Obdiv a nic než obdiv

Jen chci napsat, hlavně mahur, že lidi jako je ona velmi obdivuji. Sám jsem měl příležitost jako učitel se setkat s lehce autistickým dítětem ve třídě a ikdyž je to nic ve srovnání s tím, s čím bojujete vy dnes a denně, tak klobouk dolů.

Re: Obdiv a nic než obdiv

Tak díky....pane učiteli ale ten vstup do školy (a to vůbec netuším do jaké) nás teprve čeká.A ač jsem téměř ateistka,tak se už teď začínám modlit,aby jsme pak v tom boji mezi lavicema naráželi na takové omezené blb...-viz.ústav či parchanti..... co nejméně.

@@

deti by mely byt odebrany a umisteny do nejakeho ustavu, kde by se hromadne vychovavaly. je zbytecne a nesmyslne vychovavat deti oddelene. bylo by to lepsi pro ne, kdyby byly spolecne s dalsimi detmi.

kde se berou??

Myslím si,že takové děti byly vždycky,jen se to neřešilo nebo později zaměňovalo za jiné diagnózy.vždycky žili různí podivíni,jen se o nich mluvilo...nebo byli samy...a nikdo jim nepomáhal.Snad v dnešní době není špatný,že chtějí rodiče dětem pomáhat a usnadnit jim tu cestičku k dospělosti.A informovanost takových zvláštních  lidiček nachází víc a víc. 

parchanti????

Nebudu tu kázat o autismu,kdo o něm chce vědět,kdo chce znát tak uzná.Ale příspěvky typu:když parchanti mají parchanty?????mám dvě děti,jedno s asperg.syndromem a jedno zdravé,mimochodem živé dítko.a je to nesrovnatelná výchova.živost a nevychovanost u normálního" dítěte se dá zvládat a platí na ně důslednost,hranice a další klasický výchovný postupy.jejich radost,vztek,komunikace,smutek...všechno je v normálu,to u autist. dětí vůbec neplatí.musíte se jako rodič učit.mimochodem,to druhé dítě zvládáme naprosto v pohodě...tak kde bude zakopaný pes??kdyby jsem měla jen jedno zvladatlné dítě,taky bych asi kázala o výchově,ale většina těhle kazatelů má to štěstí,že to jejich dětem jde často samo a rodiče jen občas přiloží ruku k dílu.nemáte tušení,co energie rodiče od autíka to dé výchovy vkládá.opravdu takové dítě neznáte,jinak by jste pochopili.

Vzdyt je prece autista.

Je treba si uvedomit, ze to dite ma vaznou psychickou nemoc. Nemoc, ktera je typicka s tim, ze ma clovek problemy se socialnim zaclenenim a komunikaci s druhymi. Myslim, ze tohle urcite neni vhodny modelovy priklad ^^

dovedu si zive predstavit pana profesora v prvni tride

jak z nej byla pani ucitelka nestastna, protze vsechno vedel lepsi ...

Kde se berou ??

Takové děti asi byly vždy...ale teď je jich skutečně kolem nějak moc. Napadá mně, jestli problém taky není v chemikáliích, které do sebe každý den cpeme (a nejen cpeme - kolik žen má obarvené vlasy, používá kosmetiku...?? Téměř 100%...). Samozřejmě, odborníci nám tvrdí, že vše je neškodné...ale je to vše taky neškodné pro nenarozené dítě ?? A co třeba někdy až zbytečně častá ultrazvuková vyšetření ??

Re: Kde se berou ??

Podle doktorky Kateřiny Thorové, která se mimo jiné specializuje na

diagnostiku dětí s autismem, u nás stále ještě mladou, je autismus

vrozená porucha mozkových funkcí na neurobiologickém podkladě.

ADHD?

Ne kadze hyperaktivni dite ma ADHD.Zda se mi, ze tato choroba je prediagnostikovana. Zde, v USA, tomu tak urcite je a velmi casto se stane, ze zdrave neposedne deti jsou poslany k psychologum a predepsany oblbujici leky, jen aby dite bylo klidne. Protoze dospeli nemaji mnoho casu a deti ne vzdy maji co delat. Misto behani venku s vrstevniky, dnes sedi u pocitacu, televize a her. Nemocne deti pomoc potrebuji. Ale i zazemi, lasku a trpelvost rodicu a blizkych. Ne jen misto, kam dite 'odlozit', ci leky ke zklidneni. Potrebuji vice opory od rodicu. A pochopeni od ucitelu.

Rodiče

to je tak, když parchanti mají parchanty

Re: Rodiče

Souhlasím, nevychovanost, drzost a agresivita je vydávána za jakousi moderní chorobu. Jenže "parchanti" tohle nechtějí slyšet.

Ano, takto slozite..

.se da popsat, ze decko potrebuje par pres hubu...Jestli decko zlobi a nema k tomu duvod, potrebuje dostat pres drzku...Psychologove mozna reknou, ze ne, ale sami doma situaci nezvladaji...

Re: Ano, takto slozite..

kolik máš dětí?