Od roku 1994 odchovala Zoo Olomouc přes 120 mláďat. „Dvě samice cestují do Zoo Hannover posílit tamní chov, stejně tak se na cestu vydávají dva samci, konkrétně do Parku divokých zvířat Potzberg rovněž v Německu. Tím však změny nekončí. Z Hannoveru dnes přijel nový chovný samec,“ vysvětlil zoolog Jan Pluháček.
Paroží samicím roste počátkem léta a vydrží až do nadcházejícího jara. „Pokud by tedy angloamerického Santa Klause o Vánocích měli táhnout sobi s parožím, pak by to nepochybně byly samice,“ upřesnila mluvčí olomoucké Zoo Iveta Gronská.
Ačkoliv je sob domestikované zvíře, běžně chované v desítkách tisíc jedinců v severských zemích, jeho chov ve střední Evropě není jednoduchý.
„Hlavní složku tohoto potravního specialisty tvoří v přírodě lišejníky, které v našich podmínkách nemůžeme zajistit. Dostává tedy náhradní stravu, doplněnou o speciální granule. Parazité představují další komplikaci. Ve chvíli, kdy se s trusem soba dostanou z jeho těla do vnějšího prostředí, kde panují arktické teploty, musí prokázat svou odolnost. Navíc sob na daném místě v době své migrace nezůstává dlouho, proto mají jen omezený čas, kdy se mohou do těla svého hostitele dostat zpět,“ uvedla mluvčí.
Uzavřený výběh v tuzemském klimatu pro soby představuje příznivé prostředí. „Zvířata pravidelně odčervujeme a parazitální situaci kontrolujeme. Výhodou je i absence trávy ve výběhu. Kdyby byl ve výběhu trávník, byl by to pro sobí parazity doslova ráj,“ upozornila mluvčí.
Hubnou během říje
Říje u sobů nastupuje na konci srpna. „V tuto dobu samci projevují velkou agresivitu, nepřijímají potravu, věnují se jen samicím a mohou ztratit velkou část svých zásob tělesného tuku. Po konci říje v říjnu využívají příznivých podmínek, aby se vykrmili do kondice, ve které budou schopni přečkat zimu,“ popsal zoolog.
„V přírodě během ní mohou sobi přijít až o 30 % tělesné hmotnosti a mnozí z nich i o život,“ doplnil.
Do stáda sobů v olomoucké zoo přibyla čtyři mláďata, k zebrám nový samec |
Na světě žijí 3 miliony domestikovaných a necelé 3 miliony divoce žijících sobů, z nichž jsou některé poddruhy velmi vzácné a ohrožené vyhubením.
„Vyskytují se kolem severního polárního kruhu, v Severní Americe na Aljašce, v Kanadě a Grónsku, ve Skandinávii a v severní části Ruska, v oblastech s teplotami až -50 °C. Určují se 3 typy oblastí. Sobi obývající tundru na pevnině se vydávají na náročné migrační cesty mezi zimními a letními stanovišti, z nichž nejznámější je tah sobů z Aljašky, kdy přes dané místo může za den přejít až 200 tisíc jedinců s praskavými zvuky pohyblivých kloubů,“ přiblížila mluvčí.
Sobi obývající ostrovy pobývají naopak na jednom místě. Stejně jako sobi v lesích. Ti však mohou putovat dál, je-li jejich území vypaseno.
Sobi mají široká kopýtka umožňující chůzi na ledu, sněhu i v bahnu, které se tvoří tím, že v létě do hloubky několika decimetrů roztají oblasti permafrostu (trvale zmrzlé půdy).
„Barva kožešiny kolísá od světlehnědé přes tmavohnědou, u některých sobů až k černé. Sobi grónští mají zbarvení zejména u starých samců téměř stříbřité. Sobí kožešina chránící před mrazy je hustá natolik, že se její jednotlivé chlupy ani nedají od sebe oddělit, aby bylo vidět kůži. Hlavními predátory sobů jsou vlci,“ dodala Gronská.
27. května 2017 |
