Mince z téměř čtyřiadvacetikarátového zlata jsou k vidění po více než sto letech od objevu na přísně zabezpečené výstavě v olomouckém Vlastivědném muzeu, která potrvá do 5. června. Kromě samotného pokladu je ovšem zajímavý i příběh spjatý s jejich nálezem.
Dělníkovi z cihelny Petru Petříkovi totiž dle tehdejší legislativy polovina nálezu patřila. Rozhodl se však, že ji věnuje muzeu v Litovli. Druhá polovina náležela ze zákona majiteli pozemku, na němž se mince našly, uničovskému staviteli Zdenko Vodičkovi. Svoji část zlata si nechal. Nikdo neví, kde skončilo.
Ještě před touto nenahraditelnou ztrátou ovšem do příběhu vstupuje Jan Smyčka, litovelský lékař a konzervátor vídeňské Centrální komise pro výzkum a zachování starých památek. Mince ještě před rozdělením mezi Petříka a Vodičku popsal. Dnešní badatelé díky tomu ví o všech mincích, jež uničovský poklad tvořily. A to i přesto, že polovinu už fyzicky k dispozici nemají.
Na Smyčkovy zápisky tak mohl navázat i kurátor nynější výstavy Filip Hradil. Konzervátora Smyčku označuje za prozíravého.
„Věděl, že polovina pokladu přijde do muzea, a tak do ní umístil numismaticky cennější mince. Zřejmě tušil, že stavitel Vodička své prodá či roztaví. A proto mu dal ty méně významné,“ prozrazuje Hradil.
Za mince se dal v době zakopání pořídit měšťanský dům
Fakt, že se podstatná část pokladu zachovala až do současnosti pohromadě, označuje Hradil za jeden z důvodů, proč jde o středoevropský unikát. Díky velkému množství zlatých mincí patřících do jednoho souboru totiž badatelé získali cenné informace o jejich oběhu při obchodech v 17. století.
Výstava zlatého pokladu |
„V rámci Čech, Moravy a Slezska se tak jedná o objev, který bychom těžko hledali v jiných muzejních sbírkách,“ vyzdvihuje Hradil.
Význam uničovskému pokladu dodává místo, kde jej Petřík v únoru 1911 našel. Původní majitel ho totiž krátce po roce 1614 zakopal na kopci Šibeník, na němž skutečně až do druhé poloviny 18. století stála šibenice.
„Je zřejmé, že ukrytí pokladu bezprostředně souviselo s popravištěm, jež tvořilo dominantu celého návrší. Ve středoevropském kontextu neznáme žádný jiný hromadný nález mincí, který by byl ukryt blízko šibenice. V tomto ohledu jde o naprostou raritu. Šibenice byla místem nečistým, lidé se mu spíše vyhýbali,“ vysvětluje Hradil.
Ukrytí více než kilogramu zlata u popraviště proto dodnes vyvolává řadu otázek, na než zatím odborníci neumí odpovědět. Patří mezi ně i ta, kdo mince, za které se dal začátkem 17. století v Uničově koupit měšťanský dům, na Šibeníku ukryl. Hradil je přesvědčen, že mohlo jít o velmi bohatého obchodníka či jiného příslušníka tehdejší elity.
Poklad nevyčíslitelné hodnoty desítky let ležel v trezoru
Zajímavá je i novodobá historie pokladu. Po objevu patřil litovelskému městskému muzeu. Nikdy ho nevystavilo.
„Byl uložen v okresní spořitelně. Při zrušení litovelského muzea po roce 1960 mince získalo tehdejší Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci. Ani tady ale vystaven nebyl. Navíc do místních sbírek byl poklad zapsán až v roce 1981. Mám podezření, že do té doby byl stále v Litovli,“ upřesňuje Hradil.
Nynější hodnota 177 dochovaných mincí je nevyčíslitelná. „Proto jsme ve spolupráci s krajským policejním ředitelstvím přistoupili k řadě mimořádných bezpečnostních opatření. Jde o výstavu nejen zajímavou, ale i mimořádně zabezpečenou,“ uzavírá ředitel Vlastivědného muzea Břetislav Holásek.
