Proč je pupečníková krev tolik vychvalovaná? Především proto, že při její transplantaci hrozí menší riziko odmítavé reakce organismu, než je tomu například u kostní dřeně, která je také zdrojem důležitých kmenových buněk.
Co je kmenová buňka?
Přestože se v některých znacích a vlastnostech liší kostní dřeň od pupečníkové krve, fungují na stejném principu.
Obě tkáně totiž obsahují kmenové, tedy zatím nijak nespecializované krevní buňky. Jsou malou továrnou na výrobu červených nebo bílých krvinek a krevních destiček. Po transplantaci, která probíhá stejně jako transfuze, pokračují kmenové buňky ve své funkci, tedy v krvetvorbě.
Odběr pupečníkové krve má velkou výhodu - je bezbolestný, nezatěžuje ani novorozence, ani jeho matku a je kdykoli k dispozici. Štěpy se shromažďují v Bance pupečníkové krve.
Pupečníková krev se hodí jen pro děti do padesáti kilogramů, protože neobsahuje dostatečný počet kmenových buněk, aby byla léčba úspěšná i u dospělých a těžších dětí.
Naděje pro děti s leukemií
Jaké nemoci se dají pomocí krve z pupečníku léčit? Jsou to stejné choroby, které od roku 1968 léčí medicína transplantací kostní dřeně, jež má oproti pupečníkové krvi dvacetiletý náskok.
Patří mezi ně nejen některé druhy leukemie, anémie neboli chudokrevnost, imunitní a metabolické poruchy, ale i stavy po drastické léčbě jiných než krevních nádorů.
V pupečníkové krvi ale nejsou jen kmenové buňky, ale i buňky již zralé, například bílé krvinky. Ty jsou příjemcově tělu cizí, což má dva účinky.
Toho pozitivního se využívá v léčbě zhoubných onemocnění krve, kdy imunitní schopnosti cizích bílých krvinek bojují proti nádorovým buňkám.
Druhým důsledkem transplantace pupečníkové krve je nepříznivá situace, kdy se její bílé krvinky obrátí proti nemocnému.
"Taková reakce se může vyskytnout, ale její riziko je menší než u transplantace kostní dřeně. U pupečníkové krve nemusí dojít k této závažné reakci ani při větší neshodě mezi dárcem a příjemcem," vysvětluje Petr Sedláček, vedoucí lékař transplantační jednotky Kliniky dětské hematologie a onkologie v Motole.
Někdy je lepší cizí než vlastní
Avšak při léčbě krevních nebo imunitních chorob, se kterými se dítě narodí, si jeho vlastní buňky s nemocí neporadí.
Petr Kobylka z Ústavu hematologie a krevní transfuze dodává: "Na vrozenou vadu nemůžeme použít vlastní tkáň, naopak se použije dárcovská pupečníková krev, v ideálním případě od sourozence."
Právě proto vznikla jako součást Banky pupečníkové krve i část pro příbuzné dárce. Sem mohou rodiče uložit štěp krve dítěte, jehož starší sourozenec trpěl leukemií nebo jinou chorobou, pro kterou představuje pupečníková krev spolu s kostní dření další možnost léčby.
V České republice mají rodiče možnost darovat pupečníkovou krev svého dítěte do Banky pupečníkové krve, se kterou ovšem spolupracují jen některé porodnice. Jejich personál je školený právě pro odběr krve z pupečníku.
První transplantace příbuzenské pupečníkové krve se podařila v roce 1994 a od roku 1996 funguje projekt nepříbuzenské dárcovské banky, kde je v současnosti zmrazeno přes dva tisíce vzorků.
Banku pupečníkové krve zatím využilo sedmnáct pacientů, z toho šest transplantátů bylo příbuzenských.
Darovat, nebo nechat uschovat?
Většina nastávajících rodičů už o pupečníkové krvi a jejích přednostech slyšela. Ne všichni však vědí, že si mohou vybrat mezi darováním do Banky pupečníkové krve a archivováním v soukromém zařízení.
Od roku 1996 funguje v České republice Banka pupečníkové krve. Ta shromažďuje pupečníkovou krev od zdravých dárců. Od roku 2003, kdy překročila požadovanou hranici tisíce odebraných štěpů, se připojila k celosvětové databázi.
Matku, která se rozhodne prostřednictvím krve svého dítěte pomoci komukoli na světě, nestojí její rozhodnutí nic kromě tří odběrů krve.
Petr Sedláček, vedoucí lékař transplantační jednotky kliniky dětské hematologie a onkologie dodává: "Kmenové buňky nepříbuzenského dárce dokážou ochránit krev před návratem leukemie a ničí zbytkové nádorové buňky v organismu."
Pojistka pro budoucnost
Několik let působí na území České republiky i společnosti, které zprostředkovávají uchování kmenových buněk pro vlastní potřebu.
Jaké jsou podle komerčních bank důvody k úschově této tkáně? Hlavním důvodem je možné využití v budoucnosti, kdy podle zatím nepotvrzených hypotéz bude medicína schopna léčit kmenovými buňkami i takové choroby jako například cukrovku nebo infarkt.
Léčba leukemie?
Druhým důvodem je použití vlastního štěpu pro léčbu leukemie. Jenže vlastní - autologní - pupečníková krev se dá použít jen v několika málo případech, nejvíce po léčbě jiných než krevních nádorů.
Při ní totiž velmi vysoké dávky cytostatik zlikvidují vedle zhoubných buněk i pacientovu krvetvornou tkáň.
Kmenové buňky z dodané pupečníkové krve pak v těle nemocného začnou znovu vyrábět krevní buňky.
"Od léčby leukemie vlastní pupečníkovou krví se pomalu upouští. V současné době autologní transplantace u leukemie neprovádíme," dodává Sedláček.
"My v žádném případě nemáme ambice konkurovat Bance pupečníkové krve. Pokud se ale někdo svobodně rozhodne uchovat kmenové buňky pro své dítě, má na to právo," říká Monika Veberová, ředitelka Archivu buněk, který se zabývá zprostředkováním odběru a převozu vzorků pupečníkové krve do banky v Bruselu.
Při uschování krve je třeba počítat s výdaji 30 až 40 tisíc na dvacet let.
Dospělí musí ještě počkat
Jak je využití kmenových buněk pro léčbu popálenin nebo roztroušené sklerózy vzdálené, si nikdo netroufá předpovědět. Jedním z předpokladů pro použití kmenových buněk je jejich úspěšné množení.
"Jsou popsány metody, jakým směrem by bylo možno ve výzkumu postupovat," říká Petr Kobylka z Ústavu hematologie a krevní transfuze Všeobecné fakultní nemocnice.
"Jenže v tuto chvíli v České republice, ale ani nikde na světě se neprovádí množení buněk pupečníkové krve tak, aby to bylo použitelné pro transplantaci u dospělého."
