Hanuš Keclík ve svých videích publikovaných na serveru Youtube reagoval na inzerát prostějovských Železáren-Annahütte s nabídkou práce. On sám přitom ve společnosti nikdy nepracoval, pouze se pohybuje ve stejném oboru.
„Chtěl jsem upozornit na tamější zhoršující se pracovní podmínky a vyvolat nějakou reakci,“ vysvětlil.
První videoklip nese název Global exploitation camp – Stahlwerk Annahütte version, v překladu Globální vykořisťovací tábor - verze Železárny-Annahütte.
Po zobrazení inzerátu následuje český a anglický text: „Pro německý ekonomický zázrak stal se český dělník lidským zdrojem. S podporou Evropské unie hlásající propagandu o křesťanských hodnotách a humanismu.“
Poté se objeví jeden z výše postavených zaměstnanců společnosti. Má na sobě uniformu se jménem a označením „CAPO Lagerpolizei“, tedy pomocníka dozorců SS z řad prominentních vězňů v koncentračních táborech.
Na pozadí jsou záběry z koncentračních táborů, které ukazují nahé, vyhublé vězně zobrazené v typických barácích, dále hromady mrtvých těl a spalovací pece. Následují záběry počítání peněz a plných stolů, tabulek produkce a bezdomovců přikrytých hadry, ubytoven a shrnování těl radlicí na traktoru.
Videoklip končí záběry pomníku za doprovodu písně, jejíž text je po částech promítán: „Uvnitř systému ekonomického růstu a inflace tvůj život do posledního dechu byl stanoven cenou, ty ztratíš všechno, globální vykořisťovatelský tábor umožňuje pouze jedinou volbu, prodat svůj život, svou duši.“
Trest byl podle Ústavního soudu nepřiměřený
Druhý videoklip se liší pouze tím, že je doplněn o výstřižek z médií, který zachycuje zaměstnance firmy a prezentuje text: „Z malé firmy se Železárny vypracovaly v největšího výrobce ve střední Evropě. I přes těžké začátky dnes společnost ve své branži patří ke špičce trhu.“
K jeho podobizně je připojen text „chováme se odpovědně“. Opět má muž na sobě uniformu důstojníka SS, tentokrát i s typickou pokrývkou hlavy.
Zobrazená dvojice pracovníků železáren Keclíka zažalovala a žádala, aby se zdržel dalšího šíření videí, omluvil se a vyplatil jim náhradu újmy ve výši 600 tisíc korun. Okresní soud v Přerově jejich žalobám vyhověl.
Muži uveřejněnému ve videu měl Keclík nakonec zaplatit 180 tisíc, ženě ukázané jen okrajově 35 tisíc. Odvolací krajský soud v Ostravě toto rozhodnutí následně potvrdil.
Keclík se poté obrátil na Ústavní soud s tím, že soudy podle něj nesprávně posoudily jeho projev jako nepřípustný a že výše náhrady je nepřiměřená a mohla by jej zlikvidovat. Žalobci se dle něj jen snaží pomocí soudů umlčet jeho kritiku.
Argument o půjčce na odškodné ÚS neuznal
Soud jeho stížnosti částečně vyhověl. „Bylo porušeno právo stěžovatele na svobodu projevu a na ochranu vlastnického práva. Rozsudek soudů se tak ruší,“ řekl předseda senátu Jiří Zemánek.
Soud míní, že videa sice poškozují důstojnost, čest a dobrou pověst zobrazeného zaměstnance, avšak výši odškodné částky považuje za neúměrně vysokou. V případě ženy pak dospěl k závěru, že do jejích práv videa nezasáhla natolik intenzivně a náhrada nemajetkové újmy jí nenáleží.
Proti argumentaci soudů, že si na zaplacení škody může Keclík půjčit, se Ústavní soud jasně vymezil. „Vyjádření, že si stěžovatel s příjmem 20 tisíc měsíčně může vzít úvěr na zaplacení 180 tisíc je nejen cynické, ale také argumentačně chybné,“ dodal Zemánek.
Obecné soudy podle něj ale správně identifikovaly, že videa představují politický projev, který kritizuje ekonomický systém a jeho dopady na pracovní podmínky nejméně kvalifikovaných zaměstnanců.
„Politický projev požívá té nejvyšší ochrany, neboť možnost kohokoli vyjádřit se bez strachu z postihu k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy je pro řádné fungování demokracie klíčová,“ uvedl Zemánek.
Muž zveřejnění videí nelituje
Podle Ústavního soudu však Keclík zvolil kritiku, která překračuje meze společenské slušnosti. Znevažování zločinů, kterých se nacismus dopustil, jejich bagatelizací formou označování názorových oponentů za nacisty, označil za nepřípustné.
Případ se tedy vrátí do Přerova. Čtyřiačtyřicetiletý tvůrce videí po dnešním vyhlášení verdiktu v Brně uvedl, že k prvoinstančnímu okresnímu soudu nemá důvěru.
„Můj spis se předtím u soudu jaksi ztratil a nebyl odeslán Nejvyššímu soudu. Při mojí obhajobě zase paní soudkyně vynechávala některé věty, které řekl můj obhájce,“ popsal.
Keclík navzdory tříletému chození po soudech nelituje, že videa vydal. „Pokud dojde ke zlepšení pracovních podmínek na základě tady toho, co jsem provedl, tak to bude jedině dobře,“ zakončil své vyjádření.
