Ve správné chvíli na správném místě. Tak by se jednoduše, ale o to výstižněji, dal popsat odvážný zásah studentek Střední zdravotnické školy v Prostějově, které loni v září na začátku školního roku zachránily život motocyklistce, kterou srazil pětasedmdesátiletý řidič auta.
Osmnáctiletá Michaela Zajíčková a o rok starší Kateřina Mezuliánková stály zrovna na přechodu v prostějovské Hacarově ulici cestou do školy, když uslyšely obrovskou ránu a zahlédly nehodu.
„Nepřemýšlely jsme nad tím, hned jsme běžely na místo. Paní, která ze skútru doslova odletěla, nereagovala. Zkoušely jsme ji oslovit, ale měla málo kyslíku a došlo u ní k srdeční zástavě,“ popsala Mezuliánková.
Výcvik ze školy jim pomohl
Dívkám v záchraně pomohla znalost principů první pomoci, které probíraly ve druhém ročníku studia v samostatném předmětu.
„Nácvik vás ale na reálnou situaci nepřipraví dokonale. Trénovaly jsme na figuríně, to je jiné. Ve škole vám navíc poradí paní učitelka a řekne, co máte dělat. Jenže tam jsme byly samy, jely jsme na vlastní pěst,“ pokračovala studentka.
Podle studentek je oživování náročné, a i když věděly, co mají dělat, musely na počátku překonat zábrany, například strach z toho, že zraněné zlomí žebra. „Člověk se bojí, aby něco nepokazil, aby neublížil,“ vysvětlila Zajíčková.
Dívky reagovaly pohotově, vybavily si řadu pouček, a srdeční masáž proto neodkládaly.
„Na začátku je taky těžké najít rytmus. Hlavou mi běžely Rolničky, rolničky, je to totiž písnička, která má správné tempo, často se to i na kurzech učí,“ podotkla Mezuliánková. „Naštěstí jsme si ale zpívaly jen v hlavě,“ shodly se studentky s úsměvem.
O tom, že pomoc poskytly správně, svědčí i to, že zraněná žena nabyla vědomí. „Moje první myšlenka byla, že paní musí být v hrozném šoku a musí cítit strašlivou bolest,“ popsala dále Mezuliánková.
Motocyklistka utrpěla navíc otevřenou zlomeninu holenní kosti a byla po nehodě letecky transportována do Fakultní nemocnice Olomouc.
K záchraně ženy podle studentek přispělo také to, že se pomoc na místo nehody dostavila rychle. Situace totiž začala být nepřehledná, když se na místo začali sbíhat lidé z okolí.
„Na druhé straně přechodu stála zdravotní sestřička z fakultní nemocnice, která hned volala záchranku. Než přijela záchranná služba, tak se k nám přidal pan doktor z gastroenterologie, takže se nám i ulevilo, že na to nejsme samy,“ zmínila Zajíčková.
Na místě nehody se vždy vrátí vzpomínky
Když bylo po všem, pokračovaly studentky do školy. Co přesně se odehrálo, jim začalo docházet až postupně. „Vždycky když tím místem projíždím, vybaví se mi to. I když jdeme z vyučování, tak se směrem nehody musím dívat,“ řekla Mezuliánková.
I když se zachráněnou ženou studentky v kontaktu po nehodě nebyly, mají informace o tom, že se z následků těžké nehody zotavuje. „Od sestřičky, která byla u nehody s námi a volala záchranku, jsme se dozvěděly, že je v pořádku a rehabilituje,“ zmínila Zajíčková.
Za pohotovou reakci dostaly studentky ocenění Gentleman silnic i vyznamenání od primátora města Prostějova. „Je to hezký pocit, dostat ocenění, vážíme si toho. Ale nejdůležitější pro nás je, že je paní naživu a uzdravuje se,“ shrnula Zajíčková.
Obě dívky se také shodují, že do podobné situace, kdy je nutné začít s oživováním, se může dostat každý. „Člověk si musí uvědomit, že nemůže nic pokazit. Když neuděláte všechno dokonale, tak je to pořád lepší než neudělat nic,“ podotkla Zajíčková.
Obě slečny už od dětství lákala kariéra ve zdravotnictví. „Ten, kdo se hlásí na zdravotnickou školu, by měl mít hlavně vztah k lidem a cit, to ostatní se může vždycky naučit. Sama na sobě vidím, že jsem byla dřív spíš introvert, ale ve škole i při praxích jsem se rozmluvila a už mi to nedělá problém. Dělá mi radost, když se o někoho můžu postarat a vidím, že se jeho zdravotní stav lepší,“ svěřila se Mezuliánková.
Studentky chtějí také po střední škole pokračovat ve studiu medicíny a stát se lékařkami. „Nejdřív nás čeká a nemine maturita. A potom přijímačky na medicínu. Já o ní přemýšlím už od prváku,“ podotkla Kateřina Mezuliánková.
Také druhá ze studentek se bude připravovat na přijímací zkoušky na lékařskou fakultu, uvažuje o studiu v Olomouci nebo v Brně, potom o práci v nemocnici. „Nejvíce by se mi líbil nějaký obor interny. Chodíme na praxe, a když vidím práci doktorů, myslím, že by mě to bavilo,“ svěřila se Michaela Zajíčková.
