Nedávat dětem úkoly = neučit děti plnění povinností, bez  kterých to v životě jaksi nejde. Takoví učitelé by neměli být učitelé. Ale řadě maminek se to líbí. Místo učení s dětmi je vezmou třeba do obchoďáku nebo do parku na drbačku s ostatníma maminkama a jsou nadšený.

Povinnosti dítěte nastavuje rodič. Ten ho vychovává. A pokud má přehled o prospěchu, tak se s ním učí. Pokud je to potřeba. Domácí úkoly jsem jako dítě nikdy nepochopil a bojkotoval. Možná proto si dnes neberu ani práci domů :D

Jestliže se někdo ohání výzkumem jako zaklínadlem, jemuž nelze oponovat, nechť laskavě sdělí o něm informace. Kdo ho prováděl, jak dlouho, na kom, jak velká byla skupina pozorovaných, jaké složení, čím se měřily výstupy ...atd, atd. Takto mi to připadá jako když se ve středověku inkvizice oháněla Bohem, jemuž se nedalo odporovat. - A ještě k věci. Pokud diskutujeme o potřebě samostatného procvičování naučeného (úkoly), to už je úpadek na druhou. Nechť řeknou rovnou: nechce se mi nic dělat, nic mne nebaví, živte mne já jsem na světě abych se bavil. O nepříjemném a námaze nechci vědět.

tak s tím musím souhlasit, tedy aspoň já to tak měl 

jj, ne každý má tu šanci chodit do kvalitní školy.

Nějak mě překvapila ta diskriminace kvůli ne/vzdělaným rodičům.

Pro ty nevzdělané je to příležitost se učivo (aspoň) základní školy naučit, ti ostatní si to zopakují :-) např.gramatika všeobecně dost trpí.

Navíc jako rodič nezodpovídám od určitého věku dítěte (ta věková hranice je dost individuální) za to, že má úlohy správně, ale svým podpisem stvrzuji, že je psalo doma.

Osobně teď před třicítkou chodím na němčinu, bez domácí přípravy by to nešlo, a to mám jen jeden předmět. Diskuze by tedy IMHO měla být spíš o formě domácích úkolů než o jejich ne/zbytnosti.

jj, hlupákům se lépe vládne a spokojí se s nižšími mzdami.

Proto ohlupování mas má zelenou ve všech médiích.

Pozn. - a hlavně nedělejte domácí úkoly do němčiny, angličtiny a matematiky, to byste mohli zažít rozumnět a přemýšlet a to by mohlo mít pro vaši pracovní kariéru tragické následky!!

Domácí úkoly jsou k ničemu, s tím naprosto souhlasím. Celou školní docházku jsem to nenáviděla, většinou jsem je dělala o přestávkách nebo těsně před hodinou. Nikdy mi domácí úkol nic nedal. Až na vysoké, mě začali bavit některé semestrální projekty, které za to stály. Jestli je v něčem české školství přeborník, je to v demotivaci žáků. Děti nastupují do školy radostně, chtějí se učit, po pár měsících se z nich stává banda nemotivovaných dětí, které nic nebaví. A úplný extrém je to to kolem 15 let, kdy si mají vybrat střední školu 80-90% žáků, neví co chce. Nic je nebaví a nejraději by s celou školou sekli. Tím, že jsou děti nemotivované, se toho méně naučí, protože je to nebaví. Nebo se to naučí a zapomenou. A dokud  se toto nezmění, tak české školství půjde ke dnu. S úkoly nebo bez. Bohužel tento problém, ale nechápe ani spousta rodičů a naše školství velmi hájí. Jsem moc ráda, že spoustu lidí si problém uvědomuje a zakládají alternativy ke státním základním školám. Tedy komu vyhovuje české státní školství, je dobře že jej může používat a nám co nevyhovuje, jsem ráda, že pro své děti jsou alternativy.

A k té diskriminaci - záleží na tom, jestli učitel úkoly známkuje nebo ne. Známkuje-li je, je to diskriminace, dává-li je skutečně jen na procvičení a pak si s dětmi o výsledcích povídá, co jim šlo, co nešlo, jak to udělat správně, pak je to OK. často ale na nějakou debatu o úkolech nedojde ... A je faktem, že třeba taková angličtina je pro většinu rodičů na venkově španělskou vesnicí, takže když dítě z rodiny, kde se anglicky nemluví, potí úkol z AJ, téměř nikdy nemá správný výstup. U nás máme holčičku, která má jednotky, dvojky, ale z "ájiny" téměř propadá. Je pak fakt otázkou, do jaké míry je takový postup motivující, do jaké míry si nepřipadá jako trubka ...

Máme paní učitelku, která je velkou zastánkyní domácích úkolů. Děti mají 2-3 úkoly denně, výjimečně jeden, úkoly dostávají i na víkend a v nemalém množství. Moje děti do školy dojíždějí, ze školy se vrací v 15,30, když mají trénink, v 18,00. Když přijedou dříve, mají šanci jít na pár minut proběhnout se ven, v dny, kdy se vrací v 18.00, jdou hned po jídle dělat úkoly. Starší syn musí dřít, obzvlášť u jazyků, a tak nám úkoly zaberou v rozmezí od jedné do tří hodin podle toho, z čeho je má. Mladšímu to jde levou zadní, ale není dostatečně pozorný, a tak i úkol na 10 minut dokáže dělat hodinu, pokud nad ním nestojím a pořád mu do ucha nemelduju "nelelkuj, dělej". Do toho mimino, které se pořád dožaduje pozornosti. S úkoly tak obvykle končíme mezi 19,00-21,00 podle dne, kdy kluci přijedou, podle jejich množství a podle předmětu, z jakého jej mají. Když je pak potřeba zopakovat ještě vlastivědu, anglická slovíčka, úkolujeme do úmoru. Nějaký prostor na společnou hru, povídání si, procházku, relaxaci neexistuje. Má tohle smysl? Není to přetěžování dětí? Motivuje je to k něčemu navíc? Ne. Já sama jsem po úkolech tak hotová, že už nemám náladu na nic, a to jsem celé dopoledne a půlku odpoledne neseděla ve škole. Podle mne jsou úkoly na nic, je to jen trest pro rodiče. Osobně bych raději s kluky po návratu ze školy vzala kolo a jela se projet, sedla si s nimi ke stolní hře anebo si zkrátka jen tak povídala, četla ... Díky úkolům se nám tohle poštěstí opravdu vzácně ...

Paní Lněníčková, jestliže vaše děti nestačí na základní učivo ve škole, nemohou být do 18.00 na tréninku. Nám trenér kontroloval žákajdy a vyskytly-li se tam trojky, z tréninku nás prostě vyhodil. A to, že úkoly za děti děláte vy, že bez vaší pomoci je nezvládnou, to jim vědomosti také do hlavy nedostane. Rezignovat na úkoly znamená smířit se, že brzo budeme národ analfabetů.

Učí se tím zodpovědnosti, to je důležité už samo o sobě. Musí se naučit si zorganizovat svůj čas aby to stihli a práce se jim nehromadila.

Ano, ale to mluvíte o dětech starších. U mladších dětí je to stejně úkol pro rodiče, zorganizovat jim čas.

Nevím, pode mě jsou úkoly v pořádku. Dcera je v první třídě a každý den krom středy mají úkol, který zabere cca 10-15 minut a každý den je ten úkol z něčeho jiného. Jinak sama od sebe chce pořád něco počítat nebo psát, ale jak má trénovat čtení, tak je problém.