Kromě nálepky s dinosaurem vedle domovního zvonku nic nenasvědčuje tomu, že za domem na okraji místní části Čertoryje stojí replika kostry tyranosaura v životní velikosti. Spolu s dalšími exponáty druhohorních plazů je součástí malého dinosauřího muzea.
Muzeum otevřelo loni na podzim, původně však začalo vše vznikat jen pro vlastní potěšení. Už v dětství měli u Lukáše Vymětala dinosauři přednost před auty a záliba se postupně měnila ve vášeň.
„Měl jsem knížku Jak žili dinosauři, ve které jsem si opravdu často listoval. V televizi toho u nás s touto tematikou tehdy moc nebylo, mezi moje nejoblíbenější patřila rozhodně Cesta do pravěku od Karla Zemana, a když dorazil do olomouckých kin Jurský park a já jsem v sedmi letech usedl před promítacím plátnem, bylo vše zpečetěno,“ vzpomíná devětatřicetiletý fanda, kdy fascinujícím tvorům naplno propadl.
Hobby začal posouvat dál asi před patnácti lety, kdy se pustil do shánění dostupné literatury a stal se pravidelným návštěvníkem DinosaurusBlogu Vladimíra Sochy. Znalostí přibývalo. „S každou další zajímavou informací můj zájem o dinosaury, jejich současníky nebo i jejich vyhynutí vzrůstal. Postupně jsem propadl sběratelské zálibě jejich zmenšenin, objevil trh a tím nové možnosti pořídit si třeba autentické fosilní zuby nebo jejich repliky,“ popisuje brouzdání internetem.
Právě tady má dnešní muzeum základ. Na síti totiž narazil na volně dostupné soubory k 3D tisku, které obsahovaly naskenované zkameněliny. Protože fosilie rostlin a živočichů má obzvlášť v oblibě, jelikož dokážou věrně přiblížit pravěké tvory, rozhodl se toho využít a pořídil 3D tiskárnu.
Nejprve menší, kterou později vyměnil za větší, pořád šlo ale o modely pro domácí určení. Předlohy většinou sdílela zahraniční muzea. „Větší dinosauři vystavení v našem muzeu jako T. rex, triceratops, stegosaurus, diplodocus nebo plesiosaurus mají reálný základ, stejně tak i drtivá většina těch menších. Návštěvníci tak mohou vidět repliky v měřítku 1:1 a věrné tvary původních kostí v poměrně velkém detailu,“ vyzdvihuje.
Kostra dlouhá dvanáct metrů
Mít pod střechou na zahradě jedinou kopii původní kostry tyranosaura rexe v Česku není jen tak. Dostat se k výsledku byl zdlouhavý proces. Stovky hodin zabralo Lukáši Vymětalovi rozřezání kompletních skeletů v počítačovém programu k přípravě souborů pro 3D tiskárnu, takzvaném sliceru.
„Vytvářel jsem části do délky maximálně 45 centimetrů, často i menší. Bylo potřeba vyznačit na těchto částech k budoucímu tisku body, kde všude budou potřeba podpěry pro převisy, tisk se ale kvůli zhroucení podpěr často kazil,“ popisuje krušné chvilky.
Nejvíc času zabral tisk dravého obra, tyranosauří kostra má na délku dvanáct a na šířku v bocích 3,6 metru, což znamenalo zhruba pět tisíc hodin. Tiskárna tak jela měsíce téměř bez přerušení. Za tu dobu odešlo několik motorků a dalších dílů.
Následné slepování, pájení, tmelení, broušení a barvení už Vymětal, jenž pracuje jako sanitář v olomoucké nemocnici, označuje za relax, i když ve zmíněném případě se jednalo o zhruba tisíc hodin.
Kvůli velkému množství spojů, které bylo potřeba zapravit, se hodně nadřel i na dva metry dlouhé lebce triceratopse.
Souboj protoceratopse a velociraptora
Sbírka kromě vystavených fosilií a několika kompletních dinosauřích 3D replik obsahuje rovněž 25 menších i větších kopií lebek dinosaurů, pravěkých savců a plazů. „Máme tu i menší dvojici modelů protoceratopse a velociraptora zachycenou uprostřed slavného dinosauřího souboje, po němž jejich fosilní kostry zůstaly navždy zaklesnuté v sobě a zamrzly v čase. Pravděpodobně to způsobila písečná bouře,“ říká autor k modelům vyvedených jako celá zvířata, tedy nejen kostry. I oni jsou ovšem ve skutečném měřítku.
Vše doplňují dioramata, do jejichž vymýšlení zapojil i své dvě děti, a několik menších detailních replik fosilií, jež nemají původ v 3D tisku. K vidění jsou čelisti mosasaura i plesiosaura, dráp a žebro spinosaura nebo dinosauří vejce.
Návštěvu je potřeba domluvit předem
Při stavbě rodinného domu s muzeem nepočítal, nakonec se ale rozhodl o své nadšení pro dinosaury podělit a na zahradě svépomocí postavil zčásti prosklené zázemí. Prohlédnout si ho může ten, kdo předem zavolá na telefonní číslo uvedené na webu Dinosauřího muzea Čertoryje. Vstupné majitel nevybírá, jen dobrovolné příspěvky.
Rád ale o dinosaurech povykládá. Při dovolených obhlíží muzea v zahraničí a pořád se dozvídá nové věci. Při návštěvě dinoparků upozorňuje, že někdy jsou modely zpracované hodně podle fantazie, protože o skutečné podobě dávných zvířat není dost poznatků.
„Věda ovšem každoročně popíše kolem čtyřiceti nových rodů a druhů druhohorních dinosaurů, přichází i s novými objevy v minulosti již popsaných druhů,“ líčí. Daří se odkrývat barevnost dinosaurů nebo způsob, jak se pravděpodobně mohl pohybovat tyranosaurus.























