Tři složité operace během uplynulého roku daly šestileté Veronice Hambálkové naději na nový život. Doslova. Dívka totiž trpí vzácnou lámavostí kostí. Nikdy proto nestála na vlastních nohou.
Tým ortopeda Karla Ročáka, který ji v přerovské nemocnici operoval, použil jako první v Česku teprve dva roky známou metodu kanadských lékařů. Při té se do křehkých kostí vloží hřeb, který je zevnitř vyztuží a roste spolu s dítětem.
Díky úspěšným operacím rodina nejspíše oslaví poslední Vánoce, při nichž děvčátko ještě nebude chodit.
„Po svátcích jí musíme nechat vyrobit ortézy. Potom nás čeká spousta cvičení, na jaře také lázně. A potom už by se mohla postavit na nohy,“ těší se maminka Iveta Hambálková, která je šťastná už za to, že její dceru nohy přestaly bolet.
„Při každé změně počasí jí nožky strašně bolely, každá ta zlomenina. Po operacích už ale ne. Je vidět, že je teď spokojená a šťastná, to je pro nás nejdůležitější,“ dodává.
Když se rodina ohlédne za důležitým rokem, který malé Veronice změní celý život, cítí především úlevu, že se vše podařilo, jak mělo.
„Hodně se nám ulevilo, že už je to za námi. Byli jsme nervózní, jak to celé dopadne, protože lékaři použili úplně nový typ operace,“ říká Verunčina matka.
Přežil autonehodu. A pak pomohl přežít muži z hořícího vozu
Velké štěstí - ač v neštěstí - letos 12. listopadu stálo na straně dvaadvacetiletého Jaromíra Burďáka z Mohelnice. Tu noc přežil nebezpečnou autonehodu. Navíc při ní navzdory vlastnímu zranění zachránil z hořícího auta dalšího řidiče, jenž do jeho vozu narazil, když přejel do protisměru.
Šťastné příběhy na svátky |
Za svoji odvahu a záchranu lidského života získal mladík ocenění od šumperských hasičů. Otřesný zážitek mu s odstupem času přinesl nový pohled na mnoho věcí.
„V tom okamžiku byla velká spousta emocí, plně jsem je vnímal. A to i přesto, že mnozí tvrdí, že člověk v šoku je těžko schopný racionálního myšlení, natož emočního vnímání situace,“ zamýšlí se po několika týdnech, které uběhly od osudného okamžiku, mladý muž.
Hovoří o vzpomínkách, které v něm podle jeho slov zůstanou do konce života a postaví vše ostatní do nepodstatného pozadí.
„Byla tam bezmoc, když jsem toho muže uviděl, jak bezvládně visí na bezpečnostním pásu a nevěděl jsem, jestli je vůbec živý. Lítost z toho, co se vlastně stalo. Strach, jestli v tom autě nebyl někdo další, komu bych už nedokázal pomoci. A nepopsatelný příjemný pocit z toho, že je ten člověk naživu a že bude v pořádku,“ líčí zachránce.
Přiznává, že po autonehodě rozhodně obezřetněji řídí. Dodává ale, že ne vždy může člověk za volantem vše předvídat. „Některé věci se prostě stávají,“ krčí rameny.
Vědci jsou o důležitý krok blíž „léku na hladomor“
Šťastný konec, který je především novým začátkem. Tak označují vědci z olomouckého Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum úspěch, kterým je letošní dokončení knihovny DNA pro všech 21 chromozomů pšenice seté. Mnohaletý výzkum může přispět v boji proti hladomoru díky genetické úpravě rostlin k vyšší odolnosti.
„Dokončení knihoven je prvním obrovským úspěchem a krokem ke konečnému cíli. Dalším krokem je sestavování fyzických map a potom vlastní čtení, tedy sekvenování. Bez naší strategie by to šlo jen velmi obtížně,“ uvedl vědecký ředitel Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum (CRH) Jaroslav Doležel.
Rozluštit genetickou informaci pšenice nebylo nic snadného. Genom rostliny je tak obrovský, obsahuje zhruba třikrát více informací než lidská DNA.
„Přínos skupiny profesora Doležela vychází z toho, že už téměř třicet let pracuje na vývoji pokrokových metod, které umožní velké genomy roztřídit na menší části a ty potom připravit na další zpracování. Sklízí ovoce dlouholeté práce,“ komentuje úspěch ředitel centra a děkan olomoucké přírodovědecké fakulty Ivo Frébort.
Práce vědců může v příštích letech pomoci zabránit světovému hladomoru. Díky ní totiž mohou jiní experti pracovat na genetické úpravě rostlin, zvýšit její odolnost, a tím i produkci obilí.
