David Mičunek „kreslí“ pro Český klub turistů už jednatřicet let.

David Mičunek „kreslí“ pro Český klub turistů už jednatřicet let. | foto: Rostislav Hányš, MF DNES

S barvami značkař nachodil v Jeseníkách už 2 500 kilometrů

  • 1
Pomoci turistům, aby na horách či v lesích nebloudili a našli zajímavá místa, která hledají, nebo jen spolehlivě došli do cíle své cesty. To je úkol Davida Mičunka z Rapotína a jeho kolegů - značkařů Klubu českých turistů. V Jeseníkách se může pohybovat téměř poslepu. Jako každý správný značkař.

„Od dětství jsem sportoval, mám za sebou hodně branných závodů, později jsem dělal orientační běh. A k tomu jsem rád chodil po horách. A protože jsem věděl, jak důležité je správné značení, stal jsem se značkařem,“ vypráví Mičunek.

Pro Český klub turistů „kreslí“ už jednatřicet let, z toho dvacet let je předsedou šumperských a jesenických značkařů. Značky Mičunek s kolegy buď obnovuje, nebo maluje nové.

„Naším úkolem je hlavně obnova stávajících značek, ale v poslední době vzniká také hodně nových tras. Obce chtějí například vyznačit okruhy, cesty k novým rozhlednám, naučné stezky. Pravidlem je, že tam, kde není kam odbočit, se značky malují po čtvrt kilometru, jinak se značkař řídí citem. Ve členitějších místech je potřeba vidět od jedné značky ke druhé,“ vysvětluje.

Rozsáhlé území obou okresů „spravuje“ celkem šedesát nadšenců. „Naše oblast patří tradičně k nejsilnějším v republice. Jsou okresy, kde jsou třeba tři čtyři značkaři. My si naopak na nezájem opravdu nemůžeme stěžovat,“ pochvaluje si Mičunek.

Šablonu nepoužívá, rozměr značky už má v oku

Z bezpečnostních důvodů chodí značkaři vždy ve dvojicích. Kromě barev a štětců potřebuje ještě škrabku a kartáč, aby značku očistil a mohl ji přemalovat nebo připravit místo na stromě tak, aby tam mohl udělat novou.

„Občas je taky potřeba místo odvětvit, aby na značku bylo vidět, takže bereme i pilku nebo zahradnické nůžky, někdy i křovinořez. Za den se dá zvládnout podle náročnosti značení na čtyřech až sedmi kilometrech trasy,“ odhadl.

Značkaři pořád zůstávají věrni klasice: štětcům a olejovým barvám. „Byly takové pokusy stříkat značky barvami ve spreji, ale ty se neosvědčily,“ řekl značkař.

Turistická značka má přesný rozměr a značkaři na ni mají i šablonu. „Já ji ale nepoužívám, za ty roky mám rozměr značky v oku. Takže nejdřív udělám barevný pruh a potom z obou stran dva bílé,“ popsal Mičunek.

V obou okresech je podle něj v současnosti přibližně 1 650 kilometrů pěších tras a téměř 600 kilometrů cyklotras. „Pravidlem je obnovovat značky po každých třech letech, takže území máme rozdělené na tři sektory a každý rok se obnovuje jeden. V pětiletých cyklech se potom obnovují rozcestníky,“ popsal.

Sám za 31 let nachodil s barvami přes 2 500 kilometrů. „Máme celostátní soutěž Turista -značkař. Když někdo dosáhne na 500 kilometrů, má nejvyšší stupeň, takže já jsem zcela mimo tyto stupně,“ usmívá se.