To partnerka Martina Ošmery : upřímnou soustrast !

Upřímnou soustrast vašemu partnerovi!

Naštěstí jsem vyrůstal v úplné rodině, nepapatuji, že by se moji rodiče někdy před námi hádali,vždy na nás měli čas atd. A stejně tak jsem se snažil vychovávat i své děti a díky tomu si troufám říci, že máme skvělé vztahy. Matky samoživitelky to jistě nemají lehké, ale z velké část jsou příčinou své situace ony sami. Neústupnost, netoleance, touha mít vče teď a hned a za každou cenu, aby byly IN atd.

Řešení ? Žádné universální neexistuje..

Sam pisete, ze jste vyrustal v uplne rodine a v takove i ted zijete. Treba nektere z tech samozivitelek vyrustaly v rodine neuplne, a proto (mimo dalsi faktory) treba nebyly schopny uplnou rodinu zajistit. Tzn. stejne jako u Vas se mohl projevit vliv puvodni rodiny a nikoliv to, aby byly "in".

No, abych pravdu řekl, jako bývalé děcko po nějakou dobu samoživitelky oceňuji harmonické dětství jako největší devizu. Manželka vyrostla v rodině "úplné" , jenže oni se za ty léta "nedobrovolného" svazku s někým co si nemají říct tak nenávidí, že itálie hadr až zírám a jak se odrazilo na jejich dětěch se radši ani zminovat nebudu, hlavně na sebevědomí a nervech.

Moje žena vyrůstala v rodině, kde je matka generál a neuvěřitelně a naprosto běžně uráží otce. Ten je takový salám, že na to kašle a jede sice svoje (chlastá s kumpánama). Já zase vyrůstal v rodině, kde má otec svůj svět a s mojí matkou má jen společné povinnosti. I když jsme jezdili na dovolené či měli fajn vánoce, nikdy moji rodiče nebyli pár, ale dva lidé v jedné domácnosti.

A tohle jsou další 2 manželství do statistiky, kde se 50 % rozvede ... obávám se, že z té poloviny nerozvedených je minimálně další polovina takto nefunkčních vztahů.

Instituce manželství, nebo prostě jen vztah dvou lidí, dlouhodobě nefunguje. Můžeme to chtít, můžeme si to nalhávat, ale realita je prostě taková.

Pokud se těmi samoživitelkami staly proto, že svého manžela zapudily a své děti považovaly za svůj majetek na který mají výhradní právo, tak se snad k tomu dá poznamenat pouze - každý svého štěstí strůjcem.

Máte pravdu. Já pozorováním postupně nabývám dojmu, že dítě je matky a otec je vlastně jen peněženka, která má ve čtyřech letech naučit potomka házet míčem.

Dámy samoživitelky, jak tady čtu, tak mi chlapi jsme pěkný zmetci podle vás. Ale jedna věc mi vrtá hlavou. Proč tak toužíte mít dítě v péči vy? Dejte ho tomu chlapovi a máte po problémech. Budete platit jen alimenty a jinak máte dost prostoru pro nový vztah a dítě ;-)

Myslíte ve stylu "soudíme se o děti - ani jeden z nás je nechce"?

Tak at si rozseva, ale musi mit na to aby produkt sveho semene predevsim uzivil. Pokud neumi sve deti zivit a zaplatit vzdelani, tak neni chlap a nema co rozsevat. Protoze pak je to jen prizivnicka nula.

"Když tohle a tohle nebudeš plnit, nebudeš chlap", tohle je přesně ten společenský tlak, o kterém píšu.

Dost často jsem v opozici s lidmi, kteří se odkazují na "přirozenost" - vztahují chování člověka k nějakému modelu ze světa zvířat. Pro člověka žádná přirozenost neexistuje. Vše je ovlivněno sociálním prostředím. Ale zde té "přirozenosti" rád využiji - pro chlapa není přirozené žít celý život s jednou ženou. Musíte ho k tomu donutit, právě přes to sociální prostředí (tlak společnosti, výchova, pravidla, morálka...).

Tedy všichni, kteří občas volají po přirozenosti, by měli respektovat, že chlap je od přírody rozsévač semene a není určen pro monogamní vztah.

Pokud je chlap od „přirozenosti“ rozsévač, je žena od „přirozenosti“ sběračka. Jinak souhlasím s tím, že lidem není „od přírody“ dané žít desítky let v monogamním vztahu, to je „vynález“ civilizace.

Lidem je přirozená sériová monogamie, cca každé čtyři až sedm let nový partner a nové dítě s odlišným koktejlem genů než to předchozí. (Odlišná imunita i vlastnosti zvyšují pravděpodobnost, že se alespoň některý potomek dožije dospělosti.)

Protože se lidé před desítkami tisíc let nedožívali vysokého věku, po dvou až čtyřech vztazích (dětech) umírali.

Jenže lidé už dávno nežijí tak jako v dobách, kdy táhli krajem v malých rodinných tlupách a kmenech a promiskuita pravděpodobně vnášela do komunity neklid rozbroje, rvačky a nestabilitu. Dlouhodobé vztahy byly a jsou výhodné z hlediska výchovy dětí (která trvá v civilizované společnosti mnohem déle, než v době kamenné), soukromého vlastnictví, dědictví.

„Moment, kdy jsem si díky konzultaci s psychologem uvědomila, že s partnerem máme oba totožný podíl zodpovědnosti za to, co se stalo, byl pro mě naprostým vysvobozením. Prostě jsem to jen potřebovala slyšet od někoho třetího... "

Ale za rozchod vždy můžou dva - manželka a tchyně, na tom žádný psycholog nic nezmění.

Ano, po konzultaci s (feministickou) psycholožkou se dozvěděla, že za to mohou oba, přeloženo do normální řeči: mohla za to výhradně ona a věděla to.

Mě jako dlouholetou samoživitelku občas trápilo, že si pořád někdo myslí, že mě něco trápí. Nebo je mi podsouváno, že by mě něco trápit mělo. Ale i na to jsem se vykašlala a žiju si dál můj hezký život s bezvadným dítětem.

Znam jednoho co se rozvedl a zije s zenou co ma dve deti

Nedavno jsem se ho ptala po nekolika ketech rozvodu jestli by se kvuli te pani rozvedl znovu a rekl v zadnem pripade nestalo to za to a hlavne mu lezou na nervy jeji deti, kvuli kterym se i hadaji

A nejlepsi je, ze kdyz se bavi s jeho rozvedenymi kamarady tak mu rikaji to samy

Skoda, ze jsem se rozvedl ty jeji parchanty nemohu vystat

No, jestli jsou v pubertě, možná by nemohl vystát ani ty svoje. Ale máte pravdu, krev není voda