Do zasněné, místy depresivní a nostalgické nálady ladili album Ministr nitra hudebníci z kapely Tak co? Šestičlenné uskupení se po letech od debutové desky Utajený výtah a po pandemii covidu rozhodlo nechat původní tvorbu za sebou a vydat se úplně novým směrem.
Hudebníci ho našli v novém zvuku i procítěných textech, za jejichž melancholickými verši se ukrývá i naděje. Uskupení původně v Olomouci vzniklo před rokem 2017 skoro z recese, když část členů kapely uzavřela sázku na setkání spolužáků gymnázia.
„Řekli jsme si, že do roka a do dne uděláme koncert pro kamarády, ale chyběl nám basák. A tak jsme kontaktovali Davida, protože je manželem jedné ze spolužaček. Sice na baskytaru hrát neuměl, ale za rok se to opravdu naučil. Hráli jsme covery známých písní a dohromady nám to fungovalo, tak jsme se rozhodli posunout dál k vlastní tvorbě,“ popisuje kytarista, zpěvák a zakládající člen Marcel Harvánek.
Obsazení kapely se proměňovalo, až se ustálilo na šesti členech. Tak co? tvoří Marcel Harvánek, kytarista a zpěvák Jiří Fetka, baskytarista David Hrbek, kytarista Petr Votoček, Marek Novotný s trubkou a zpěvem a bubeník Jakub Vitásek.
Znít jako Kabát či Harlej? My chceme být originální, hlásí rocková Utopie |
Hrbek v kapele už jen nedrží basovou linku, ale píše i texty. Harvánek k nim obvykle skládá hudbu. K tvorbě ale přistupují otevřeně a tak, aby měl každý možnost do výsledku zasáhnout.
Album Ministr nitra kapela konzultovala s producentem Janem Ponocným, který do výsledku vnesl nový pohled na aranžmá i finální zvuk, některé písně i produkoval. Pozorný posluchač si také všimne známých hlasů, v písni Jeruzalém zaujme hluboký hlas herce Hynka Čermáka.
„Napsal jsem ji původně pro sebe, protože nezpívám. Nahráli jsme ji, několikrát si to poslechli a shodli se, že by tomu slušel hluboký cohenovský hlas. Napadl nás právě Hynek Čermák,“ vypráví Hrbek.
„Známe se letmo přes mého bratra, který je ředitelem Švandova divadla v Praze, a domlouvání bylo složité, protože je hodně vytížený, ale když jsme slyšeli výsledek, pochopili jsme, že to stálo za veškeré úsilí. Recitovaná sloka a zpívaný refrén fungují dobře, a navíc písnička dostala další, možná i nostalgický rozměr,“ přemítá baskytarista a textař.
„Riskovali jsme, ale potřebovali jsme to“
Na rozdíl od jiných kapel se olomoučtí hudebníci nebojí vlastní písničky předělat, vytvořit nový mix nebo je i kompletně přepsat.
„Když něco natočíme, občas se stane, že to nefunguje tak dobře, jak bychom chtěli. Ale je škoda to třeba úplně zahodit, tak neváháme motivy i recyklovat. Pokud nám to nejde snadno zahrát na zkoušce, většinou nemá cenu písničku na sílu tlačit. Dáme jí čas, aby dozrála,“ vysvětlují hudebníci.
V Olomouci začíná hudební jaro, festival nabídne pražský orchestr či Vivaldiho |
Nové verze se dočkala třeba právě píseň Dveře, v níž ženské vokály zpívá Emma Smetana. A to dokonce poté, co ji kapela finálně ve studiu dotočila.
„Celé to byla zvláštní náhoda. V době, kdy jsme dokončili nahrávání singlu, tak vydala Bára Poláková píseň Všechno. A v něm má refrén, který začíná velmi podobně jako ten náš. Je to úsek o dvou tónech, pak už je refrén jiný a nebyl to záměr, ale rozhodli jsme se, že by možná nebylo špatné podobnost přiznat,“ říká Hrbek.
„Hned jsme jí napsali, že bychom byli rádi, kdyby se její ženský hlas přidal i do naší písničky. Původně souhlasila, ale pak už se nám neozvala. S myšlenkou ženského vokálu jsme se ale nechtěli rozloučit, tak jsme oslovili Emmu,“ dodává textař.
Hrbek s Harvánkem se shodují, že to bylo spontánní a riskantní rozhodnutí, protože nevěděli, jestli jim zpěvačka vůbec odpoví.
„Sice jsme se z dřívějších dob malinko znali, ale napsala, že se jí to moc líbí a rozhodně do spolupráce nejde jen ze známosti. To mě hrozně potěšilo. Když jsme potom pracovali ve studiu, byla nesmírně profesionální a připravená, přišla s vlastními nápady, takže jsme si mohli vybírat hned z několika variant,“ vzpomíná Hrbek na společné natáčení.
Další risk si hudebníci na desce dovolili s písničkou Zběh, která má téměř šest a půl minuty. S tak dlouhou stopáží jdou proti trendu streamovacích služeb, jenž naopak interprety motivuje písničky zkracovat, aby měli více přehrání.
„Písnička má až nesnesitelně dlouhým intrem navodit pocit toho, že se člověk převaluje v posteli a je mu to až nepříjemné. To je něco, co každý zná, a nejde to nijak urychlit,“ podotýká Havránek.
Zabil jsem tuláka
Další písně potom posluchače přenesou do snů nebo vzpomínek, napomáhá tomu i pečlivá a propracovaná dramaturgie alba. Někde je skok do snového světa naprosto přímý, například Tulák totiž popisuje Hrbkovu morbidní noční můru.
Orchestr a hvězdy ve fotbalovém chrámu. Na Festival filharmonie dorazí i Horáček |
„Text začíná ‚Zabil jsem ve sklepě starého tuláka mohutnou sekyrou ve vlastním domě, že jako svědomí na mě jen huláká, už jsem si odpustil a nezapomněl.‘ A to se mi opravdu zdá, už několik let se mi ten sen vrací. Zachycujeme, co zrovna prožíváme a co se v nás odehrává. Songy vznikly postupně a v docela dlouhém čase. V písničkách jsou proto těžká témata, ale zároveň si myslím, že je v nich i naděje,“ hodnotí Hrbek.
Na albu vyšly i dvě vzpomínkové písně, které již byly vydány jako singly. Písnička Zpívej je věnována zesnulému písničkáři Davidu Stypkovi, píseň Chodí sem i doktor Foltýn je zase mementem zaniklého olomouckého klubu Meex.
Odkaz legendárního podniku se promítá také do působivého animovaného klipu, jehož autorkou je mladá výtvarnice Kateřina Havlíčková.
„Text jsem psal přímo v klubu, kam jsem chodil každý den zkrátka proto, že to bylo cestou do práce a z práce. Do poslední chvíle se tam navíc kouřilo, což dávalo místu takovou zvláštní atmosféru,“ vybavuje si Hrbek.
„A bylo úžasné pozorovat, jak se tam v různou denní dobu střídají různí lidé. Třeba právě doktor Foltýn, který měl ordinaci hned vedle,“ dodává s tím, že se vyhlášenému olomouckému lékaři ke vzniku písničky ještě před zavřením klubu přiznal a text mu dal přečíst.
Album Ministr nitra vyšlo digitálně na konci ledna. Kapela má již za sebou křty desky v Olomouci i v Praze, po zbytek roku však chystá ještě několik koncertů, na nichž si fanoušci písničky mohou poslechnout naživo.
„Hrát na koncertech je pro nás výzva, nikdo v kapele není úplně extrovert, já sám se cítím jako introvert předělaný na extroverta. Moc si ale užívám, jak k nám od lidí proudí jiná energie a že je to hraní pokaždé úplně jiné,“ vyznává se trumpetista a zpěvák Novotný.
Kapela odehraje nejbližší koncert ve Valašském Meziříčí, poté představí písničky i na domácí půdě, neboť vystoupí v červnu na festivalu Olomouc (o)žije.
