Vše začalo uprostřed noci, kdy operační středisko přijalo oznámení o velké labuti rázující si to kolem frekventované silnice a občas i na ní. Sice je fakt, že má jako správný pták duté kosti, ale většina řidičů chce mít pod kapotou spíše koně než deset kilo labutě. Na místo tedy vyrazila hlídka, aby situaci vyhodnotila, případně to zkusila s labutí nějak skoulet. Ukázalo se, že člověk míní a pták mění...
Úryvek z facebookového statusu zástupce ředitele přerovské městské policie Miroslava Komínka je ukázkou, čím už několik let baví čtenáře. Držitel ceny Magnesia Litera svými „mini krimi příběhy“ přibližuje každodenní práci strážníků neotřelým stylem a na kontě už má i čtyři knihy. Loni navíc dopsal další, jež čeká na vydání. Od policejního prostředí se však tentokrát odklonil k fantasy.
Stává se z vás profesionální spisovatel?
To si nemyslím... (smích) Nechal jsem se do toho uvrtat nakladatelem a editorem, kteří mě poprosili, jestli bych něco zkusil napsat. Když jsem měl slabou chvilku a kývl na to, něco jsem zkusil zplodit. Knížka by měla vyjít letos.
O čem bude?
Je to fantasy z pseudostředověku s antihrdinou, odehrává se v prostředí vyhnanecké vězeňské kolonie.
Humor chybět nebude?
Příběh je o stárnoucím hrdinovi, dostatečně sarkastický a negativní v pozitivním slova smyslu. Není to ani temná fantasy, ani vyloženě humorná, ale jsou v ní takové pasáže.
Ze strážmistrova deníku. Policejní hlášení bojují o literární cenu |
Několik let pravidelně píšete humorné příspěvky na blog přerovské městské policie. Je po těch letech už těžké vymýšlet vtipný styl, který se od vás očekává, nebo vám to naskakuje samo?
Jak kdy. Někdy už sama událost tím, jak se stala, si o vtipnou formu říká. Když se stane něco spletitého s vtipnou pointou, píše se mi to snadno. Například jsme tu měli řidiče kamionu, jenž se horko těžko se strážníky domlouval a pořád tvrdil, že nutně do města potřebuje něco dovézt. Nakonec se ukázalo, že si na maďarsko-slovenské hranici spletl Prešov, kam měl jet, s Přerovem, takže až u nás zjistil, že je o 400 kilometrů jinde. Případně „souboje“ se zvířaty jako labutě nebo fretky si též samy o sobě říkají o vtipné zpracování.
Takže inspirace máte stále dost.
Ano. (směje se) Ale události se často opakují. Stejně jako připravíte kuře stokrát jinak, máte i opilce stokrát jinak. Bezdomovci, krádeže, dopravní přestupky – s tím se strážníci při výkonu služby setkávají neustále. Proto chci vždycky vypíchnout něco jiného než každodenní činnost. Pokud žádná taková zrovna není, snažím se běžné věci něčím ozvláštnit, aby to nebyla krádež stokrát jinak.
Lidé hlásili mrtvé na chodníku, strážníci tam našli namol opilé muže |
Jak jste s blogem začínal? Byla to doba vstupu městské policie na sociální sítě?
Bylo to o něco dříve. Někdy v roce 2008 jsme se s panem ředitelem rozhodli, že bychom mohli zkusit informovat veřejnost jiným způsobem, než je obvyklé, takže jsem začal články, které jsme vydávali jako tiskové zprávy, psát odlehčenější formou a postupně jsem přidával. Později jsme zkusili sociální sítě, čehož jsme se zpočátku obávali. Jsou to totiž anonymní střelnice, kde každý může kydat špínu. Ale řekli jsme si, že když to přeroste únosnou hranici, můžeme účet vždy zrušit. K tomu naštěstí nedošlo.
Začal jsem psát ještě trochu jiným stylem, což padlo na úrodnou půdu. Nechci úplně zobecňovat jednotlivé národy, že jižani jsou vášniví a seveřani chladní, ovšem u nás opravdu platí, že náš národ má ve vínku lásku k černému humoru. Postupně si to začali lidé sdílet a přibývali sledující.
Překvapil vás ohlas a poté cena Magnesia Litera v roce 2021?
Samozřejmě to potěšilo. Já si na to moc nepotrpím, ale ocenění je vždycky fajn. Nedělám to pro sebe, ale pro lidi, aby se něco dozvěděli, pobavili se. A dělám to také pro strážníky, aby se do povědomí lidí dostalo, že jejich práce má smysl.
Miroslav Komínek na předávání cen Magnesia Litera.
Měl jste i negativní reakce?
Minimálně. Nemáme důvod moderovat komentáře, pokud nejsou vulgární či rasistické. Respektujeme pluralitu názorů. Když se občas nějaký negativní komentář objeví, snažím se s autorem komunikovat.
Psaní příspěvků je součástí vaší náplně práce, nebo tvoříte doma?
Náplň mé práce je hodně jiná. Tím, že mám na starost výkon služby, pročítám denně všechny svodky, abych zkontroloval správnost právní stránky a úředních postupů. Při tom si v hlavě vytvářím představu, jak bych mohl příspěvek napsat, a pak to doma sepíšu. Trochu problém nastává při dovolené, protože jsem si lidi naučil, že každý všední den ráno zveřejním nový příspěvek, takže si to musím připravit dopředu.
Miroslav Komínek
|
Strážníkem jste od roku 1997. Změnily se za ty roky případy, které řešíte? Čeho přibylo?
Přibylo bezdomovců, ale v jakémsi squaterském stylu. Před 25 lety bývali na ulicích bezdomovci, s nimiž nebyl problém. V podstatě jsme spolu měli koexistující vztah. Jen pokud leželi někde, kde překáželi, odkázali jsme je jinam. Dnes jde ve velké míře o lidi, kteří na ulici chtějí žít, a to pod vlivem alkoholu a drog. Takže je s nimi problém. Hlavně v okolí nádraží je hodně vybydlených budov, jež obsadili squateři a ti se pak přesouvají do frekventovaných míst u nádraží a supermarketů. Doufají, že tam něco vyžebrají a často k tomu používají psy. Za peníze si ale stejně koupí alkohol. Když peníze nezískají, snaží se alkohol ukrást.
Narůstá jejich agresivita?
Nejen u nich. Ve společnosti obecně agresivita stoupá, na to pochopitelně strážníky školíme. Řekl bych, že u lidí klesá úcta k uniformě. O to víc mám snahu psát pozitivně. Práce strážníků není moc zábavná, ale negativní informace dnes lidé dostávají plnými dávkami ze všech médií.
Řešíte oproti předchozím letům více případů?
To se asi říct nedá. V podstatě si držíme pořád stejné množství telefonních oznámení. Ale určitě vidíme jisté změny, například co se týká krádeží. Za leden máme stejný počet jako za tři nebo čtyři měsíce minulého roku. Ale třeba v době covidu jsme zaznamenali velký pokles krádeží a rušení veřejného pořádku, na druhou stranu se objevily jiné případy protiprávního jednání – domácí násilí či rušení nočního klidu, neboť se život z veřejného prostranství přesunul do domácností. Také nárůst počtu aut je v posledních letech obrovský, stala se tak dostupná, že pomalu každá rodina má jedno, nebo i dvě, na což nejsou ulice a parkoviště dimenzovány. Ale to není naše gros, co děláme, pro nás je hlavní zajištění veřejného pořádku.
Hrabal díru a strkal do ní hlavu. Nadšenci objevují poetiku strážníků |
Co vás jako strážníka dokáže rozčílit?
Rozčílit by mě nemělo nic, ale každý máme hranici. Nepřekročitelná linie jsou pro mě závažné skutky – domácí násilí, násilí na dětech a ženách. Obecně mi pak vadí chování stylem: já nechci, abyste zjednali nápravu, chci, aby byl soused taky potrestaný. Když mi pojde koza, nechci novou, ale ať sousedovi chcípne taky. Též mi vadí, že lidem chybí sebereflexe. Když udělám chybu, přece sklopím hlavu a přiznám, že jsem pochybil. Každý za život udělá nějaký přestupek. Když při tom nikomu neublíží, nic hrozného se neděje a můžeme jít dál. Pokutujeme šoféra a on se ohání, ať hlavně postihneme i ty ostatní. Přitom když řidiči chodí řešit takzvanou parkovačku, kterou dáváme za okno, většinou odchází s domluvou. Pokud je to první přestupek, nikomu neublížil, chová se slušně, přihlédneme k tomu. Pokud nám už při vstupu od plic oznámí, co si o nás myslí, některé dveře se mu v tu chvíli zavřou.
Kolik máte v Přerově strážníků a kolik byste jich do plného stavu potřebovali?
Nové kolegy sháníme stejně jako jinde v republice. Máme čtyřicet devět strážníků, chybí nám sedm lidí. Přesouvá se na nás stále více práce, ale hlavně nám stárne garnitura. Třetina strážníků byla u znovuzaložení městské policie v roce 1992, kdy jim bylo kolem pětadvaceti, takže poměrně brzo odejde do penze velká vlna kolegů. Snažíme se nábor zatraktivnit různými benefity, náborovým příspěvkem, nicméně v preventivně-represivních složkách je problém nabrat nové lidi napříč Českem. Hodně se hlásí ženy, pro které je u nás samozřejmě také místo, na druhou stranu na noční službu do zákroku potřebujete velkého silného chlapa. Mladí po škole se nehlásí, nevím, jestli mají všichni představu, že budou sedět v teple v kanceláři a za takový plat, jaký my jim bohužel nemůžeme dát. U nás ale nabízíme bonus, který jinde nedostanou. Mohou se stát hrdiny mojí knihy.
