„Jsou známy tři druhy, přičemž pekari bělobradý je z nich prostřední co do velikosti,“ sdělil zoolog Jan Pluháček.
Připomněl, že pekary bělobradé chová pouze devět zoologických zahrad v Evropě o celkovém počtu 75 jedinců. Chov byl zahájen v zoo v Berlíně v roce 1979, kdy byl dovezen pár z Paraguaye.
„V německé zoo dodnes žije více než polovina všech jedinců v Evropě,“ doplnil Pluháček. Ostatní stádečka jsou malá maximálně do pěti jedinců.
V olomoucké zoo přišli na svět damani skalní, miniaturní příbuzní slonů |
V Olomouci přivezli dva samce z brněnské zoo, na podzim se vznikající stádo rozroste o tři samice z Berlína.
„Doufáme, že v Olomouci ustavíme záložní stádo, které pomůže k dlouhodobému chovu tohoto vzácného zvířete v Evropě,“ přeje si Pluháček.
Z přírody mizí
Pekari bělobradý potřebuje větší chráněné územní celky, jinak z přírody mizí. Nejhorší je situace ve Střední Americe, kde vymizel v Salvadoru a značně se snížila jeho početnost i v Mexiku, Guatemale a Kostarice.
V Jižní Americe ubývají pekariové zejména v Bolívii, Ekvádoru a částech Brazílie. „Přímá příčina jejich vymizení na daných územích zůstává často neznámá,“ sdělil Pluháček.
Je to fakt velikán. Posádku auta na Přerovsku překvapil los, špacíroval po silnici |
Pekari bělobradý žije v pásu od jižního Mexika po severní Argentinu. Jeho hlavním působištěm jsou tropické deštné lesy. Žije v pohlavně smíšených skupinách od pěti do dvou set jedinců, nejčastěji však kolem 25 zvířat.
Pralesní cestáři
V místech většího loveckého tlaku jsou skupinky menší. Pekariové nemají teritoria, a tak se volně toulají. Živí se převážně spadlým ovocem, ale i jinými rostlinami, bezobratlými živočichy a rádi si pochutnají na houbách a rybách.
V zoo přivedli na svět mládě ohrožených opů. Teritorium si vymezují „zpěvem“ |
Bývají zdrojem potravy pro řadu šelem. Jsou užiteční pro další zvířata jako „cestáři“, protože udržují pralesní cestičky. V neposlední řadě pomocí trusu přispívají k šíření semen různých pralesních stromů.
