Město do její stavby s pomocí dotace investovalo 119 milionů korun. Po zprovozněni si ale někteří obyvatelé z okolí začali stěžovat na nepříjemný zápach linoucí se ze sušárny.
Společnost VHS Čerlinka podle Kohouta oslovila firmu, která se zabývá eliminací zápachu u podobných provozů. Společnost už svoji technologii vyzkoušela v hale sušárny a výsledky byly podle starosty pozitivní.
„Nyní je podepsána smlouva o nákupu a instalaci zařízení na eliminaci zápachu do obou hal sušárny kalů. Dalším krokem bude chemická úprava kalů, které jdou do sušárny, doplněná o intenzivní míchání kalů v uskladňovacích nádržích,“ uvedl.
Kal se přeměňuje na sušinu
Čistírenský kal, který vzniká při čištění odpadních vod, se v nové sušárně pomocí slunečního záření přeměňuje na sušinu vhodnou pro energetické využití. Nepříjemný zápach, který se šíří ze solární sušárny, je podle odborníků způsoben netypickým složením kalů přivážených z čistírny odpadních vod v Litovli.
Padesát odstínů smradu. Solární sušárna suší lidské výkaly a ztrpčuje lidem život |
„Kvůli vysokému podílu napojeného potravinářského průmyslu obsahují značné procento organických látek. Stávající kalové hospodářství, které je vybaveno studenou stabilizací kalů, bohužel nedosáhne jejich dostatečného vyhnití,“ podotkl starosta.
Solární čistírnu tvoří dva skleníky dlouhé 120 metrů a široké 13 metrů, do kterých je navážen vlhký čistírenský kal z litovelské čistírny odpadních vod. Hmotu na podlaze skleníku průběžně prohrabává speciální stroj.
Sušička „vyrobí“ necelých tisíc tun sušiny
Technologie zvládne ročně vysušit až 3500 tun čistírenských kalů. Z tohoto množství vznikne 933 tun usušené kalu, který jako palivo využije společnost Cement Hranice. Město si od této investice slibuje výrazné snížení nákladů na odvoz a likvidaci čistírenského kalu.
Kaly před cestou do spalovny v Litovli vysuší solární energie |
Čistírenský kal je hlavním odpadním produktem při čištění odpadních vod. Náklady na jeho zpracování a likvidaci podle odborníků činí zhruba polovinu provozních nákladů čistíren odpadních vod.
V Česku je zakázáno čistírenské kaly odvážet na skládky, proto se používají jako hnojivo na polích či při produkci průmyslových kompostů a rekultivačních substrátů. Samosprávy se snaží najít pro kaly uplatnění i při výrobě tepelné energie, jelikož stát pravidla pro aplikaci kalu na polích postupně zpřísňuje.
