Při sklizni chmele bylo potřeba každé pomocné ruky. Historická fotografie z roku 1948 zobrazuje hostinské z okolí Tršic, kteří přijeli na brigádu na místní chmelnici. | foto: archiv Ivo Klapala

Chmelu zprvu na Hané nevěřili, za rozmachem stál sedlák samouk

  • 2
Přesně 185 let uplynulo tento týden od narození Hynka Florýka. Muže, bez něhož by dnes možná nikdo neznal pojem moravský chmel. Rodák z Tršic na Olomoucku však i zpočátku nevěřící hanácké sedláky dokázal přesvědčit a odstartoval éru, která trvá už přes 150 let.

„Ač mu zpočátku lidé nevěřili, prosadil nejen v Tršicích, ale v řadě dalších obcí na Olomoucku chmel jako další plodinu, kterou zemědělci pěstovali. Celé oblasti to přineslo neuvěřitelný rozkvět a řadu nových pracovních příležitostí,“ shrnul kronikář Tršic Milan Mahdal.

„Nebál se jít do nových věcí, pořád v oblasti zemědělství něco zkoušel, testoval vícero převážně technických plodin. Chmel se tady naštěstí výborně ujal,“ doplnil.

Hynek Florýk chodil do školy v rodných Tršicích, Staré Vodě a Olomouci, ale brzy se vrátil na rodinný statek, kde začal s otcem naplno rolničit. Zvídavý mladík se nespokojil s pouhým základním vzděláním a brzy pronikl do řady zemědělských oblastí.

Historické vyobrazení Hynka Florýka z Tršic na Olomoucku, který stál za založením tradice pěstování chmele na Hané.

„V každé volné chvíli četl a vzdělával se. Už jako mladý psal články do hospodářských novin o štěpařství, chovu drůbeže a včelařství. Sám už v mládí založil štěpařskou školu, ve které pěstoval stromy,“ popsal kdysi ve svém článku O chmelařství se zvláštním zřetelem k pěstování na Moravě tršický učitel Jan Donát Pelhřimovský.

Ještě víc se pustil do bádání po otcově smrti. Došel k závěru, že zdejší půda je vhodná pro pěstování chmele. Přestože sám neměl odborné vzdělání, díky publikační práci se seznámil s ředitelem Hospodářského ústavu v Libverdě profesorem Lamblem a přiblížil mu své plány. Akademik mu je schválil a dokonce sehnal sazenice chmele, které sedlák zasadil na svém pozemku.

Během pár let měl téměř každý rolník a sedlák svou chmelnici

První úrodu sklidil v roce 1862. Část chmele odkoupil místní sládek, který prý pochválil jeho kvalitu. Lidé ale pořád příliš nevěřili.

„Určitě nebylo jednoduché přesvědčit konzervativní sedláky, aby šli do pěstování nové plodiny. Řekl bych, že mohlo pomoci, když jim Hynek Florýk řekl, kolik mu prodej chmele vynesl,“ míní tršický kronikář.

Z historie pěstování chmelu

Pěstování chmele se pak rychle rozšiřovalo. Už koncem 60. let 19. století měl na Tršicku téměř každý rolník a sedlák svou chmelnici. A chmel se šířil dál. Díky Florýkovi se chmelařství stalo významným odvětvím zemědělství na Hané a významným zdrojem zisku zdejších zemědělců. A on sám se stal uznávanou osobností, což s sebou neslo řadu funkcí.

Už ve třiceti letech byl například zvolen starostou Tršic, stal se také předsedou silničního výboru tehdejšího lipnického okresu, předsedou komise pro zušlechtění chovu hovězího dobytka, dostal se do vedení Akciového cukrovaru rolnického v Prosenicích a byl členem dalších spolků a vlasteneckých jednot. Vrcholem jeho politické kariéry byla funkce poslance v Moravském zemském sněmu.

Chmel z Moravy si brzy získal skvělou pověst

Logicky byl také dlouholetým předsedou Chmelařského spolku, který konec konců sám založil. Jeden z tehdy nejuznávanějších chmelařských odborníků v celém Rakousko-Uhersku Jan Tomeš zhodnotil práci chmelařů z Tršic a širokého okolí takto:

„Vzácný výsledek blahodárné činnosti Chmelařského spolku. Jen jeho přičiněním dosáhl moravský chmel dnes tak valné pověsti, že se po něm velké závody shánějí a rutinovaný sládek dnes ví, že z moravského chmele dovede uvařit tak dobré pivo jako ze žateckého.“

Hynek Florýk zemřel v roce 1921, o rok později mu odhalili pamětní desku na rodném domě.

Od zasazení prvních Florýkových sazenic chmele na Hané postupně přišlo několik krizí, kdy kvůli poklesu cen mnozí místní pěstitelé přestali chmel vysazovat. Některé zemědělské podniky však ceněný moravský chmel pěstují dodnes, například Tršická zemědělská, Zemědělské družstvo Kokory či Agras Želatovice. Florýkův odkaz tak žije dál.