Jak dostává rány, to vidět nechci, říká máma malého boxera

  2:01aktualizováno  2:01
Bruno a jeho kamarádi ze žižkovského boxerského klubu mají stejně jako většina čtrnáctiletých hlavu plnou snů o slávě a úspěchu. Kromě toho ale tihle kluci našli i způsob, jak na svůj sen dosáhnout a mají odhodlání. Bude to stačit?

Stanislav Tišer uděluje poslední rady před zazněním gongu | foto: Česká televize

Žižkovský boxerský klub vede bývalý mistr republiky v muší váze a boxerská legenda Stanislav Tišer. Klub je otevřený všem dětem a nabízí mix nejrůznějších ras i národností, ty ze sociálně slabších rodin trénují zadarmo. Tišer s oblibou říká, že nabízí dětem lepší způsob trávení času, než je poflakování po ulici okořeněné alkoholem a drogami, a děti na jeho nabídku tvrdé dřiny slyší.

Mezi Tišerovi svěřence patří i čtrnáctiletý Bruno, který je rozhodnutý stát se profesionálním boxerem. Box je tvrdý sport, ve kterém vám soupeř většinou nic nedaruje. Kluci musí trénovat hodně a často, aby vydrželi všechna kola v ringu.

Fotogalerie

Jejich největším nepřítelem je ale strach. Může se projevit jako fyzický strach z většího soupeře stejně jako obavy, že prohraje kvůli technické nedostatečnosti. "Na to si časem zvykneš a přestaneš se bát," uklidňuje své svěřence na zápasech Tišer. Někteří z nich strach překonají, jiní už se do ringu vrátit nebudou chtít a s boxem skončí. Ne každý se dokáže vyrovnat s prohrou a spolykat hořké slzy po neúspěchu.

Se strachem daleko větším se ale potýkají matky malých boxerů. Kristina Gunárová tušila, že se její syn Bruno bude po vzoru staršího bratra zajímat o box a nebránila mu v tom. "Ale na zápasy zásadně nejezdím, na to nemám. Byla jsem se jednou podívat na staršího syna, a už mě tam nikdo nedostane," vzpomíná a líčí pocity trémy, strachu a bezmoci, když před ní rozdává a dostává údery její dítě. Nervozitě propadá i doma, mateřská intuice jí i tak napoví, kdy je syn v ringu.

Pot, slzy a naděje

Osudy malých žižkovských boxerů a dalších talentovaných dětí toužících po úspěchu uvidíte na ČT v neděli ve 20 hodin.

Bruno je pro kariéru boxera rozhodnutý i po pěti měsících se zlomenou rukou, kdy mohl chodit akorát běhat pro udržení fyzičky. Přestože se mu stala poměrně nešťastná zlomenina paže, které se také říká boxerská, paradoxně si ji přivodil při hře s kamarády. Dnes už ale zase trénuje na plné obrátky a pracuje tak na naplnění svého snu. Astma, o kterém se matka domnívala, že ho bude ve sportu limitovat, se mu dokonce zlepšilo.

A jak se rodiče dívají na jeho profesní ambice? "Je to jeho život, my chceme, aby dělal to, co ho baví. Ať je to boxer, kuchař nebo automechanik, my ho v tom budeme s manželem podporovat," říká Kristina Gunárová. 

Autor: pro iDNES.cz

Nejčtenější

Nevěra přináší víc bolesti než radosti, říká psychoterapeutka

Nora Vlášková, psychoterapeutka

Vystudovala práva, pracovala i s nejtěžšími zločinci propuštěnými z vězení. Po narození dětí zvolila Nora Vlášková...

Rebelství vévodkyně Meghan. Co vše dělá proti královským pravidlům

Vévodkyně Meghan (Peacehaven, 3. října 2018)

Přivdala se do královské rodiny, která ji vřele přijala. Mladý pár obdivují miliony lidí a fandí mu i proto, že Meghan...

Příběh Anny: Nechci být vnuččinou chůvou, dcera to nechápe

Ilustrační snímek

Dceru jsem od jejích deseti let vychovávala sama. Nemohly jsem si příliš vyskakovat, i tak jsem se dceři snažila dát,...

Měsíce jsem řešila ekzém, diagnóza však zněla Hodgkinův lymfom

Šárka Šteinochrová založila neziskovou organizaci Maminy s rakovinou.

To, co začalo jako svědivý ekzém, se pro mladou maminku Šárku Šteinochrovou změnilo v noční můru zvanou Hodgkinův...

Leklá ryba, otlapkávač nebo svazek mrkví. Co prozradí podání ruky?

Podání ruky

Vlastně na tom nic není. Vždyť dneska se ruka podává pořád – při pozdravu, seznamování, gratulacích, kondolencích nebo...

Další z rubriky

Najdete na iDNES.cz