Univerzitu volného času provozuje už šest let nezisková organizace PONTIS. „Jde...

Univerzitu volného času provozuje už šest let nezisková organizace PONTIS. „Jde o netradiční formu zájmového celoživotního vzdělávání,“ vysvětluje lektorka Tereza Moravcová. | foto: Archiv Terezy Moravcové

Zajímají se hlavně o počítačové kurzy a cvičení, říká učitelka seniorů

  • 0
Šumperská Univerzita volného času získala věhlas i díky úsilí Terezy Moravcové. Ta na začátku své profesní dráhy učitelky opustila školství a začala se věnovat seniorům.

Tereza Moravcová má v šumperské městské společnosti Pontis na starosti vzdělávání, sportování i kulturu pro seniory v rámci Univerzity volného času.

A rozhodně by neměnila. „Vzdělávání seniorů je neméně důležité. Pomáhá udržovat lidi ve vyšším věku duševně čilé,“ říká.

Kudy vedla cesta, která dovedla učitelku od dětí k seniorům?
Vystudovala jsem český a německý jazyk pro základní školy a posléze přidala angličtinu. Po ukončení studia jsem hledala práci v oboru, ale nenašla ji. Dozvěděla jsem se však o konkurzu do Pontisu a uspěla. V sociálních službách jsem nicméně začínala v mateřském centru, až poté jsem se dostala k seniorům.

Kurzy prokládáme přednáškami, například o dopravě a dopravní bezpečnosti, dále máme ples pro seniory či sportovní hry. Snažíme se dělat akce napříč generacemi, takže na sportovní hry zveme seniory i děti.

Jací jsou senioři, kteří k vám chodí?
Mají dlouhodobě jednu zásadní motivaci – chtějí být aktivní a zůstat takoví co nejdéle. Chodí sem nejenom proto, aby se vzdělávali, ale aby byli v kontaktu se svými vrstevníky, navazovali nová přátelství a udržovali se v duševní i fyzické svěžesti a kondici.

O co mají největší zájem a změnilo se to nějak oproti dřívějšku?
Před lety se chtěli především udržet v duševní svěžesti, takže hodně oblíbené bylo trénování paměti. V posledních letech jsou to hlavně počítačové kurzy a cvičení, i když trénování paměti je dál oblíbené.

Jak se vám se seniory pracuje?
Mohu říct, že mnozí účastníci kurzů jsou už vlastně mými přáteli. Teď jsou prázdniny a kurzy neprobíhají, přesto se pořád setkáváme. Oni prostě chtějí, mají vytvořené společenské vazby a to je, myslím, nejdůležitější.

V čem šumperská Univerzita volného času vlastně spočívá?
Vyvinula se ze sociálně aktivizačních kurzů a funguje přibližně šest let. Máme v ní třicet vzdělávacích a zájmových kurzů, pořádáme rovněž další aktivity. V Šumperku univerzitu navštěvují více než tři stovky seniorů a k tomu další desítky v obcích, kam zajíždíme, jako je například Loučná nad Desnou, Hanušovice nebo Zábřeh.

Co všechno vyučujete?
Máme kurzy angličtiny a němčiny v několika úrovních – od začátečníků po pokročilé, zájem je též o pohybové kurzy a cvičení. Senioři mají velmi rádi třeba jógu, i tu nabízíme v několika úrovních pokročilosti. Oblíbené je rovněž cvičení s flexi-bar (cvičební pomůcka z gumy – pozn. red.), rehabilitační nebo harmonizační cvičení a pořád táhne také trénování paměti. Velmi oblíbený je dále kurz malby. Už máme i naše umělce, lektorka je vede k takovým pokrokům, že se výrazně zdokonalili a dokonce už vystavují své obrazy – v září budou mít výstavu v městské knihovně. Vedou ale už zmíněné počítačové kurzy.

Pořádáte ovšem ještě i další akce a přednášky...
Kurzy prokládáme přednáškami, například o dopravě a dopravní bezpečnosti, dále máme ples pro seniory či sportovní hry. Snažíme se dělat akce napříč generacemi, takže na sportovní hry zveme seniory i děti. Též pořádáme společný kurz malby a před Vánoci zase společné dílny, kde zruční senioři pomáhají dětem vyrábět drobné dárky, aby měly překvapení pro rodiče. Je úžasné sledovat, jak spolu děti a senioři umí komunikovat a pomáhat si. Společné aktivity jsou hodně oblíbené. Zvláště mezi seniory, kteří rodiny nemají, nebo žijí daleko.

Nestýská se vám po vzdělávání dětí?
Já vlastně pořád pracuji i s dětmi. Jak jsem řekla, máme řadu společných aktivit a teď rovněž dětskou skupinu pro ukrajinské děti, do níž se zapojují i naši senioři a pomáhají jim přijít na jiné myšlenky.

Bylo možné pracovat se seniory v době covidové pandemie?
Bylo to velmi obtížné. Učili jsme seniory pracovat s online prostředím, abychom mohli být v kontaktu a také aby oni mohli být v kontaktu se svými blízkými. Dále jsme měli online i kurzy. Přes aplikace jsme se spojili buď ve skupině, nebo individuálně, a učili se jazyk či třeba trénovali paměť. To ale byla jen část účastníků. Naštěstí se většina po covidové pandemii vrátila a přišli i další.

Jsou seniorské kurzy pořád téměř výhradně dámskou záležitostí?
Mužů je stále málo. Řekla bych, že na deset žen připadá jeden muž. Nevím, jestli mají jiné koníčky, vystačí si sami, stydí se, nebo si myslí, že to nepotřebují. Ženy jsou aktivnější. Rádi bychom nalákali více mužů, ale dlouhodobě se to nedaří.