Do nového Domova v Obloukové ulici se senioři stěhovali od loňského prosince až do minulého týdne. Nabízí obyvatelům nezvykle přívětivé prostředí, pokoje mají i dveře do zahrady.
Díky tomu, že město rozšířilo své pobytové sociální služby novostavbou nedaleko centra, zůstávají lidé v prostředí, jež znali, i když jsou přestěhovaní.
Paní Fialová sdílí pokoj s o tři roky starší Josefou Svozilovou. Při povídání obě sedí v křesle pod okny, za kterými se začíná zelenat vysetá tráva, a vypadají spokojeně.
„Přišla jsem sem jako jedna z prvních. Manžel zemřel, chtěla jsem pak jít do domova důchodců a měla jsem štěstí, že jsem se sem dostala. Vše mi tady vyhovuje. Dva měsíce jsem byla na pokoji sama, ale ve dvou je to veselejší,“ pochvaluje si šestadevadesátiletá žena.
Klienti se nepřesazují
„Pro nás je hodně důležité, že naši klienti nejsou přesazení do jiné lokality. Jsou v místě, kde žili a znají ho,“ vyzdvihuje ředitelka Sociálních služeb Šternberk Hana Dvorská, že se po letech podařilo využít zarůstající pozemek tímto způsobem. Seniory tak mohou jejich příbuzní vzít snadno k lékaři nebo do banky.
Pod Tyršovými sady a tři sta metrů vzdušnou čarou od Hlavního náměstí zahájil nový domov provoz na přelomu roku. Dvaadvacet pokojů je dvoulůžkových, šest jednolůžkových. Zaplnit je z pořadníku čítajícího zhruba 150 jmen nebyl problém. Také tu našlo práci asi 35 zaměstnanců, od těch v přímé péči po údržbu a úklid.
Moderní novostavba má tvar tříramenné hvězdice kvůli zajištění dostatku denního světla v pokojích. Ve středu hvězdice je recepce umístěná pod velkým světlíkem, odkud má služba dění na chodbách i ve společných prostorech jako na dlani.
Jsou tu také pohovky, vysoké rostliny v květináčích i koutek s knihovničkou, kde se denně senioři scházejí a třeba sledují televizi. Zrovna běží přírodopisný dokument.
Materiál tlumí hluk
Návštěvníka zaujme, že se chodbami nenese hluk známý často z úřadů nebo nemocnic, kde se rozléhají kroky a je slyšet bouchání dveří. Zvuky tlumí také přírodní materiály. Dveře a nábytek jsou z masivu, podlahu kryje marmoleum, na podhledy je použitý heraklit, desky jsou z dřevité vlny.
Ani designové osvětlení na stropě nevyvolává na první pohled dojem, že jde o pobytovou sociální službu. „Chtěli jsme co nejvíc upozadit náznaky ústavní péče. Každý pokoj má například jiné dekorace,“ vysvětluje ředitelka. Liší se barva závěsů nebo rozmístění nábytku.
Zvenku naopak dům vypadá jednoduše. Architekti použili stejná okna, která však zakřivením stěny do oblouku nepůsobí jednotvárně, jak by se mohlo přihodit stavbě s pravoúhlým půdorysem.
Promyšlenou mají autoři i fasádu, na kterou použili břízolit v bílé barvě, takzvanou šlechtěnou omítku. „Říkali jsme si, že klienti domova třeba v podobném domě mohli vyrůstat,“ popisuje Ondřej Spusta ze šternberské architektonické kanceláře Masparti.
Stavbu za 170 milionů korun platilo s téměř šedesátimilionovou dotací město, které také příspěvkovou organizaci zřizuje. Kdysi radnice uvažovala, že na pozemku postaví byty, ale to by znamenalo větší dopravní zátěž pro centrum.
Výhodou je i mateřská škola naproti, kterou nyní Šternberk rekonstruuje. Na dopravní obsluhu převážející jídlo nebo prádlo tak může stačit jedno auto.
Architekti reflektovali přání obyvatel
Co bude pro obyvatele domova nejvhodnější, zjišťovali architekti při debatách s jeho vedením. „Klienti teď nejvíc oceňují možnost pobytu ve venkovním prostředí, který máme v našem druhém, starším domově velmi omezený,“ přibližuje vedoucí přímé péče Ivana Krejčová.
„Možná největším plusem nové adresy jsou bezbariérové prostory. Potom je to velká společenská místnost, kde se mohou scházet. Chodí sem na besídky děti ze škol a školek,“ řekla.
Na krytou terasu a do zahrady je vidět z každého pokoje. Architekti tak nebyli při navrhování interiérů tolik svázáni protipožárními předpisy a mohli vnitřek budovy pojmout jako vzdušný a prostorný.
„Jinak by tu musely být skleněné stěny a samozavírací dveře, kterými by se lidem špatně chodilo, a jednolitý prostor by se rozsekal,“ líčí další architekt Pavel Martinka.
Nábytek na chodbách by také musel být nehořlavý. Samostatné východy z pokojů jsou výhodou i pro případ, že by se někdy musely opakovat izolace známé z proticovidových opatření.
Ven vidí i imobilní
„Silný moment je, že lidé jsou tady často 24 hodin v posteli, protože jsou imobilní. Říkali jsme si, co jim můžeme dát, a nejvíc je asi výhled ven,“ podotýká Spusta. Pro ty, kteří se pohybovat mohou, už čekají zatím prázdné vyvýšené záhony, které je možné upravovat i z kolečkového křesla.
Zatímco v obytné části budovy je klid, v suterénu jede několik praček zároveň, zaměstnanci vozí prádlo nebo chystají jídlo uvařené městskou školní jídelnou.
Budova před měsícem získala v krajské soutěži Stavba roku nejvyšší ocenění v kategorii občanské vybavenosti a zároveň Cenu veřejnosti. „Je tady opravdu krásně. Pro Šternberk je to povedená záležitost,“ pokyvuje hlavou paní Fialová.
