Tři vánoční poselství od duchovních z Chudobína osloví věřící i nevěřící. Oslavují svátky stejně jako vyhlížejí další rok, o němž ještě není jisté, jaký vlastně bude.
Darem buďme my sami
Vždycky, když přicházejí Vánoce, podvědomě cítíme, že nechceme být sami, hledáme způsob, jak ty nejbližší obdarovat, a přemýšlíme čím. Často však zapomínáme, že darem máme být my sami. Že to nejcennější je čas, který prožijeme s blízkými ve vzájemné pohodě a lásce. Kouzlo Vánoc dokáže bořit i uměle vytvořené hradby, které mezi námi díky našemu sobectví vznikly. Proto vám všem přeji, abyste prožili díky kouzlu Vánoc mnoho takových setkání a cítili jste se obdarováni každým člověkem, s nímž se setkáte, a sami jste se pro druhé stali darem.
Metoděj R. Hofman, farář ve farnosti Bouzov, Římskokatolická církev
Každý den pomáhejme druhým
Vážení čtenáři, poslední dva roky nám přinesly mnohá překvapení a spoustu změn, které se dotkly snad každé oblasti lidské činnosti. Není divu, že řada lidí zažívá pocit bezmoci, frustrace… Vánoce jsou za dveřmi a jen pár dnů za nimi pomyslná vstupní brána do dalšího roku, o němž nevíme, co přinese.
Netrapme se tím, co nemůžeme změnit, a pokusme se zaměřit na to, co změnit můžeme.
Vánoční poselství není určeno jenom pro někoho. Ať už se považujeme za věřící, nebo nevěřící, ať máme v podstatě jakoukoliv představu Boha, můžeme se nechat tímto poselstvím oslovit a povzbudit. Ježíš se narodil do názorově pestrého světa mnoha kultur a náboženských představ. Z chvalozpěvu andělů zní jasné oslavení Boha, ale také naděje pro celý svět: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle“.
Dobrou vůli, máme-li ji – a já věřím, že ano – můžeme projevit směrem k Bohu a směrem k lidem. V úvodu šesté kapitoly Matoušova evangelia nás Ježíš vyzývá k tiché solidaritě s ostatními, k prokazování dobrodiní potřebným. Ano, je kolem nás mnoho věcí, které nejsou v naší moci, ale některé jsou. Netrapme se tím, co nemůžeme změnit, a pokusme se zaměřit na to, co změnit můžeme. Zkusme každý den najít něco dobrého a prospěšného, co můžeme udělat pro lidi okolo nás. Takový náš vlastní, byť i nepatrný příspěvek k tomu, aby svět byl alespoň o trošičku lepší.
Přeji vám pokojné a požehnané vánoční svátky, přeji vám, abyste je mohli prožít v radosti v kruhu svým nejbližších, s vědomím, že Kristus, Spasitel světa, se narodil také pro vás.
Vlastimír Haltof, farář Církve československé husitské v Chudobíně
Kristus se rodí, oslavujme ho!
Mudrci, kteří viděli nově zářící hvězdu, byli ohromeni touto božskou inspirací, a když se dozvěděli o narození Krista, nemohli znát místo Jeho zrození, a proto se ptali, kde se narodí. Věřící v Krista slavící tento den Jeho narození, mohu se vás také zeptat, kde se narodil? Vím, že mi hned odpovíte podle evangelia, že v Betlémě. Vím také, že toto posvátné místo je oslavováno touto velkou událostí na Zemi. Ale přeji si, aby vaše myšlenky byly osvíceny vyšším poznáním.
O jakém vyšším poznání tedy může být v případě narození Krista řeč? Podle evangelia se jednou narodil v Betlémě, ale podle slov téhož evangelia se rodí neustále. Vezměme v úvahu toto velké rčení, Slovo se stalo tělem. To znamená, že Věčná moudrost, kterou je Bůh sám, přijala naše tělo a narodila se. Přijal tělo, aby v nás přebýval, narodil se z Panny a rodí se v našem panenském srdci. Pro své narození si vyvolil Betlém, což v našem jazyce znamená Dům chleba, aby vždy přebýval v milosrdné duši.
Spasitel řekl: Nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Království nebeského (Jan 3, 5), tehdy se zeptal jeden z učitelů, který nerozuměl těmto slovům: ‚Jak se to může stát? Má člověk opět vstoupit do matčina lůna, a tak se narodit?‘ Možná si někteří z vás pomyslí, jak se v nás může Kristus narodit?
Narození je dvojí, jedno tělesné a druhé duchovní. Nebudu psát o tělesném, neboť to je vám všem známo. Duchovní je stejné pro muže i ženy, mladé či staré. V tom není žádné překážky. Při tomto duchovním narození je početí požehnaného ovoce také ze semene, ale z toho, které je nejčistší a neporušitelné. To je slovo Boží. To znamená, že semeno Božího slova padlo do našich srdcí, nalezlo tam úrodnou půdu a vyklíčilo, tak mohu říci, že díky tomu ve vás vidím počatého syna Božího a díky tomu jste se i vy sami stali Božími dětmi.
Kristus se rodí, oslavujme ho! Bůh se vydává lidskému rodu do jeho rukou bezbranný, tak velikou má v něj důvěru. A to se stává velikou pobídkou do našich životů. Můžeme se podívat zpět, co vše se nám již podařilo, a to se snažit rozvíjet.
Tak jako Kristus coby bohomládenec musel vyrůst až do času svého působení, tak i my můžeme postupně pracovat na našich malých dobrých věcech a nechat je vyrůst, aby nesly dobré plody. Ty můžeme dát ochutnat těm, kteří žijí kolem nás, a tak můžeme pomoci zasít semínko dobrého plodu v druhých a zpětně můžeme i my ochutnat zase od nich. Buďme dobrými hospodáři svých dobrých věcí a druhé inspirujme a pomáhejme jim být také dobrými hospodáři, abychom se následující rok mohli navzájem setkat u této hostiny dobrých plodů.
otec Tomáš R. Loučka, kněz v Řimicích, Chudobíně, Střemeníčku a Mohelnici, Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku
