„U nás pracovalo už před válkou 21 Ukrajinců. V den, kdy vypukl konflikt, jsme se s nimi sešli a ujistili je, že jsme připraveni pomoci jejich rodinám a blízkým, pokud budou chtít opustit Ukrajinu,“ popsala mluvčí nemocnice Hana Hanke.
S narůstající ruskou agresí se na určený tým obracelo stále více zaměstnanců se žádostí o pomoc pro své blízké.
„Uprchlíci přijížděli už od prvních dní konfliktu. Postarali jsme se jim o ubytování, stravu, o umístění dětí ve školkách, školách, dětských skupinách a podobně,“ sdělila Mariana Hubáčková, která nemocniční pomoc uprchlíkům koordinuje.
Podle ní se už počet ukrajinských zaměstnankyň a zaměstnanců rozrostl na dvojnásobek a postupně přibývají další.
„Aktuálně už máme dalších dvacet lidí v zaměstnaneckém poměru. Našli práci jak ve zdravotnických, tak nezdravotnických provozech,“ nastínila.
Pomoc nemocnice si pochvaluje například Lyudmyla Opanasyuková, která utekla před válkou se dvěma dětmi z města Novohrad-Volyňskyj v Žytomyrské oblasti. Dnes má stálou práci na anesteziologicko-resuscitačním oddělení šumperské nemocnice a pronajala si byt.
„Na ranní probuzení 24. února do smrti nezapomenu. Slyšela jsem sirény, známí řekli: ‚Sbal si věci, doklady a jeď na vesnici‘,“ popisuje.
Z ubytovny už se přesunula do podnájmu
V nedaleké obci strávila čtyři dny. „V našem městě jsou vojenské objekty. Bylo by příliš nebezpečné se tam zdržovat,“ vysvětlila.
Prvního března se pevně rozhodla, že pojede do Česka. „Už jsem měla vše dohodnuté se švagrovou, která pracuje jako sestra v šumperské nemocnici. Řekla mi, že tady už se mnou počítají a mohu co nejrychleji nastoupit do práce,“ svěřila se žena, která je rovněž zdravotní sestrou.
Vlak, který vezl matku se dvěma dětmi vstříc novému životu, vyjel s devítihodinovým zpožděním až tři hodiny po půlnoci. Byl přeplněný lidmi utíkajícími před válkou. Přestože švagrová Lyudmylu po telefonu ujišťovala, že se zde postarají jak o ni, tak o její děti, měla z přijetí obavy.
„Zmizely hned po příjezdu do Šumperka. V nemocnici se nás okamžitě ujala paní Hubáčková. Dostali jsme jídlo, peníze na nákup, ubytování. Pořád se nás ptali, jestli něco nepotřebujeme,“ ocenila žena.
Lyudmyla Opanasyuková (vpravo) s koordinátorkou pomoci uprchlíkům v šumperské nemocnici Marianou Hubáčkovou.
Za týden už pracovala jako asistentka sestry. Zastávat naplno povinnosti sestry může teprve po zkouškách.
„Paní Lyudmyla sice na Ukrajině pracovala jako sestra na interně, ale tady byla zařazena na anesteziologicko-resuscitační oddělení, protože tam pracuje její ukrajinská švagrová. Kvůli komunikaci. Až se zdokonalí v češtině, bude sloužit už normálně bez vazby na ni,“ vysvětlila Hubáčková.
Na práci se průběžně ptají i další Ukrajinci
Lyudmyla Opanasyuková nemusí mít starost, kdo ohlídá její děti, když bude v práci. Jedno dítě má ve školce, druhé ve škole. Pochlubila se, že už nebydlí na ubytovně, ale v běžném podnájmu.
„Za poskytnutou pomoc mnohokrát děkuji. Teď už je to všechno na mně,“ řekla uprchlice.
Dělá si ale ještě jednu starost. Její čtrnáctiletý syn je přeborníkem ve stolním tenise ve svém rodném regionu a chce hrát i tady.
„On tím žije. Doufám, že ho vezmou do zdejšího klubu. Teď prý však končí sezonu a začínají až v září, takže zatím bude chodit hrát do kroužku v domě dětí a mládeže,“ sdělila žena, která už chce s dětmi v Česku zůstat natrvalo.
Nemocniční projekt pomoci ukrajinským uprchlíkům dál pokračuje. „Neustále mám telefonáty ukrajinsky hovořících lidí, kteří se mě vyptávají na práci. Za poslední týden to bylo šest zájemců. Práce pořád ještě je,“ ujistila koordinátorka ukrajinské pomoci nemocnice Mariana Hubáčková. Nemocnice dokonce zaměstnala učitele, který bude učit uprchlíky češtinu.
„Chceme, aby se co nejdřív naučili aspoň základům češtiny a nijak je neblokovala jazyková bariéra,“ doplnila Hubáčková.
