Čím teď žijete?
Teď festivalem Město čte knihu, který začal v úterý a končí v sobotu. Jde o jubilejní dvacátý ročník, letos čteme Zdeňka Svěráka. Bohužel je bez jeho účasti, protože řeší vážné problémy. Máme s ním alespoň předtočený rozhovor. Přijedou však hosté, kteří s ním dlouhodobě spolupracují.
Jde o vaši nejlepší akci?
Jednoznačně je to náš největší úspěch, který je oceňován celorepublikově. V posledních třech letech jsme ale přidali nový festival Kniha v lázni, jejž chystáme ve spolupráci se spisovatelkou Markétou Pilátovou. Ten probíhá v místech spojených s lázeňstvím – Velké Losiny, Bludov, ale taky je tu velké wellness centrum v Sobotíně nebo v Lošticích, jemuž se říká duchovní lázně. Odezva návštěvníků je obrovská.
Co všechno se vlastně v soutěži Knihovna roku hodnotí?
Spousta věcí. Návštěvnost, vztah města ke knihovně, jaké jsou prostory, kolik a jakých kulturních akcí děláme, kolik máme čtenářů... Ve druhém kole pak přijíždí odborná komise z národní knihovny. Celkově je to hlavně o obsahu toho, co děláme.
A čeho si na vaší knihovně cení odborníci nejvíc?
Neřekla bych, že nejvíc, ale hodně jsme oceňováni za spolupráci se školami, například s gymnáziem. Najít program, který středoškoláky zaujme, není jednoduché a nám se to podařilo. Zveme velmi zajímavé osobnosti, začali jsme dělat studentský kvíz. Zdá se, že jsme prolomili bariéru. Rovněž nám skvěle funguje dětské oddělení. Kolegyně připraví besedy pro děti s lidmi, kteří pomáhají je přilákat. Nejde však jen o spolupráci se školami, ale rovněž se spolky a institucemi.
Vášnivě četla už jako školačka, knihovnice z Bohdíkova je nejlepší v kraji |
Knihovna pořádá spoustu akcí, v čem vám to pomáhá?
Kulturní akce pomáhají k tomu, že do knihovny dorazí lidé, kteří by jinak nepřišli. Pozitivní ohlasy máme i na náročnější akce. Takový bude třeba koncert Luboše Pospíšila v rámci projektu Poezie a hudba. Jsou to hlavně náročnější komponované věci, o něž je velký zájem. Dobře tady fungují.
Nedostává se půjčování knih už tak trochu na druhou kolej?
Neřekla bych. Máme čtyři tisíce čtenářů, sledujeme nárůst počtu dětí. A přes akce přitáhneme k návštěvám knihovny a k četbě další. Nepůjčujeme jen knihy, velký zájem je o deskové hry či audioknihy. Nově jsme též pořídili VerbisBox, takže si lidé mohou objednat knihy elektronicky a vyzvednout si je kdykoliv před knihovnou z boxu. Nabídky pořád rozšiřujeme.
Co čtete, jaký žánr máte ráda?
Náročnější literaturu. Hlavně Franze Kafku, toho znám nazpaměť. A miluju Dostojevského. Ale když mám krizi a potřebuji se odreagovat, čtu krvavé detektivky. Jinak jsem se teď připravovala na besedu s Jiřím Padevětem, tak jsem četla Český bestiář. Příběhy lidí, kteří lidsky zklamali. To je též hodně drsné.
Co vy a kultura celkově?
Miluju kulturu ve všech oblastech. Jezdím do divadel po celé republice, jsem šílená fanynka divadelního spolku Jedl, což je velmi náročné divadlo. Též mám ráda Divadlo Na zábradlí. Miluju ovšem i výtvarné umění a ráda chodím do kina.
Do Olomouce se vrátila cenná kniha z 16. století, přivezli ji italští četníci |
Jste kulturně založený člověk, proč jste se rozhodla pro knihovnictví?
Knihovny jsou od dětství moje srdeční záležitost. Kdysi jsem chtěla jít na střední knihovnickou, ale to si rodiče nepřáli. Tak jsem absolvovala střední ekonomickou školu, dnes obchodní akademii. Tu jsem nesnášela, ale nakonec se mi to vzdělání hodí. V osmnácti jsem odešla z domu a dva roky pracovala v dětském domově, ale pořád jsem chtěla být knihovnicí. A shodou náhod se v šumperské knihovně uvolnilo místo, tak jsem tam hned nastoupila.
Nemusela jste si doplnit požadované vzdělání?
Postupně jsem si udělala knihovnický kurz, pak absolvovala bakalářské a magisterské studium knihovnictví. Bývalá ředitelka Zdeňka Daňková mě velmi podporovala. Byla takový můj mentor a dodneška skvěle spolupracujeme. Viděla, že mě to pohlcuje. Pak jsem se stala její zástupkyní a ona mi dál umožňovala všestranný rozvoj. Vždycky mě podporovala a řekla bych, že si mě tak trochu vychovávala jako svou nástupkyni.
Jak vidíte budoucnost knihovny?
Vše se mění, velké změny přinese umělá inteligence. Už se na to připravujeme. Bude se měnit i náplň práce, nabízí se nové věci. Připravujeme digitalizaci, což je velký projekt – budeme digitalizovat naše materiály, ale věřím, že časem budeme sloužit v této oblasti i pro jiné subjekty. Knihovna by ale pořád měla být místem, kde se lidé dobře cítí. Líbí se mi severské pojetí, kde se zaměřují hodně na pomoc lidem. Co se ale dá už teď říct, tak že přestože jsou tu elektronická média, čtečky a digitalizace, tak papír nezanikne. Knihy určitě přežijí.
