Na ségru se netěším
Sedmiletý Tadeáš se na sestřičku moc netěšil. „Bude mě otravovat s panenkama,“ postěžoval si.
„Byla jsem od těhotenství sama, tak jsme si hodně blízcí. Je to takový mamáneček,“ popsala synka pětatřicetiletá Barbora.
Na rozdíl od většiny rodiček, které se objevily v Malých láskách, byla v naprostém klidu a strach si nepřipouštěla.
„Já se toho nebojím, první porod byl krásnej,“ vzpomněla si Barbora. Prý tehdy hrály na pokoji s maminkou karty a všechno proběhlo hladce.
Do plzeňské porodnice přijela v doprovodu maminky, synka a svého přítele, šestadvacetiletého Adama, s tím, že jí budou vyvolávat porod. Protože se ale zatím nic moc nedělo, poslala rodinu domů. Prý jim včas zavolá.
Jenže se porod rozběhl rychleji, než se předpokládalo, takže Barbora telefonovala mamince, ať jedou hodně rychle. Protože to ale měli hodně daleko, nakonec se musela bez podpory partnera a maminky obejít.
„Až přijde další kontrakce, tak se zhluboka nadechnete a pořádně zaberete,“ pobízela statečnou maminku porodní asistentka. Všechno klapalo jako na drátkách a za chvíli malá Bibiana křičela na svět, do kterého se narodila.
Rodina sice přijela se zpožděním, ale přece. I malý Tadeášek, kterému se u babičky prý hrozně stýskalo, snad vzal roztomilou sestřičku na milost.
