„Je to katastrofa, co se na nás z Bruselu a z Prahy hrne, ale to nejdůležitější zase nevíme,“ zlobí se například Jiří Milek, šéf zemědělské společnosti Úsovsko, největšího zemědělského podniku v Olomouckém kraji.
Podle něj nemohou být nová dotační pravidla schválena, protože ještě nejsou ani připravena.
„Takže jedem postaru. Máme už něco zasetého, další setby chystáme. Na rozdíl od vlády a EU, které nám nejsou schopny dát jasná pravidla, my si nemůžeme dovolit čekat. Agrotechnické lhůty je potřeba dodržovat,“ sdělil Milek s tím, že kompetentní úřady teď řeší, co vlastně znamená nechat půdu ležet ladem, kolik půdy musí firmy nechat bez obdělávání.
Ve hře je i přechodné období. „Baví se o zpřísnění v oblasti erozních pozemků, o omezování chemie, kterou už stejně používáme jenom v nejnutnější míře. Návrhy jdou často proti sobě. Připadá mi, že Evropská unie chce v době nedostatku potravin ve světě omezovat zemědělskou produkci. To je absurdní,“ říká.
Ministerstvo zemědělství připouští, že vyjednávání se protahují. „Česká republika projednává s Evropskou komisí její připomínky a obě strany hledají shodu nad nastavením dotačních podmínek,“ řekl mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý.
„Otevřených zůstává pouze několik málo bodů. Komplikovaná vyjednávání a dobíhající posouzení vlivu na životní prostředí jsou důvodem, proč vše probíhá v delších lhůtách, než bychom si sami přáli,“ dodal.
Hnojivo z Afriky jako náhražka nestačí
Milek se přimlouvá za komplexní vyhodnocení dosavadních pravidel a jejich dopadu na zemědělství.
„Potom se dají přijímat další opatření, a ne přicházet s dalšími a dalšími jen tak od stolu,“ nechápe zemědělec, podle kterého by bylo nejlepší, aby zemědělství fungovalo napříč Evropskou unií bez dotací.
„Pak by se ukázalo, kdo je lepší. Takhle je na tom lépe ten, kdo dostává více dotací, což jsou zemědělci v západní Evropě či v Polsku, a to je špatně,“ míní.
Kromě vysokých cen energií a pohonných hmot začínají zemědělci pociťovat nedostatek umělých hnojiv, která jsou pro velké zemědělské společnosti nezbytná. Významným dodavatelem fosfátů, které jsou důležitým zdrojem fosforu, bylo dřív Rusko. Teď jsou možností dodávky z Afriky.
„Problém je však s dopravou, navíc hnojiva nejsou kvalitní,“ nastínila předsedkyně Zemědělského družstva Unčovice na Olomoucku Milada Rašková Měsícová.
Pokles hnojení se do dvou let projeví na sklizni
Ledková hnojiva se sice vyrábějí i v Česku a dalších zemích Evropské unie, ale i těch začíná být nedostatek.
„Tato výroba je extrémně náročná na plyn. Fabriky kvůli nedostatku plynu a jeho vysokým cenám výrazně omezují výrobu, mám informace, že některé ji už zastavily,“ přiblížila předsedkyně unčovického družstva. Cena navíc vyskočila z šesti až osmi tisíc korun za tunu na přibližně dvacet tisíc.
Podle Raškové Měsícové se tak bude hnojit méně, což se brzy projeví na úrodnosti.
„Máme organická hnojiva, ale bez průmyslových se neobejdeme. Hnojíme variabilně podle rozboru půd, takže do půdy jde jen nezbytné množství. Pokud ale nebudeme dodávat do půdy ledek a fosfáty v patřičném množství, nejpozději za dva roky se to výrazně projeví na nižší sklizni,“ vysvětlila.
Starosti působí i ceny komodit
Šéf krajské agrární komory Ivo Kasal uvedl, že nedořešená dotační pravidla zemědělcům komplikují život.
„Mluví se o tom, že něco bude podporováno dotacemi, na druhou stranu zase uslyšíte, že nemůžeme žádat o peníze, když nesplníme něco, co v dosud platných pravidlech není. Je to nepřehledné, nejasné, ale hlavně vůči nám, zemědělcům, nezodpovědné,“ říká Kasal, který má farmu na Jesenicku. I on očekává, že s umělými hnojivy bude stále větší problém.
Fosfáty se těží, takže nezávisle na embargu dovozu z Ruska jejich zdroje ubývají. A pokud se nevyřeší problémy s plynem, tak nebude ani ledek.
„Pokud to chce stát alespoň zčásti řešit, musí výrazněji podpořit živočišnou výrobu, aby byla organická hnojiva. Bez umělých hnojiv dodávajících do půdy nezbytný fosfor, dusík a draslík, by ale výnosy šly stejně dolů,“ míní Kasal.
Starosti zemědělcům z regionu dělají také ceny komodit. „Před časem vyskočily ceny obilovin prudce vzhůru, po uvolnění vývozu z Ukrajiny však třeba ceny pšenice klesly na sedm tisíc za tunu, což je zhruba stejně jako před rokem, kdy jsme ale měli výrazně nižší náklady,“ popisuje Rašková Měsícová.
Dolů šly v poslední době i ceny řepky nebo kukuřice. „Doufám, že u pšenice se cena časem zvedne aspoň na osm tisíc korun za tunu. To už by bylo ekonomicky zajímavější,“ přeje si Rašková Měsícová.
