„Stavbaři na pranýř narazili při výkopových pracích pro základ vánočního stromu. Ukotvení totiž musí splňovat řadu bezpečnostních předpisů,“ nastínil náměstek primátora Prostějova Zdeněk Fišer.
Velká oprava hlavního náměstí ve městě odstartovala koncem loňského roku. Stavbaři nejprve vyměnili dlažbu přímo před radnicí, před pár týdny se pak vrhli i na zbytek celého prostoru. Kromě nové dlažby, instalace závlahového systému či regenerace zeleně opravy zahrnují také drobné terénní úpravy včetně budování kotevní jámy pro tradiční vánoční strom.
„Všechny tyto zásahy jsme průběžně pečlivě sledovali,“ řekl Pavel Fojtík z prostějovské pobočky Ústavu archeologické památkové péče Brno. A to se archeologům nakonec vyplatilo. Ve výkopu totiž ležely zbytky konstrukce. Archeologové si mysleli, že jde o zbytek středověkého pranýře, o kterém měli povědomí díky historickým zápisům ze 17. století.
„Jeho přesnou polohu jsme ale neznali,“ uvedl Fojtík. Zachovanou dřevěnou část z místa hanby proto odvezli a počítali s tím, že po rozborech poputuje do Muzea a Galerie Prostějov.
Z předpokládaných částí pranýře se vyklubaly zbytky šibenice
Následující podrobné zkoumání však přineslo nečekaný výsledek. „Dnes už můžeme tento velmi zajímavý nález určit nikoliv jako pozůstatek pranýře, ale jednoduché dřevěné takzvané kolenové šibenice,“ sdělil Pavel Fojtík.
Podle něj jde o ojedinělý doklad středověkého a raně novověkého hrdelního soudnictví, který lze předběžně datovat do průběhu 16. století.
„Spolehlivější časový údaj nám poskytne připravovaná dendrochronologická analýza vyzvednutých zbytků dřeva z konstrukce,“ řekl. Šibenice byly ve středověku nejen symbolem práva a spravedlnosti, ale i místem hanby.
„Trest oběšením byl nejčastějším hrdelním trestem v 16. a 17. století. Zpravidla to bylo za majetkové delikty,“ podotkl archeolog Fojtík.
„Další místo výkonu tělesných trestů, jako bylo bičování nebo vypalování cejchů, v podobě kamenného barokního pranýře zachycuje známá veduta města Prostějova od F. Velehradského z roku 1728. Na kresbě je v blízkosti sochy T. G. Masaryka, ale o jeho osudu není nic známo. Podle všeho pozbyl svého účelu v letech 1780 až 1790, kdy Josef II. zakázal potupné tresty,“ dodal.
Nálezy zbytků někdejších veřejných popravišť jsou výjimečné
Na vedutě je rovněž vidět zděná šibenice, která se nalézá v jednom z dřívějších meandrů říčky Romže někde za dnešní Olomouckou ulicí.
„Dřevěná šibenice na náměstí tak mohla této kamenné stavbě předcházet nebo jen příležitostně posloužit k exemplární exekuci v centru města,“ popsal tehdejší zvyklosti Fojtík.
Archeologickými výzkumy potvrzená popraviště jsou podle něho doposud výjimečná nejen v českých zemích, ale i v celém evropském prostoru. Známy jsou pouze nálezy v Bečově nad Teplou nebo Vodňanech či v Emmenbrücke ve Švýcarsku.
