Vidnava se nyní snad konečně zbaví chátrajícího komplexu, s nímž si nikdo nevěděl rady.
„Jsme samozřejmě rádi, že se nám po čtrnácti pokusech konečně podařilo najít nového majitele, a věříme, že areálu vdechne život. Kupní cena vzešlá z transparentního výběrového řízení s elektronickou aukcí je 2,9 milionu korun,“ přiblížil mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) Radek Ležatka.
V současné době probíhá administrativní proces schvalování kupní smlouvy. Po jejím uzavření bude smlouva zaslána ke schválení na ministerstvo financí.
„Předpoklad ukončení prodeje, tedy včetně úhrady kupní ceny a podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí, je na začátku 2. čtvrtletí 2020,“ odhaduje Ležatka.
ÚZSVM nyní nemůže vítěze zveřejnit, známé tak nejsou ani plány, které kupec s rozlehlým areálem má.
Obec prodej vítá. „Na jednu stranu je dobře, že se s tím areálem začne konečně něco dít. Na druhou stranu teď není zřejmé, jaké bude mít využití,“ říká starosta Vidnavy Rostislav Kačora.
V semináři byli i zajatci, obilí a pak dlouho dětská ozdravovna
Z uprchlíků, se kterými neměli dobré zkušenosti, už však Vidnavští obavy nemají.
„Pokud tam nový majitel vybuduje něco smysluplného, měl dostat seminář za korunu, protože tam obratem musí nasypat nejméně desítky milionů,“ míní Kačora.
Starosta vidí využití jasně. „Ideální by byl domov pro seniory s ubytováním pro ty, kteří za nimi přijíždějí. Ti by mohli návštěvu rodičů či prarodičů spojit s pobytem a výlety po Vidnavě a okolí. To je ale spíš jen moje zbožné přání,“ přemítá Kačora. Náklady na jakékoli úpravy odhaduje na sto a více milionů.
Kněžský seminář ve Vidnavě byl založen vratislavským biskupem a kardinálem Jiřím Koppem v roce 1899. Během druhé světové války zde byli vězněni vojenští zajatci.
Po skončení války budovu využívalo družstvo Jednota jako sklad obilí. V roce 1950 objekt převzala vojenská správa a ministerstvo obrany zde zřídilo Vojenskou dětskou ozdravovnu Vidnava, která sloužila svému účelu až do roku 1997. Poté byl areál několik let opuštěný.
Po roce 2000 církev nabídla kněžský seminář státu, který zde zřídil středisko pro kosovské uprchlíky prchající před válkou na Balkáně. Později stát v rámci reformy vězeňství hledal vhodné prostory pro zřízení takzvaných detenčních ústavů pro psychicky narušené vězně a vidnavský kněžský seminář byl mezi vytipovanými.
Plán však nevyšel. Vězeňská správa se poté pokoušela komplex prodat, v roce 2015 areál přešel na ÚZSVM. Ten po opakovaných pokusech našel kupce až nyní. Kvůli údajně nevýhodnému nákupu byli v minulosti stíháni tehdejší ředitel Vězeňské služby Luděk Kula a tehdejší náměstek ministra spravedlnosti František Steiner. Stíhání bylo později zastaveno.
Kupce hledá hledá ve Vidnavě i bývalý klášter boromejek
Kněžský seminář není jediným komplexem, se kterým si ve Vidnavě nevědí rady. Dalším je bývalý klášter boromejek slouživší i jako škola a výchovný ústav. Kongregace ho dnes nabízí k prodeji přes realitní kancelář za 1,5 milionu korun.
„Je to stejné jako s kněžským seminářem. S tím rozdílem, že v tomto případě je objekt využitelný bez větších nákladů, proto také mají lidé strach z toho, že by tu mohla být ubytovna pro nepřizpůsobivé,“ míní vidnavský starosta.
„Já pořád věřím, že tam bude něco smysluplného, i když prodej není nijak omezen žádnými dalšími podmínkami, takže tam může být prakticky cokoli,“ dodává.
V době uprchlické krize se boromejky snažily nevyužitý areál nabídnout státu pro uprchlíky, ale místní byli proti. Později boromejky komplex nabídly městu za symbolickou korunu, zastupitelstvo ale nemělo zájem.
„Nešlo o to, něco získat do majetku, ale co s tím udělat? Vyhodnotili jsme to tak, že bychom si s tím neporadili. To ale nevylučuje, že pro nového majitele nemůže být město partnerem,“ řekl Kačora.
Podle kongregace není potřeba obávat se spekulací. „Bývalý klášter je nabízený k prodeji už delší dobu a žádný zájemce se neobjevil. Obavy z koupě za účelem spekulace jsou tak zcela bezpředmětné,“ sdělila generální představená kongregace Ancilia Anna Doležalová.
„Navíc využití nemovitostí pro ubytování problémových skupin se jeví jako krajně nepravděpodobný podnikatelský záměr, a to jak vzhledem ke geografickému umístění, tak k charakteru samotných objektů,“ dodala.
Boromejky ve městě působily od roku 1868. Vedle kláštera tu byla i klášterní škola. Od roku 1950 komunistický režim sestěhoval do Vidnavy řádové sestry a vznikl zde charitní domov pro boromejky v důchodovém věku. V roce 1962 byl zrušen a stát zde zřídil odborné učiliště, fungovalo do roku 1997. Poté tam vznikl výchovný ústav. V roce 2012 stát vrátil klášter boromejkám.
