Veronika kvůli vzácné nemoci žije se svými rodiči v křehkém příběhu plném obav ze zlomenin. Má velice slabé nožky. Její kosti neunesou téměř žádnou váhu, rizikové je i oblékání ponožek. Teď má ale naději na životní obrat k lepšímu.
Jeho strůjcem bude ve čtvrtek coby hlavní operatér sedmatřicetiletý ortoped Karel Ročák. S křehkými kostmi se v celé zemi stejně jako Veronika podle něj perou zhruba dvě desítky dětí. Dívenka má za sebou už kolem dvaceti zlomenin.
„Verunka proto nemůže chodit, rodinu to velice trápí. Je to vzácné onemocnění. Vyskytuje se ve dvou formách. Při té závažnější se děti de facto ani nenarodí. Plod umírá, kosti se lámou už v těhotenství,“ říká Ročák. Lehčí formou trpí právě Veronika. „Jinak je to normální šikovná holka, není zde postižen intelekt. Jen ty kosti nás zlobí,“ dodává ortoped.
Dívce pomohou tři unikátní zákroky
Drobná dívenka pozoruje novinářskou návštěvu v ochranném objetí své matky, bělmo bystrých velkých očí má lehce namodralé. Právě podle toho lékař určil diagnózu sotva Veroniku rodiče přinesli do jeho ordinace. Byl jí tehdy necelý rok.
„První zlomeninu měla už v porodnici. Třetí den po narození ji měřili a přitom zlomili nožku. Podruhé se jí to zlomilo ve stejném místě,“ popisuje tichým hlasem Verunčina matka Iveta Hambálková. Dál toho už moc nenamluví, vzpomínky ji evidentně bolí.
Nyní má ovšem její dcera naději, že by se už na začátku příštího roku mohla poprvé postavit na vlastní nohy. Pomoci k tomu má série tří unikátních zákroků. Jeden už má Veronika za sebou.
Lékaři v přerovské nemocnici jako vůbec první v České republice postupují dle zhruba dva roky starého manuálu kanadských kolegů. „Využijeme toho, že dlouhé kosti v nohou jsou duté, zevnitř je vyztužíme hřebem. Ten kost podrží a pojistí, aby dále rostla rovně. Hřeb je teleskopický, jak dítě roste, vysouvá se. Pokřivenou kost je třeba v několika místech přeříznout, aby se dala zjednodušeně řečeno po částech na ten hřeb navléknout jako korálky,“ líčí Ročák.
Ve čtvrtek ráno bude od zhruba čtvrt na osm dívence spolu s desetičlenným týmem zpevňovat levý bérec, nemoc jí uprostřed ohnula holeň téměř do pravého úhlu. Hned první operaci Veronika podle Ročáka zvládla výborně, lékaři jí vyspravili levou stehenní kost.
„Hned druhý den si sedla. Moc nám to pomohlo. Při každé změně počasí jí nožky strašně bolí, každá ta zlomenina. Teď bolí jen prohnutá místa. To, co je odoperované, už ne,“ říká otec malé pacientky Jiří Hambálek.
Poslední operace proběhne na podzim
Jako jeden z pilířů péče o Veroniku označuje především hlídání, aby o ni někdo nezavadil. I to pro ni totiž znamená velké riziko. „Když jí jednou sundali sádru, kost se jí zlomila znovu. Je to nepředstavitelné. Kdo to nezažil, tak nepochopí. Nemůže chodit. Musíte jí vysvětlit, že ji nožky prozatím neudrží,“ vybavuje si Hambálek útrapy z Verunčina křehkého života. „Nikdy jsme si nic takového nedovedli představit. Ze začátku to byl dost velký problém, teď už jsme se s tím sžili.“
Ročákovou pravou rukou bude při čtvrteční operaci profesor Jan Poul z brněnské fakultní nemocnice. Chválí jak svého o generaci mladšího kolegu, tak i novou metodu kanadských lékařů. „Dříve se výztuha zaváděla přes kolenní kloub. To pak ale v koleni dráždilo a selhávalo,“ podotýká.
Trojice unikátních zákroků, jež mají Veronice pomoci na nohy, se zřejmě uzavře letos na podzim. Lékaři se přitom zaměří na pravou nohu, současně chtějí zpevnit kosti ve stehně i v holeni. Přelomovým by se pak pro dívenku s velkýma očima mohl stát začátek příštího roku.
„Vyčkáme, až se vše zhojí a pak ji postavíme v podpůrných ortézách na nohy. Dokážete si představit štěstí toho dítěte, které téměř celý život leží a najednou může stát a dívat se kolem sebe? To jsou naše vize. Nyní jsme na začátku,“ uzavírá prozatím Poul.
