Péče o rodinu je nedoceněná. Kdyby se platila, přijdete si na 51 tisíc

  0:39aktualizováno  0:39
Když přepočtete činnosti jako péče o dítě, úklid, žehlení nebo rozvoz do kroužků na peníze, dospějete k překvapivé částce. Rodiče jsou teoretičtí boháči. V reálu ovšem bez prestiže, všímá si magazín Rodina DNES.
ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: MAFRA

Byl to nápad Rodinného svazu České republiky. V rámci letošního Týdne pro rodinu chtěl ukázat, jak cenná je práce rodiče, který je s dětmi doma. 

Přepočetl jednotlivé činnosti na komerční částky a vyšlo mu, že když spojíte péči o dítě, vaření, úklid, žehlení, hry s dětmi, rozvoz do kroužků, dospějete při dvaceti pracovních dnech k částce 51 000 korun měsíčně.

Legrační mzda

Realita je samozřejmě jiná. Kolik za to všechno? Hodinová rodičovská „mzda“ vychází na 26 korun. Pokud jste s dětmi doma tři roky, pak vychází jen na deset korun na hodinu. Blýská se ale na trochu lepší časy – vláda nedávno rozhodla o navýšení rodičovského příspěvku z 220 tisíc na 300 tisíc korun, výše příspěvku se dá měnit každé tři měsíce a jeho pobírání se dá prodloužit maximálně do čtyř let věku.

„Tímto přepočtem chceme ukázat, jak je péče matek a otců o rodinu nedoceněná a jak malou společenskou prestiž má navzdory důležitosti kvalitního rodinného zázemí a výchovy pro celou společnost,“ vysvětluje Marie Oujezdská z Rodinného svazu ČR.

Dále dodává: „Běžně se setkáváme s tím, že lidé na ’rodičovské dovolené’ jsou společností vnímáni jako ujídači dávek ze státního rozpočtu. Vše, co neprochází trhem, jako by bylo méněcenné.“

Hlavně ženy s tím pravděpodobně mají zkušenost. Možná jste se i vy setkala s tím podivným pocitem, se kterým jste se po rodičovské dovolené ucházela o práci. Když se vás zaměstnavatel při pohovoru zeptal, co jste poslední roky dělala, vypálila jste sebevědomě „starala jsem se o děti“? Nebo jste znejistěla a modlila se, aby se už řeč stočila na jiné téma?

Údajná ztráta času

Lenka Mužná z Fulneku je matka pěti dětí a profesí učitelka. Setkala se prý ve svém okolí s občasnými odsudky, ťukáním na čelo a názory typu: Proč zůstáváš tak dlouho doma? Vždyť mrháš talentem. Vyrovnala se s nimi sebevědomě: „Mateřství vnímám jako něco důležitého a ze všeho, co dělám, mi dává největší smysl.“

Trojnásobná matka Ivana Horáková strávila na mateřské deset let. I ona zná nepochopení okolí a také ona výchovu svých dětí považuje za nejsmysluplnější projekt: „Nic se mu nevyrovná – ani kariéra, vzdělávání, cestování nebo zážitky,“ myslí si.

Vnímá to tak, že právě na mateřské získala třeba manažerské schopnosti. Naučila se prý výborně hospodařit s časem, zorganizovala si život tak, že jí zbyla chvíle na manžela, na sebe, na to, aby každý den vymyslela dětem novou pohádku. Obě matky vědí, co dělají, i když okolí možná pochybuje.

Mateřská prestiž

Pocit kdovíjaké prestiže na mateřské, respektive na rodičovské, asi nemá nikdo. Paradoxně možná víc muži než ženy. Působí to vlastně dost sexy a cool, když chlapík „nechá partnerku jít do práce“ a sám „nasadí zástěru“ a heroicky se vrhne na domácnost.

Dovolte lehký, genderově nevyvážený údiv nad tím, jak je možné, že v tomto mají muži o dost lepší PR než ženy. Když se celý den nezastaví muž (i když za ním není vidět žádná práce), sklidí obdiv, dostane pochvalu, je považován za zajímavého, u kamarádů až altruisticky extravagantního. Když se celý den nezastaví žena (a přesto za ní není vidět žádná práce), vyslouží si... Nic. 

Nebo onen stereotypně otřepaný vtip s pověstnou otázkou: „Proboha, cos celý den dělala?“ A jak známo, dehonestující a rádoby vtipné historky málokdy vyzvednou sebevědomí člověka do nebes.

Být doma s dětmi se vyplatí

O podporu rodičovského sebevědomí se snaží psychologové. Unisono tvrdí, že věnovat se rodině je super. Říká to i psycholožka Ludmila Trapková. Ta v posledních letech vnímá oslabování mateřství a přirozeného instinktu přizpůsobovat se dítěti. Sílí podle ní tlak konzumní společnosti na to, „užívat si života“, „neztratit profesi“. Matky tomuto tlaku podle Trapkové podléhají stejně, jako v padesátých letech podléhaly trendu dávat děti do jeslí.

„Přitom jen malá část dětí dozrává před třetím rokem života pro vrstevnické vztahy, ze kterých může mít užitek až v mateřské škole. Zůstávat doma s dítětem dva tři roky se rodičům vyplatí,“ tvrdí expertka. „Když se dětem dobře věnují, dítě se rychle a zdravě vyvíjí a sebevědoměji se osamostatňuje.“

Kolik stojí děti?

Do dětí pochopitelně investujete nejen práci, ale taky peníze. Výdaje hodně lidí překvapí.

• Podle průzkumu pro společnost GSK provedený agenturou STEM/MARK je víc než polovina matek zaskočena finanční náročností mateřství. Počítají s koupí kočárku, oblečení, plen, výživy, které samy o sobě vyjdou na tisíce, ovšem nepočítají předem například s investicemi do zdraví, konkrétně s očkováním. Třetina žen (32 %) si před narozením dítěte nemůže tvořit finanční rezervy, protože jim prostě nezbývají peníze. Čtvrtinu budoucích matek (24 %) spořit vůbec nenapadne.

Podle statistik vyjde péče o dítě od narození až do jeho vylétnutí z hnízda zhruba na milion a půl. Desetitisíce se nejprve vydají za kočárek, postýlku, autosedačky, hračky, pleny, později za kroužky, školkovné a školné, notebooky, telefony a tablety, dovolené. Co se týče oblečení – od bodíček a dupaček ke sportovnímu vybavení teenagerů vede cesta dlouhá, dlážděná opět desetitisíci. A máme-li zmínit výživu, občas rodiče náctiletých vzpomenou pověstné „lepší šatit než živit“. 

Je toto psychologické tažení podpora, nebo ve skutečnosti spíše paralýza? Psychologové (se vší úctou) dnes plní funkci dávných stařešinů v indiánských kmenech. Co praví Černá vrána nebo Rudý bizon prostě musí být pravda a kmen by se tím měl řídit. Třeba když jde o časové limity, kolik hodin denně by se děti měly dívat na televizi nebo do počítače.

Jenže život se neodehrává se stopkami v ruce. A každý je stařešinou sám sobě. Pokud je rozpočet rodiny omezený, není zbytí a do práce se musí. Děti něco stojí, dupačky s dětmi nerostou a s kojením, které je zdarma, taky nevystačíte až do školy. Toť realita.

Roztomile rekordní Česko

Na druhé straně, pokud se někdo rozhodne zůstat s dětmi tak dlouho, jak je to jen možné, měl by asi logicky počítat s tím, že na rodičovské dovolené nikdo nemá tolik peněz, kolik by dostal ve vysoké manažerské funkci. Pracuje totiž na svém. Investuje do svojí domácnosti, do svých dětí. Vychovává sice občany, ale hlavně své blízké. Sám se ve svém rozhodnutí musí cítit dobře a sám sebe musí ujistit, že dělá dobře. Co si myslí soused nebo paní na ministerstvu sociálních věcí, mu může být fuk.

Je známo, že s dětmi můžeme v Česku zůstávat oproti ostatním zemím rekordně dlouho. Není mimochodem právě tohle důkaz prestiže? Češky a Češi jsou ve světě ušlechtilou výjimkou, neboť si stále všichni pamatujeme, co je základ státu...

V sousedním Rakousku rodiče pobírají příspěvky do dvou let dítěte, zaměstnanost matek se tam pohybuje nad evropským průměrem. V Británii končí rodičovská v roce dítěte. Francouzky mají nárok na mateřský příspěvek deset týdnů po porodu, následuje rodičovský příspěvek u prvního dítěte dobu šesti měsíců, u dalších dětí se prodlužuje. Má tam rodičovská menší, nebo větší uznání než u nás? Mají tam svoje děti míň, nebo víc rádi než u nás? Nemícháme jablka a hrušky?

Co má smysl

Věnovat se dětem a domácnosti má smysl. Ví to Rodinný svaz ČR, který určitě co nejlépe hájí zájmy rodiny. Vědí to Lenka Mužná i Ivana Horáková, ví to spousta dalších lidí, kteří nepotřebují svou práci přepočítávat na peníze. Spousta dalších lidí taky ví, že se rodinný svět nezbortí, když rodiče pracují. Podivná panika nás nutí podléhat představě, že s nástupem do práce přestáváme mít vliv na své děti, že se snad mimo naše ochranné křídlo ocitnou v černé mlze a že se s nimi snad potkáme jednou za čtrnáct dní u oběda.

Možná nás čeká sci-fi budoucnost, v níž si budeme do životopisu hrdě psát „leden 2034 až prosinec 2040 – péče o dítě“ a tuto položku budeme mít náležitě finančně pokrytou padesáti tisíci. Možná ale taky budeme prostě rádi, že máme vůbec nějaké děti a že se máme o koho starat. A nějaká prestiž nám bude ukradená.

Autor:

Nejčtenější

Nevěra přináší víc bolesti než radosti, říká psychoterapeutka

Nora Vlášková, psychoterapeutka

Vystudovala práva, pracovala i s nejtěžšími zločinci propuštěnými z vězení. Po narození dětí zvolila Nora Vlášková...

Rebelství vévodkyně Meghan. Co vše dělá proti královským pravidlům

Vévodkyně Meghan (Peacehaven, 3. října 2018)

Přivdala se do královské rodiny, která ji vřele přijala. Mladý pár obdivují miliony lidí a fandí mu i proto, že Meghan...

Příběh Anny: Nechci být vnuččinou chůvou, dcera to nechápe

Ilustrační snímek

Dceru jsem od jejích deseti let vychovávala sama. Nemohly jsem si příliš vyskakovat, i tak jsem se dceři snažila dát,...

Leklá ryba, otlapkávač nebo svazek mrkví. Co prozradí podání ruky?

Podání ruky

Vlastně na tom nic není. Vždyť dneska se ruka podává pořád – při pozdravu, seznamování, gratulacích, kondolencích nebo...

Měsíce jsem řešila ekzém, diagnóza však zněla Hodgkinův lymfom

Šárka Šteinochrová založila neziskovou organizaci Maminy s rakovinou.

To, co začalo jako svědivý ekzém, se pro mladou maminku Šárku Šteinochrovou změnilo v noční můru zvanou Hodgkinův...

Další z rubriky

Advantage Consulting, s.r.o.
ELEKTROMONTÉR

Advantage Consulting, s.r.o.
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 25 000 - 30 000 Kč

Najdete na iDNES.cz