Na změny ve struktuře obyvatelstva českého pohraničí způsobené poválečným krokem se zaměřili sociální geografové z Národního institutu SYRI. Razantní zásah zapříčinil podle vědců už od samého počátku vznik regionálních rozdílů mezi oblastí Sudet a vnitrozemím.
„Dosídlenci byli především mladí jednotlivci a rodiny s horším ekonomickým postavením a s nižším vzděláním, kteří zde hledali nové životní příležitosti,“ podotýká Pavlína Netrdová a Matěj Korčák z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
„Opuštěné domy a statky po sudetských Němcích pro ně představovaly příležitost k nabytí majetku a k zajištění lepší životní úrovně, zatímco obyvatelé s vyšším socioekonomickým statusem neměli k migraci do pohraničí důvod,“ dodávají.
Jesenicko dalo Evropě „citrony severu“, po odsunu Němců upadly v zapomnění |
Dosídlení bylo obecně úspěšnější v urbanizovaných průmyslových regionech oproti venkovským zemědělským oblastem. Lidé zkrátka měli větší zájem o byty ve městech než o opuštěné vesnice.
„Venkov od počátku čelil odlivu dosídlenců, neboť neúspěšní rolníci s malou nebo vůbec žádnou praxí s vedením usedlostí často odcházeli s nenaplněnými očekáváními zpět, odkud přišli,“ shrnuli výzkumníci.
Půlku obyvatel nenahradili
Po odsunu žilo na Jesenicku v roce 1947 ve stejné obci jako na konci druhé světové války v průměru přibližně 17 procent obyvatel. Dosídlení nenahradilo celou polovinu původního obyvatelstva, které zde bydlelo v roce 1930. Z vnitrozemských obcí se přitom přistěhovalo zhruba 21 600 lidí.
Nedávno se úbytku obyvatelstva z regionu, který ostatně pokračuje až do současnosti, věnoval Javornický zpravodaj. Autoři připomenuli, že podle historických údajů Českého statistického úřadu dosáhlo nejseverněji položené město v Olomouckém kraji svého populačního maxima při sčítání lidu v roce 1890, kdy zde žilo 5 424 lidí.
„Ještě před druhou světovou válkou měl Javorník více než 4 500 obyvatel. Největší demografický zlom nastal právě po roce 1945 v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva, kdy počet výrazně poklesl,“ uvedlo periodikum. Vyjádřeno v číslech – v roce 1950 měl Javorník 2 651 obyvatel, k minulému roku jich bylo 2 221.
„Lidem zbělely vlasy.“ Pamětnice vyprávěla o nuceném vysídlování na Prostějovsku |
O něco jižněji na Šumpersku zůstala po válce ve své obci zhruba třetina lidí, tedy asi 12 500 místních. Nahradit se nepodařilo zhruba 40 procent obyvatel, a to přesto, že z vnitrozemí se přistěhovalo přibližně 20 tisíc lidí a z jiných pohraničních obcí dalších sedm tisíc.
„Nejvýraznější populační ztráty a nejhlubší narušení kontinuity osídlení byly typické především pro pohraniční okresy západních a jižních Čech a severní části Olomouckého kraje,“ shrnuje Korčák.
Výsledky tak podle něj potvrzují, že české pohraničí je z pohledu tohoto poválečného kroku potřeba chápat spíše jako mozaiku různorodých regionů než jako jednolité území. Ostatně už v okolí Zábřehu zůstalo ve stejné obci 62 procent obyvatel a nenahrazených byla „pouze“ třetina.
Nejvíc lidí přišlo z Ostravska, Zlínska a Vyškovska
Jiná situace panovala na Olomoucku, kde podíl lidí žijících ve stejné obci dosáhl na konci války sedmi procent, tedy asi tisíce lidí oproti původní populaci v roce 1930. Z vnitrozemí se přistěhovaly téměř tři čtvrtiny lidí. Podíl nenahrazených obyvatel byl podle dat nulový.
Podle Poválečného soupisu obyvatelstva českých zemí z roku 1947 činil počet starších dvou let na Jesenicku přibližně 34 tisíc, lidé dosídlení z vnitrozemí v tomto ohledu představovali 64 procent.
Odsun německého obyvatelstva se někde zvrhl, zabili i seniory, říká historik |
Nejvýznamnější migrační tok pro region znamenalo Ostravsko, odkud přišly zhruba dva tisíce lidí, dále Zlínsko a Vyškovsko (shodně 1 400) a asi 1 100 „nováčků“ dorazilo hledat nový domov z Přerovska. Původ obyvatel výzkumníci zjišťovali z evidence v pohraničních okresech ve vztahu k jejich faktické přítomnosti na začátku května 1945 ve vnitrozemí.
Do sousedního Šumperska zase nejvíce lidí zamířilo z okresů Uherský Brod a Prostějov (v obou případech přes 1 800), následovaly opět Přerov a Zlín. Dosídlenci tvořili 44 procent zdejší populace.
„Regiony s rozsáhlou výměnou obyvatelstva a příchodem lidí ze vzdálenějších oblastí představují území, kde byla historická kontinuita narušena nejvýrazněji,“ vysvětluje Netrdová.
Na Jesenicko se jelo průměrně 200 kilometrů
Část Olomoucka ležící v pohraničí zásobil obyvatelstvem především okolní venkov. Pokud jde o vnitrozemí, tak například z Prostějovska zamířilo několik tisíc lidí na Šternbersko, Rýmařovsko či do okolí Moravské Třebové. Stovka jich také dosídlila Litovel.
Jak je patrné, oblast Jesenicka byla z dnešního území Olomouckého kraje poznamenaná odsunem nejvýrazněji, stejně jako například moravskoslezské okresy Rýmařov, Bruntál a Krnov.
Je tu krásně, ale mizí nám lidé, zní z vysídlených Sudet. Pomoci mají projekty |
K Zábřehu i Hranicím lidé přicestovali z průměrné dálky zhruba 60 kilometrů, u Litovle to bylo přibližně 100 kilometrů. Do Šternberka přišli ze vzdálenosti asi 130 kilometrů, u Šumperku to bylo kolem 150 a na Olomoucku zhruba 180 kilometrů. V případě Jesenicka ukazují údaje hodnotu 200 kilometrů.
Výměna obyvatelstva přirozeně dopadla i na způsob, jakým lidé mluví. Němčina zmizela spolu s odsunutými mluvčími a v pohraničí ji nahradila nářečí z různých koutů země. Podle dosavadních zjištění se však zdá, že se neudržela.
„V 90. letech se v severomoravském pohraničí zjistilo, že tehdejší mladá generace používá v soukromé komunikaci hovorovou variantu spisovné češtiny. Uchylovali se k univerzálnímu vyjadřování společnému všem,“ vysvětlila již dříve vedoucí dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd Martina Ireinová. V budoucnu se jazykovědci chtějí výzkumu pohraničí věnovat podrobněji.
