Bylo po poledni, ve vrcholném létě horko. Mladičký, ani ne sedmnáctiletý král Václav III. prodléval v Olomouci, kde shromažďoval vojsko k výpravě do Polska proti odbojnému knížeti Vladislavu Lokýtkovi. Panovník se procházel po paláci, jenže tam na něj číhal zákeřný vrah. Několik ran, možná dokonce podříznuté hrdlo ukončilo jeho život a zároveň přetnulo kontinuitu staletí vlády starobylé dynastie Přemyslovců.
Patříte k našim předním odborníkům na vládu posledních Přemyslovců. Proč jste si vybral právě toto období českých dějin?
Můj zájem o ně vzbudil již na základní škole poutavý výklad učitele dějepisu a pak v roce 1986 – to již v době mých gymnaziálních studií – vyšla kniha Století posledních Přemyslovců od Josefa Žemličky. Přečetl jsem ji jedním dechem.
Nejpravděpodobnější nitky vedou do řad české šlechty. Nikoli ovšem šlechty jako celku, ale k jednotlivci či malé skupině. Označením někoho konkrétního bychom se pohybovali na poli spekulací, ale budiž, jednoho kandidáta vám nabídnu.
