Tchyně u porodu
Devětadvacetiletou Barboru, která má doma už jednu dceru, přiváží do porodnice tchyně Ema na poslední chvíli.
„Já jsem v životě neporušila tolik předpisů,“ směje se pozitivně naladěná žena a za svou snachu, kterou sestry kvapně odvážejí na porodní pokoj, vyřizuje formality na příjmu.
Všechno jde ráz na ráz, Barbora si sotva stačí svléknout leginy. Sestřičky ani nestihnou sepsat anamnézu, pár zatlačení a Veronika je na světě.
„Tušila jsem to, tak jsem řekla jedem a myslela jsem, že to nestihneme,“ dodává šťastná babička. Na otázku, proč s rodičkou nepřijel tatínek, vesele odpovídá jeho matka. „Otec dítěte nemá řidičák, tak nemohl jet.“
Je však ráda, že svou snachu mohla doprovodit. Obě ženy totiž k sobě mají hodně blízko, a tak mohla být Barboře při porodu, kam doběhla jen tak tak, velkou oporou.
„Barborka je jako moje dcera,“ vysvětluje Ema. „Protože ona vyrůstala bez maminky.“ I podle syna jsou si ty dvě hodně podobné, lépe si prý nemohl vybrat. „A my jsme si prostě padly do oka,“ uzavírá šťastná babička.
