Co vás přivedlo k psaní?
Vlastně ani nevím. Odpověď bude v mých knížkách. Možná mi to nějaký čtenář řekne. Ale impulzem založit nakladatelství bylo, že v 18 letech jsem napsal povídku a jedna dívka, která se tenkrát ze žárlivosti podívala do mého počítače, ji tam našla. Byl to Bratříček. Moje úplně první knížka. Ona si to přečetla, přiznala se, že mi vlezla do počítače, a řekla mi, že bych to měl vydat. Samotného by mě to asi nenapadlo.
O čem je vaše nejnovější kniha Mezi tebou a mnou?
Je to moje opus magnum (vrcholné nebo hlavní dílo autora, pozn. red.). Je to o klukovi, který chodí na vysokou školu. Neví, co se životem. Přivydělává si jako obchodní zástupce pro společnost, která prodává elektřinu a plyn. Její praktiky jsou velice špatné a neetické. Je mladý, potřebuje peníze a společnost ho tímto směrem manipuluje. Po čase ale cítí, že to tak nechce, tak se začíná zajímat o své niterné potřeby a přestává být povrchní. Věří, že jen extrémními způsoby se může dozvědět, co chce od života. Dá výpověď v práci a skončí s vysokou školou a začne pracovat na soudním lékařství jako fotograf.
Jaký má kniha zatím úspěch?
Vycházela s elektronickou verzí současně letos v dubnu. Za duben se prodalo všech tisíc knížek a už v květnu jsme museli udělat dotisk.
Co je vlastně cílem projektu na podporu české beletrie?
Každý člověk by měl mít přístup ke kvalitním knihám a beletrii nejen kvůli vzdělávání. Umělecká literatura a umění všeobecně by podle mě mělo nutit člověka přemýšlet, aby se mohl dotknout citu, o kterém často ani neví, že ho má. Problém s přístupem k literatuře dobře ilustruje situace, kdy jsme se společně s Městskou knihovnou v Praze ptali na středních a vysokých školách, za jakou knihu dostal Jaroslav Seifert Nobelovu cenu. Studenti nevěděli. Není to jejich chyba. Skvosty české literatury, jako je například kniha Všecky krásy světa, je těžké najít v knihkupectvích, antikvariátech a bohužel i v knihovnách. Na základě těchto skutečností mě napadlo, že digitální verze takových vzácných děl by měly být přístupné každému, kdykoli a kdekoli. Spřízněnou myšlenkou se od roku 2015 ubírá i projekt Městské knihovny v Praze, kde vznikl a postupně se rozrůstá online katalog nově vydaných digitálních publikací.
Které tam najdeme?
Dnes obsahuje zahraniční autory, jako je Dostojevskij, Fitzgerald, ale i ty české, Borovského nebo Máchu. Součástí jsou i mé knihy. Všechny tituly jsou dostupné zdarma a bez přihlášení pro všechny, což je úžasné. Problém je, že na mnohá díla, zejména a paradoxně kvůli jejich hodnotě, se vztahují právní normy, a tak digitální verze mohou být veřejně přístupné až za několik let. Zatím je přístup k těmto dílům pouze klasickou cestou fyzické výpůjčky. Ve 21. století a státě s nejhustší sítí knihoven bychom mohli pokukovat po literární osvětě. Zatím mi veškerá překážka připadá jako zbytečná byrokracie. Vždyť Seifert psal literaturu proto, aby ji lidé četli.
Marek Hnila
|
Jak jste se k projektu dostal vy?
Slyšel jsem o něm, když začínal. Moc se mi líbilo, že vydávali díla některých světových autorů elektronicky a zdarma je zpřístupnili čtenářům. Říkal jsem si, že to jsou lidé, kteří chápou literaturu jako já a že se na ni dívají také nekomerčně. Po domluvě jsem redakci knihovny poslal svůj výtvor a té se to líbilo dokonce tak moc, že mi jej celý vydala v elektronické podobě. Vzniklo mezi námi srdečné přátelství a knihovna se rozhodla, že takto budeme spolupracovat se všemi mými knížkami. Jejich vydání jsem měl možnost převzít pro tištěnou verzi. Tu jsem publikoval ve svém nakladatelství i pro klasickou distribuci. Byla to úžasná zkušenost.
Je podle vás komerční přístup k umělecké literatuře špatný?
Dnes se mnoho autorů přizpůsobuje tomu, co čtenáři chtějí. A lidé chtějí u knížek relaxovat, nechtějí přemýšlet. Každé nakladatelství má svého nakladatelského redaktora, jehož práce je, že řekne, jestli se dílo dá, nebo nedá vydat a k jakým změnám musí dojít, aby se publikovat dalo. Úmyslně i neúmyslně tak může jít o úpravu autorova záměru. Redaktor to chce prodat. I většině autorů jde vědomě také o zisk a paradoxně si přejí, aby se jejich dílo spíše prodávalo, než četlo. Proto jen málo novodobých děl přináší něco nového. Podle mě by měl mít spisovatel naprostou svobodu a tu nesmí ovlivnit komerce, představy a podmínky nakladatelství. Ztotožňuji se s tvrzením filozofa Jeana-Paula Sartra, který si nešel pro Nobelovu cenu za literaturu. Tvrdil, že spisovatel se nikdy nesmí stát institucí. Já bych přes své nakladatelství mohl vydávat spoustu dalších knížek, úmyslně pro vyšší zisk, ale dělat to nechci, protože by to nemělo kvality. Proto budu mít vždy další práci a nebude mě živit jenom psaní knih a nakladatelství.
Takže podle vás jsou komerčně vydané knihy nekvalitní?
Například severští autoři píšící detektivky vydávají tři knihy ročně. To nemůže být kvalitní. Možná to dělají podle nějakého vzorce a tím pádem takový objem práce zvládají. Ale tyto knihy nezůstanou umělecky zapsané v paměti čtenářů. Mně trvá napsat knížku třeba rok, protože ji napíšu, přečtu a přepíšu. Je to dlouhý proces. Mezi tebou a mnou jsem třeba psal čtyři roky.
Setkal jste se i s dalšími autory, kteří přemýšlejí jako vy?
Ne. Tenhle pohled na literaturu byl vidět především v době socialismu u zakázaných autorů a také za první republiky. Tehdy vznikaly skvosty. Proto si snad rozumím jen s knihovnami a s pedagogickými pracovníky na vysokých školách, kteří problém s kvalitou současné literatury vidí. Je to komplexní problém, který nejde jen tak vyřešit. Proto je cílem projektu na podporu české beletrie také otevřít debatu a osvětu na toto téma.
A co ostatní knihovny v republice, nechtějí se do projektu zapojit a vytvořit si vlastní digitální knihovnu?
Chtěli jsme hlavně odkazovat na jediné místo, a to online katalog v pražské městské knihovně, ke které mají přístup všichni. Další knihovny s ní také spolupracují. S Městskou knihovnou v Praze jsme obeslali knihovny v zemi a komunikujeme i se Slovenskou republikou. Vytvořili jsme plakát s QR kódem, na němž byla moje právě vydaná kniha předákem tohoto projektu. Myšlenka byla, že si to knihovny vylepí ve svých budovách anebo si to dají na sociální sítě. Čtenář si na svém zařízení naskenuje kód a hned mu to otevře moji knížku. Je to hrozně jednoduché. Čtenář může hned číst.
Jaké jsou vaše plány do budoucna, píšete nějakou další knihu?
Aktuálně pracuji na překladu Mezi tebou a mnou do angličtiny ve spolupráci s Univerzitou Palackého. Také píšu svoji první divadelní hru. Je na motivy obrazu Zahrada pozemských rozkoší od holandského malíře Hieronyma Bosche. Moje hra je o dvou lidech, kteří zůstali v Olomouci po soudném dnu jako poslední lidé na planetě. Nevědí, proč zrovna oni zůstali, a hledají, v čem je jejich smysl života. Ona jako zpěvačka nemá komu zpívat a on jako fotograf nemá pro koho dělat výstavy. Mají přijít na to, že musejí žít pro sebe. Mám to tak z poloviny napsané. Chtěl bych na tom spolupracovat s olomouckým Divadlem Tramtarie.
