Dramaturg divadla v Šumperku Michael Sodomka

Dramaturg divadla v Šumperku Michael Sodomka | foto: Rostislav Hányš, MF DNES

I bez hraní pro diváky mám práce dost, říká dramaturg šumperského divadla

  • 1
První štací začínajícího divadelního dramaturga Michaela Sodomky je šumperské divadlo, do něhož po vítězném konkurzu nastoupil v září. Svou premiéru tak zažívá v nelehké době, kdy obor dusí koronavirová omezení. „Zdejší soubor je ale důkazem, že i v okresním městě se dá dělat dobré profesionální divadlo. Je mi ctí, že se nyní mohu podílet na jeho práci,“ říká.

Přišel jste do doby koronavirové, kdy je po dlouhá období divadlo pro veřejnost uzavřeno. Jaké to je, když děláte takzvaně do šuplíku a nevidíte výsledek své práce na jevišti?
Jenom chci říct, že o mém angažmá v Šumperku se rozhodlo v srpnu, kdy po jarní vlně koronaviru vše vypadalo ještě normálně. V září se ještě s úspěchem odehrála premiéra hry Králova řeč. Pak bohužel přišel rychlý konec. Podílel jsem se již na přípravě Babičky, ale ta už měla odloženou premiéru. Pak jsme zkoušeli komedii Testosteron, ke které jsem psal text průvodní písně. Takže když to shrnu, přestože soubor nemůže hrát pro diváky, tak mám práce dost.

Jak jste se dostal ke studiu dramaturgie?
Na gymnáziu jsem s kamarády vymýšlel zábavné kousky a byl jsem považován za třídního baviče. Když se podávaly přihlášky na vysokou, tak jsem chvíli přemýšlel o tom, že bych zkusil herectví. Po úvaze jsem se ale rozhodl pro rozhlasovou a televizní dramaturgii. Na divadelní dramaturgii jsem přešel později, protože divadlo mě lákalo víc.

Proč jste zaplašil úvahy o studiu herectví?
Vyhodnotil jsme si, že herectví asi není to pravé. Vždyť já si nejsem schopen zapamatovat ani dvě věty. (smích) Těch důvodů bylo samozřejmě víc. S odstupem času vidím, že jsem se rozhodl dobře.

Michael Sodomka

Narodil se v roce 1995 v Praze, rodina se přestěhovala do Kolína a později do Hořic v Podkrkonoší, kde vystudoval gymnázium. Vedle studia se věnoval sportu, amatérskému filmu, vystupuje s kapelou. Po gymnáziu se dostal na Janáčkovu akademii múzických umění, kde vystudoval obor rozhlasová a televizní scenáristika a později přešel na divadelní dramaturgii. Jako publicista spolupracuje s Českým rozhlasem. Píše prózu, věnuje se nezávislým filmovým projektům. Od září je dramaturgem šumperského divadla.

Součástí vaší práce je dramaturgický plán, tedy dát dohromady seznam představení, která se budou hrát v divadelní sezoně. Ta, do níž jste naskočil, ale už byla připravena. Jak jste si vyhodnotil dramaturgický plán sezony 2020/2021?
Program je pestrý, rozmanitý, své si v něm najdou všechny kategorie diváků. Zároveň ale pracujeme na další sezoně, která už snad bude normální.

Co byste chtěl pro divadlo připravit vy?
Mám rád klasiku. Ruskou, třeba Čechova, americkou, ale také suchý britský humor. Rozhodně se nevyhýbám ani moderně.

Kromě divadelní dramaturgie a spolupráce s Českým rozhlasem se věnujete také psaní prózy. Neláká vás napsat hru?
Samozřejmě o tom přemýšlím. Když při četbě narazím na něco, co by se dalo zdramatizovat, tak si to uložím. Takže může jít o dramatizaci cizího textu, možná ještě víc mě ale láká napsat hru. Třeba to bude už pro šumperské divadlo.

Už jste to nakousl – pro diváky se nehraje a vypadá to tak, že ještě nějaký čas nebude. Nebudete s divadelním týmem přemýšlet o online představení?
To je spíš parketa pro velká divadla. To neznamená, že se webu a sociálním sítím vyhýbám, naopak. Zabýváme se pro sítě virtuální prohlídkou divadla i přípravou různých skečů a výstupů. Když soubor nemůže hrát, je dobré udržovat kontakt s diváky alespoň tímto způsobem.