Znám

Znám rodinku, oba vysokoškoláci, jedno dítě, když bylo malé, tak on byl v jednom kuse pracovně mimo, ona se rozhodla, že dítě nějak přehnaně usměrňovat blbými poznámkami typu "neměl bys maminku bouchat flaškou od minerálky po hlavě" nebo (nedej Bože) "uklidíš si ty hračky, nebudu čekat, až se ti bude chtít", by bylo nepřípustným omezováním synovy osobnosti. Výsledek bych vám přála vidět. Rozežrané děcko a rezignovaní utahaní rodiče. Je to pro mě hodně poučný příklad.

Re: Znám

Takový výsledek je dneska vidět na každém rohu, rozmazlených zpovykaných fracků je všude mraky.

souhlas

Říkám, že děti chtějí lásku a důslednost, což přesně říká článek. Není to jednoduchý, ale stojí to za to. Když jsem byla malá, dostávala jsem často nařezáno, hodně to bolelo (fyzicky i psychicky). Řekla jsem si, že svoje děti fyzicky trestat nebudu a povedlo se to

Re: souhlas

Ano lásku a důslednost .Jen si myslím že občas to pláanutí přes zadek je u některých dětí nezbytnost. Je to taky lepší pro obě strany než čtyřletému dítěti složitě vysvětlovat proč něco nesmí tak je opravdu lépe když dostane příkaz a MUSÍ poslechnout. Jsou věci které takhle malé děcko nechápe. A občas jedna přes zadek je rychlejší srozumitelnější a stravitelnější

výchova

Souhlasím se článkem. Moje maminka si vždycky udělala udělala čas, abych ji přečetla svou novou slohovku, ukázala nový obrázek nebo tanec, chodila se mnou ven. Tatínek byl více v práci, ale vždycky když přišel domů, šel za námi se zeptat jak jsme se dnes měly (byly jsme 3 holky). Byli mě jen minimálně, to už jsem musela hodně zlobit nebo být drzá. Chtěla bych být jako oni, doufám, že se mi to podaří, až budu mít své děti. Hodně si se mnou povídali a naslouchali mi, když jsem se jim svěřovala. Díky tomu jsem nikdy neměla zábrany a byla jsem otevřená, což mi mnohokrát pomohlo. Děti, které své pocity strachu apod. musí dusit uvnitř, protože je nikdo neposlouchá vyrůstají s různými komplexy. Největším dárkem pro dítě není hračka, ale Váš čas.

Re: výchova

Oni Vás BYLI? Jak se to provádí???

Jinak Vám gratuluji k takto pozorným rodičům, to je dar, který se mnohým dětem nedostává. Mě bili a pozorní nebyli. No co, nejsem první ani poslední, kdo si své dětství takto "užíval". Přeji hezký den.

Najděte si svého marťana

Milí budoucí rodiče .Pokud chcete děti,  bylo by vhodné si o jejich  výchově  něco nastudovat. Je neuvěřitelné, kolik času lidé věnují výběru nového vozu, televize či  telefonu. Následně to řeší ve fórech.

Když si ale pořizují děti, tak se mnohdy ani neuráči udělat to pořádně , soustředit se na to připadně k tomu přistoupit jako k významnému rituálu početí života. O nějakém zvážení tohoto význámného kroku  a studiu co to vlasně obnáší za závazky, jaké jsou s tím spojené náklady a že se  jedná o  celoživotní záležitost se nedá vůbec diskutovat. prostě si užijí.

Tedy milí budoucí rodiče. Děti i Zlobí, brečí , kadí,křičí, běhají, skakají, zlobí se , vztekají neposlouchají jsou drzí, občas něco rozbijí, rozlijí, přijdou špinaví z venku.A nejen to . Je potřeba jit na besídku, Zkontrolovat úkoly pro svůj život potřebuji  množství ,z pohledu dospělého, zbytečností. Ale co vám budu povídat. Kupte si knihu Najděte si svého marťana, autor Marek Herman a přečtěte si ji.Stojí  za to . Opravdu.

Re: Najděte si svého marťana

pointa je v tom, ze vuz, televizi ci telefon si muzete nastudovat, reklamovat, v nekterych pripadech i vratit.., u deti toto aplikovat nelze (vetsinou, kdyz nepocitam odlozeni).

dite prijimate takove, jake je. muzete si vysnit ideal, nastudovat spoustu veci, ktere vam budou stejne k nicemu. za pochodu resit problemy a aktivne k nim pristupovat budiz, ale studovat dopredu, jake bude me dite, je cira.. hloupost. kazde dite je jine, jinak se s nim musi zachazet, jednat, pristupovat k nemu..., nemuzete aplikovat knihu na kazde dite (nic proti martanovi..). kdyz ma rodic "problem", mel by vedet, kam se obratit a kde hledat pomoc a radu, ale studium dopredu je vhodne mozna tak na prvni tri mesice, kdy je chovani vsech kojencu obdobne a pak se zacina rapidne lisit ve vyvoji, narocich, a pristupu ke svemu okoli

Já mám pocit,

že autor(ka) článku si přečetl diskuzi pod minulým článkem o výchově dětí, o těch fyzických trestech, a vypotil z toho zbrusu nový článek.

mám pocit, že dříve

měly děti daleko méně pozornosti než dnes a rodiče se jim tolik nevěnovali - maximálně když jim vysvětlovali, jak vykonávat přidělené práce.

viz rčení "děti mají být vidět, ne slyšet" - tj. mají být na očích a tiše dělat, co se jim řeklo, ne lítat, řvát, popř. se dožadovat pozornosti.