Ještě než se pustíte do nové úrovně vychovávání, zapomeňte na všechny extrémní výstřelky od „škoda rány, která padne vedle“ až po „moje dítě si může dělat co chce, protože jedině tak se plně rozvine jeho osobnost.“
A pak si uvědomte, že žádný univerzální recept na dokonalé rodičovství neexistuje. Už proto, že každé dítě má jiné vlohy, vyrůstá v jiném prostředí a jeho rodiče mají různá očekávání.
Následujících pět pravidel však využijete za všech okolností a možná už žádná jiná potřebovat nebudete. Co tedy dělají rodiče úspěšných dětí jinak než vy?
1. Vedou děti k domácím pracím
Mnoho otců a matek si myslí, že jejich školák potřebuje doma hlavně klid na studium a ve zbývajícím čase má nárok odpočívat. Pokud ovšem není ověnčen aristokratickými tituly a nežije v domě s armádou služebnictva, je taková výchova pro juniora spíš překážkou k úspěchu.
I taková maličkost, jako jsou domácí práce, může mít vliv na to, jak si potomek za deset a více let povede v zaměstnání. „Když děti nemyjí nádobí, znamená to, že to někdo jiný dělá pro ně,“ vysvětluje Julie Lythcott-Haimsová, autorka knihy Jak vychovat dospělého.
Podle ní se tak dítě neučí jen samotné činnosti, ale také tomu, jak se funguje v malém ekosystému. Žádná práce se totiž neudělá sama a tím, že přijmu úkol, přijímám také zodpovědnost za to, že bude splněn.
I docela malé děti by tak měly mít doma své povinnosti. Vyklidit myčku, vynést smetí do popelnice nebo třeba vyluxovat obývací pokoj. Kromě toho, že je to výchovné, vám navíc ubude práce.
2. Tráví s dětmi hodně času
Nestačí jen doufat, že můj syn jednou bude doktorem nebo vynálezcem léku na rakovinu, a přitom se zajímat jen o známky v žákovské knížce. Rodiče dětí směřujících k úspěchu ví, že ze všeho nejdůležitější je společně strávený čas.
Šetří s větami jako „Teď ne, vidíš že něco dělám!“ a pečlivě naslouchají, kdykoli dítě přijde s vyprávěním svých snů, vyráží společně za zážitky nebo za poznáním a když prší, hrají pexeso nebo skládají puzzle.
Kromě toho nezapomínají na nenápadný, ale velmi užitečný rituál. Každý den si se svými dětmi čtou. Tyto soukromé chvilky nejen utužují vazby v rodině a pomáhají dětem získat kladný vztah ke knížkám, ale také jim mohou pomoci zmírnit průběh některých poruch chování, jako je agresivita, hyperaktivita nebo problémy se soustředěním.
3. Rozvíjí sociální dovednosti svých dětí
Ve škole se neučí, v praktickém životě je však člověk potřebuje každý den. Sociální schopnosti rozhodují i o tom, zda bude člověk v dospělosti zaměstnaný nebo závislý či zda ho zastihnete na vysoké škole nebo ve vězení.
Dvacet let zkoumali výzkumníci ze dvou amerických univerzit 700 dětí od školkového věku do pětadvaceti let, aby zjistili, jak sociální schopnosti v dětství ovlivní jejich profesní úspěch v dospělosti. A výsledky potvrdily, že značně.
Lidé, kteří v dětství dobře spolupracovali se svými kamarády, mnohem pravděpodobněji dosáhli vysokoškolského vzdělání a měli ve 25 letech práci na plný úvazek. Ti s omezenými sociálními dovednostmi naopak častěji skončili ve vězení, nadměrně pili alkohol nebo neměli kde bydlet.
4. Chodí do práce
Maminky, které své děti dávají do jeslí nebo školky, aby se mohly vrátit do zaměstnání, nejsou krkavčí matky, ale prozíravé ženy. Podle výsledků výzkumu Harvard Business School mají totiž jejich děti něco k dobru oproti svým vrstevníkům opečovávaným maminkami od rána do večera.
Ukázalo se, že dcery pracujících matek stráví v průměru více let na studiích, pravděpodobněji získají práci na vedoucí pozici a mají v dospělosti téměř o třetinu vyšší plat než dívky z druhé skupiny.
U chlapců se velké rozdíly v pracovním zařazení nebo výdělku nepotvrdily. Ukázalo se však, že synové pracujících matek se mnohem častěji než „mamánci“ podílí v dospělosti na domácích pracích.
5. Drží se zpátky
Od pečujících maminek (a tatínků) je už jen pár kroků k „helikoptérovým“ rodičům, kteří se neustále točí kolem svých potomků a snaží se jim zametat cestičku.
To matky a otcové úspěšných dětí rozhodně nedělají. O děti se sice zajímají, ale nechávají jim dost prostoru k vlastním objevům, chybám, pádům i modřinám. Vědí totiž, že přehnaná péče může být leda na obtíž.
Kdo se má jednou stát proslulým vynálezcem, cestovatelem, skladatelem nebo špičkovým šéfkuchařem se přece nemůže držet mámy za ručičku a kráčet jen po vyhrazených chodnících. Musí lézt na stromy, hledat nové cesty, riskovat, ocitat se v nebezpečí a posléze se zase zachraňovat.
Neznamená to pochopitelně, že by rodiče měli dávat všanc životy a zdraví svých dětí - vše je třeba přizpůsobit věku a schopnostem. Ale i rozbité koleno je dobrá životní zkušenost.
