Za vše může prosincový "přílepek" k zákonu o ochraně zemědělského půdního fondu, který od ledna letošního roku skokově zvýšil sazby za vynětí pozemků z databáze chráněné půdy. Stát tak chce zabránit neúměrnému a nevratnému zabírání zemědělské půdy.
Jenomže s velkými developery a spekulanty, kteří teď musejí sáhnout hlouběji do kapsy, spadly do stejné kategorie i obce, které chtějí stavět cyklostezky. Zatímco například na polní cesty se v zákoně vztahuje výjimka, za pozemky pro cyklostezky zaplatí obce plnou sazbu.
"Finanční dopady jsou značné. Při délce cyklostezek v kilometrech jsou odvody v řádu milionů a mohou se blížit nákladům na samotné vybudování cyklostezky," tvrdí starosta Skrbeně na Olomoucku Tomáš Spurný.
V nížinách se nyní základní cena pohybuje podle bonity půdy kolem 10 korun za metr čtvereční. Tato cena se však ještě násobí takzvanou ekologickou vahou, což je třeba v chráněné oblasti přirozené akumulace podzemních vod desetinásobek.
Kromě toho se násobí také koeficientem třídy ochrany, přičemž na úrodných půdách jde až o devítinásobek. A aby toho nebylo málo, dopad, který opatření na obce má, je ještě umocněný změnou poměru, jakým se výnos z odvodů rozděluje mezi příjemce.
Změna má chránit kvalitní zemědělskou půdu, říká ministerstvo
Obec, z jejíhož území stát pozemky vyňal, dříve získávala čtyřicet procent odvodů. Od letoška je to jen deset procent. "Změnu jsme chtěli hlavně proto, aby se zabránilo zastavování vysoce kvalitních zemědělských půd. Proto jsou platby progresivně odstupňované, aby vynětí nejkvalitnější půdy bylo výrazně finančně náročnější," vysvětlila Jarmila Krebsová z tiskového odboru ministerstva životního prostředí, které zákon připravilo.
Jeho úředníci argumentují, že platby za vynětí pozemků se neměnily od roku 1992, kdy vstoupil v platnost zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Úbytky půdy se přitom pohybují v rozmezí od jedenácti do šestnácti hektarů denně. "Chceme, aby investoři více zvažovali, zda se jim vyplatí stavět na zelené louce nebo se zajímat například o pozemky brownfields," doplnila Krebsová.
Na vesnicích, které nestihly postavit cyklostezky do loňska, nyní nevědí, co bude dál. "Spolu se Šternberkem jsme zvládli vybudovat asi dvoukilometrovou stezku do města, která nesmírně pomohla. Lidi už nemusejí na kolech po silnici první třídy, stezku využívají navíc i pro bruslení a v zimě na běžky," popsal starosta Štarnova na Šternbersku Stanislav Nikl.
"Stejným způsobem jsme chtěli cyklistům ulevit i na silnici do Mezic. Kdyby se to mělo prodražit, nemůžeme si stezku dovolit. Vždyť v obci ještě nemáme hotovou ani kanalizaci a vodovod," dodal.
Obcím nepomohou ani dotace, na výkupy je použít nesmí
Hodně zvažovat budou i obecní zastupitelé z Nákla na Olomoucku, kteří chtěli už příští rok stavět cyklostezku do Mezic. "Děti tam jezdí mezi náklaďáky do školy. Chtěli jsme, aby cyklostezka sloužila napůl i jako chodník. Než se do stavby pustíme, budeme muset dobře spočítat, jestli se nám to teď vůbec vyplatí," nastínil starosta Marek Ošťádal.
Obcím nepomohou ani státní nebo evropské dotace. Na vynětí ze zemědělského půdního fondu se totiž nevztahují, obce je musí zaplatit samy. "Pro ty malé je to zabijácké. Dostanou sice dotaci na cyklostezky, ale výkupy jsou pro ně někdy až neřešitelné. Investují víc, než dostanou na dotacích," zlobí se Jaroslav Martinek z Centra dopravního výzkumu, které se snaží prosadit lepší podmínky pro cyklisty.
Ministerstvo životního prostředí ovšem žádnou změnu zákona nepřipouští. "Pokud je cyklostezka vedena po nově navržené polní cestě, která slouží k zajištění přístupu na zemědělské pozemky, je v tomto případě bez odvodů. V ostatních případech se odvody předepisují," upozornila Krebsová.
Od roku 2004 do roku 2010 se díky dotacím Olomouckého kraje podařilo postavit 56 cyklostezek. Měří celkem přes padesát čtyři kilometrů a krajský rozpočet přišly na částku přes 56 milionů korun. Letos kraj přispěje na celkem devět kilometrů nových cyklostezek.
