Pamatujete, když jsme byli malí? Možná se naše strachy a touhy moc nelišily od těch, které mají dneska naše děti, ale stejně se nedovedu ubránit dojmu, že to bylo bez sociálních sítí, tabletů, škol pro mimořádně nadané děti, značkových outfitů a vychytaných mobilních telefonů tak nějak jednodušší. A možná to měli s výchovou snazší i naši rodiče.
Pozitivní motivace
Přání dětíkterá se nedají koupit Přál bych si, aby se všichni měli rádi a aby neexistovaly zbraně a abych byl prezidentem. Přeju si najít alespoň ještě jednoho hodnýho kamaráda, ať mají všichni alespoň 3 jedničky na výzo, ať můj pes Ani ke mně pořád chodí do postele. Ať všichni, až vyrostou, mají dobrou práci a ať se alespoň jeden den nehádám s Adamem. Ať jsme všichni veselí, a až vyrostem, ať najdeme svoji lásku a máme se rádi. Aby všichni kamarádi, táta a maminka a babička a všichni, co znám, byli šťastní až do smrti. Abych měla hodného manžela, až budu velká. Přeju si veselé rodiče. Abychom se měli pořád doma rádi. Mladší ségru nebo kámošku. Zdroj: děti z pražských ZŠ a dotazovaní v průzkumu agentury Perfect Crowd pro KidMap |
Dobrá zpráva ovšem je, že ačkoliv to někdy vypadá, že naše potomky zajímají jen materiální statky, boxík napravo je důkazem, že jejich srdce ještě tak docela nepřeválcovaly peníze a módní trendy. I tak je ale stále nejúčinnější výchovnou metodou jít dětem příkladem, a když už je k něčemu v životě motivovat, tak k lepší víře v sebe sama.
Většina strachů, mindráků nebo nejistot našich dětí totiž pramení z chování jejich okolí a ubránit se dovedou jen opravdu silní jedinci. Dnešní svět je mnohem rychlejší a agresivnější, než býval ještě před pár desítkami let, a i dospělí se někdy v jeho spletitostech, negativních informacích, zvýšených nárocích a nekonečných možnostech výběru ztrácejí jak turista v Boubíně.
Štěstí, nebo úspěch?
Úkolem nás rodičů však není vychovat z potomka dokonale fungující stroj na úspěch. Stačí, když mu předáme co nejvíce vlastních zkušeností a naučíme jej čerpat to nejlepší sám ze sebe, stát si za svými sny, i když ostatním přijdou k ničemu, nepřeceňovat význam peněz, ale také nebát se užít si to, co si zasloužil.
Tipy pro rodičeKnížky, které vám mohou pomoci při výchově: Wayne W. Dyer: Jsi skvělý! (Keltner Publishing) - vše, co potřebuje dítě k tomu, aby mohlo prožívat šťastný život, má v sobě. Linda a Richard Eyrovi: Jak naučit děti hodnotám (Portál) - kniha se soustředí na 12 hlavních hodnot a jejich uplatňování ve výchově. Wayne W. Dyer: Už žádné výmluvy! (Keltner Publishing) - kniha pro děti od 4 do 10 let o tom, že překážky jsou jen v naší hlavě. Anne Bacus: Mé dítě si věří (Portál) - k tomu, aby si dítě věřilo, je třeba poznat jeho strachy a úzkosti a vést ho, aby si bylo jisté samo sebou. Wayne W. Dyer: Jsi mnohem víc, než jen to, co máš (Keltner Publishing) - děti se mohou díky této knize naučit, jak hodnotu peněz nepřeceňovat, ale ani nepodceňovat. |
Někteří z nás to zvládnou jen tak bez přípravy třeba při procházce jarní přírodou nebo doma v obýváku, jiní ocení pomoc zvenčí. Třeba herečka Lenka Vlasáková nedá dopustit na motivační knížky. "Mě, mého muže a celou naši rodinu zásadně ovlivnila kniha Už žádné výmluvy!," přiznává.
"Uvědomili jsme si, jak moc nás obklopují a blokují vlastní výmluvy. Děti nejsou tolik ovlivněné, příliš se nevymlouvají, ale mohou se to od dospělých rychle naučit. Mám za to, že pokud si výmluvy uvědomujeme, je pro nás mnohem těžší se vymlouvat," míní herečka a matka čtyř dětí.
Nejen matika, psaní a přírodopis
Motivační knížky ovšem mohou dobře zafungovat i ve školní výuce, kde mohou učitelům pomoci otevřít témata jako sebedůvěra, šikana, vztah k penězům, životní štěstí a podobně.
Velmi dobrou zkušenost má třeba třídní učitelka ze základní školy Emy Destinnové v Praze 6 Marcela Bartošová: "Když jsem vzala knížku Jsi mnohem víc, než jen to, co máš mezi děti, stalo se něco nečekaného," vypráví.
"Každá věta spustila lavinu názorů, dotazů, začala se odkrývat často bolavá místa v rámci vztahů v rodinách dětí, ve vztazích mezi nimi ve třídě, na povrch začaly vyplouvat staré neodhojené bolístky a křivdy z minulých školních let," chválí si pedagožka. "Děti začaly mluvit. A to je senzační."
S tím, že by se zdravému sebevědomí a vztahu k sobě mělo vyučovat ve škole, souhlasí i Iveta Dušková, herečka a režisérka divadla Cylindr.
"Když v dětství pochopíme a poznáme, kdo jsme, tak máme obrovský náskok a pak v dospělosti se skutečně můžeme věnovat tomu, co nás baví," míní. "A hlavně člověk, který je sám sebou, nemá potřebu se nad nikoho povyšovat ani se před nikým ponižovat, je člověk spokojený. Ale kolik takových lidí opravdu je?"
