„Dle chování rodičů jsme předpokládali, že samice porodila, ale jistotu jsme získali až poté, co jsme mládě poprvé spatřili,“ uvedla zooložka Jitka Vokurková s tím, že jde o samečka.
Olomoucká zahrada chová rysy od roku 1965, dosud se zde podařilo úspěšně odchovat celkem 28 mláďat rysů ostrovidů a 13 mláďat rysů karpatských, z nichž některá byla navrácena do volné přírody.
 |
Rysi bývali běžnými obyvateli tuzemských lesů, na přelomu 19. a 20. století jim ale hrozilo vyhubení. Nyní se vyskytují zejména v oblasti Beskyd a na Šumavě.
Jde o skvěle šplhající lovce, kteří v zimě využívají například i toho, že jim poměrně velké tlapy slouží jako sněžnice, takže se nepropadají do sněhu. I díky tomu, že jim na zimu srst na tlapách ještě zhoustne a zvětší se tak jejich plocha.
Potravou je jim vše od drobných savců a ptáků až po srnčí zvěř. Kořist většinou odtáhnou stranou a přehrnou listím a větvičkami, výjimečně ji i vytáhnou na strom.
„Ochota se k ní vrátit pak závisí na míře hladu a dostupnosti dalších úlovků, je-li v okolí dostatek neopatrné kořisti, rys raději vyrazí lovit znovu. Například zajíc mu může vystačit na dva dny, srna až na týden,“ přiblížila mluvčí svatokopecké zoo Iveta Gronská.
Zajímavostí je, že každý rys má jiné uspořádání a intenzitu skvrn, což výzkumníkům v přírodě usnadňuje práci při identifikaci konkrétních jedinců.
