Primátorka Alena Rašková se sešla se zástupci americké dobročinné židovské nadace Kolel Damesek Eliezer, která usiluje o to, aby se pohřebnímu místu vrátila důstojnost.
„Na schůzce se zástupcem nadace jsme dojednali, že pokud bude ze strany židovské obce v rámci projektu rehabilitace starého židovského hřbitova vyřešen příjezd složek integrovaného záchranného systému a budou zajištěny bezpečné únikové cesty pro žáky a studenty reálného gymnázia a základní školy, předložím tento návrh v orgánech vedení města,“ uvedla Rašková s tím, že obě strany jsou ochotné k dalšímu jednání.
Optimistický je i zástupce nadace Kolel Damesek Eliezer v České republice Tomáš Jelínek.
„Po schůzce věřím, že se nám společně s Federací židovských obcí a vedením města podaří uskutečnit projekt, který bude pozitivním přínosem pro vnímání Prostějova doma i v zahraničí a který má zásadní význam pro židovskou komunitu,“ sdělil Jelínek.
Na hřbitově byly pohřbeny dva tisíce židovských obyvatel města
Dosud se přitom zdálo, že jakýkoliv kompromis bude dost možná neřešitelný problém. Jednání o konkrétních podmínkách a okolnostech plánu totiž přerušila na začátku letošního roku primátorka Rašková, když zástupcům nadace napsala, že město projekt nepodporuje.
„Vámi navrhované řešení je pro nás nepřijatelné,“ sdělila jim tehdy. V následujících měsících se okolo hřbitova strhla lavina kritiky a kontroverzí. V polovině července přijela do Prostějova dvacítka rabínů z celého světa a radnici obvinila, že rehabilitaci záměrně brzdí. Město to odmítlo a prohlásilo, že chce s židovskou obcí najít kompromis.
Ministerstvo kultury mezitím hřbitov prohlásilo za kulturní památku, jenže radnice se proti tomu odvolala, byť jen o pár dní dříve vyhlásila, že rozhodnutí plně respektuje.
Brzy poté navíc následovala další rozepře, která vznikla okolo zídky, kterou město při úpravách sousední křižovatky nechalo zbourat. Zástupci nadace kritizovali, že věc měli posoudit památkáři, město argumentovalo tím, že nešlo o historickou zídku, ale o betonový obrubník z druhé poloviny minulého století.
Na židovském hřbitově u reálného gymnázia jsou pohřbeny téměř dva tisíce židovských obyvatel Prostějova. Zdejší ghetto patřilo k největším na Moravě, hřbitov vznikl v roce 1801. Za druhé světové války ho na nátlak nacistů zlikvidovalo město Prostějov.
Židé majetek odmítli prodat, město se proto pokusilo hřbitov podle protektorátních předpisů znárodnit. To se však nepodařilo a hřbitov nakonec radnice za německého starosty Maxmiliána Girtha koupila jako arizovaný majetek. Náhrobky město následně rozprodalo nebo rozdalo firmám a obyvatelům Prostějova a okolí.
Nadace stále pátrá po náhrobcích. Sloužily na dlažbu i stavby
Nadace Kolel Damesek Eliezer, která se zavázala, že rehabilitaci pietního místa zaplatí, loni zahájila pátrání po ztracených náhrobcích. Kameny skončily například jako dlažba na dvorku nebo stavební materiál. Zapomenuté náhrobky se už našly v Drozdovicích, Seloutkách, Sněhoticích, Držovicích nebo v Žešově.
„Práce na identifikaci dalších nalezených náhrobků dál pokračuje,“ potvrdil zástupce nadace Tomáš Jelínek. Naposledy se našel náhrobek v Žešově. Šlo o Nanni Stummovou, která zemřela 1. září 1853 ve věku 67 let.
V židovské tradici je hrobové místo věčné a platí zákaz rušit věčný klid a mír zesnulého. Proto je jedním z hebrejských názvů pro hřbitov bejt olam - dům věčnosti. Náhrobek Židé považují za majetek zemřelého. Představuje dar mrtvému, který má na místě pohřbu zůstat a nesmí být nikdy použit k jinému účelu. Náhrobek většinou zemřelému věnovali jeho nejbližší příbuzní, chudým ho obvykle pořídilo pohřební bratrstvo nebo náboženská obec.
