O jeskyních Na Srdéčku se ví už od 2. světové války, byla však zmapovaná jen malá část podzemních prostor a poté došlo k samovolnému ucpání vstupu. Až v roce 2007 se skupina jeskyňářů z Ludmírova rozhodla, že vstup uvolní a jeskyni prozkoumá.
"Na začátku letošního roku se nám podařilo prokopat k poslednímu známému místu, dál se zatím dostala jen voda. Práci nám komplikoval nejen stísněný prostor, ale právě i proud vody, který místem neustále protéká. Rozšíření vstupu tak, aby se jím dalo alespoň protáhnout, nám proto trvalo celkem tři roky," popsal Radek Ševčík, předseda amatérské jeskyňářské skupiny Ludmírov – Štymberk.
Při kopání měli speleologové štěstí, když zhruba v metrové hloubce narazili na starou telefonní dvojlinku, kterou zde nechali před desítkami let jejich předchůdci.
"Kdybychom nekopali podle drátu, už dávno bychom práci vzdali. Nic nenasvědčovalo tomu, že se touto cestou mohl někdy někdo protáhnout," podotkl další člen skupiny Waldemar Zatloukal.
Na další šťastný okamžik si jeskyňáři museli počkat až do začátku letošního roku, kdy se jim podařilo vstup dostatečně zvětšit.
"Zatím jsem do jeskyně prolezl jen já, jediný na to mám postavu," svěřil se s úsměvem subtilní Ševčík, po mnoha letech první člověk, který se procházel v padesátimetrové jeskyni. V ní mizí i voda, která se objevuje až po kilometru v místě zvaném Andělička.
Právě úsek, kudy voda protéká, zatím nikdo neprozkoumal. "Doufáme, že by mohlo jít ještě o větší prostory, než jsou ty doposud objevené," předpokládá Zatloukal.
