„Když před padesáti lety skupina vznikla, byl jsem zrovna na vojně. Založili ji kamarádi, se kterými jsem se potkával. S jedním z nich jsem se znal už od školky,“ vzpomíná Vaněk, kterému nikdo z amatérských speleologů neřekne jinak než Plakát.
„Před vojnou jsme měli různé aktivity, pak kluci začali jezdit do jeskyní. Takže když jsem měl opušťák nebo dovolenku, tak jsem se k nim přidával. Chytlo mě to a už mi to zůstalo na celý život,“ dodává.
Zpočátku prostějovští jeskyňáři jezdili na expedice do zahraničí, první objevy se jim podařily třeba v Itálii v Monte Canin. Základ tvořilo devět členů ve věku od 17 let a protože Javoříčský kras byl za rohem, začali se postupně soustředit hlavně na tuto lokalitu.
Jejich první základnou se stal objekt starého mlýna ve Vojtěchově, který jeden ze členů skupiny v té době vlastnil.
„První průzkum se týkal Zkamenělého zámku a po něm jsme dělali ponor U smrku. Tam jsme bohužel museli skončit, protože vykopaný materiál už nebylo kam dávat. Jeskyně měla hloubku asi 60 metrů,“ nastínil Vaněk.
V 80. letech se zájem jeskyňářů začal už víceméně plně soustředit na stejné údolí, ve kterém leží známé Javoříčské jeskyně. Začali kopat v protějším svahu a postupem času se dostali do jejich nejslavnější a později pojmenované jeskyně Za hájovnou.
Na začátku objevování byla desetimetrová chodbička
V roce 1984 pak skupina koupila starý statek v nedaleké osadě Březina a má zde svou základnu dodneška. I když dům v roce 2005 téměř do základů vyhořel, jeskyňářům se ho podařilo opravit, a mohli tak pokračovat v průzkumech neznámého javoříčského podzemí.
Výstava o objevech |
„Když jsme v jeskyni Za hájovnou začínali, byla to chodbička dlouhá snad jen deset metrů. Těžili jsme sedimenty a našli první kosti pravěkých medvědů a lvů,“ popisuje šéf prostějovských jeskyňářů.
„V roce 1997 se nám podařil první významný objev. Byla to Velikonoční jeskyně – do volných prostor jsme se totiž dostali na Velikonoce. Jde o propast, kam se leze po špagátech a po žebřících. Dole jsme bádali a hledali, ale zatím jsme žádné další pokračování nenašli,“ vysvětluje.
Proto se ve vstupní části jeskyně Za hájovnou pro změnu pustili na levou stranu, kde tušili chodbu. Zase šlo hlavně o kopání a vynášení hlíny, ve které byla i tentokrát spousta kosterních nálezů. Roky se nic zvláštního nedělo, pouze práce a práce.
„Druhá etapa našich objevů začala v roce 2000. Když jsem měl zrovna padesáté narozeniny, podařilo se mi propíchnout do chodby, kterou jsme pojmenovali jako Narozeninová. Tam už to vypadalo jako v jeskyni s krápníkovou výzdobou,“ nastínil Vaněk.
Stále jsme na začátku, míní jeskyňář po kilometru chodeb
Jeskyňáři postupovali a v roce 2006 našli další část. Pokračovali v těžbě a na Velikonoce o rok později objevili nové neznámé prostory. Znovu vytipovali místo, kudy by chodba mohla pokračovat, a znovu kopali.
Nakonec jim štěstí přálo. Přišel rok 2011 a nejrozsáhlejší a nejdůležitější objev prostějovských speleologů v Javoříčku. Dostali se do rozlehlých neznámých prostor s překrásnou krápníkovou výzdobou. Lidé tak mohli poprvé obdivovat Dóm u parníčku pojmenovaný podle charakteristického krápníku či Katedrálu.
„Do té doby byla délka objeveného podzemí 196 metrů. Po roce 2011 to bylo 860 metrů. No a tady bádáme dodneška a po kouskách se dostáváme dál,“ vypráví speleolog.
Později se jeskyňáři dostali do dalších neprobádaných prostor. Naposledy to byl předloni Svatováclavský dóm objevený na státní svátek s nejvyšším místem ve 35 metrech. Délka podzemí je tak dnes už přes kilometr.
„A určitě to není konec. Naopak, myslíme si, že jsme stále ještě na začátku. Předpokládáme, že celé podzemí bude mít několik kilometrů, protože vápence se táhnou daleko až směrem k Mladči,“ je přesvědčený Vaněk.
Objevům předchází stovky hodin kopání a vyvážení sedimentů
Pokud by si však někdo myslel, že jeskyňářství je v našich podmínkách hlavně dobrodružství a objevování neznámého, hodně by se mýlil.
„Tady je to hlavně makačka a těžká práce. Lopata, krumpáč a stovky hodin kopání a vyvážení sedimentů, než se člověk někam prohrábne. Samozřejmě, když se pak k něčemu dostanete, je to úžasné. To poznání mě uspokojuje. Člověk se dostane do něčeho nového, kam zatím lidská noha nevstoupila. Ten pocit, že po vás něco zůstane pro ostatní, že jste něco objevili, je nádherný,“ zasní se šéf prostějovských jeskyňářů.
Objevy speleologické skupiny Javoříčko ZO 7-03 ČSS však mají velký význam i pro poznávání zdejšího krasu. O paleontologickém výzkumu vznikla odborná publikace, kterou Národní muzeum v Praze přeložilo i do angličtiny.
Odezva byla obrovská. Profesor Masarykovy univerzity v Brně Rudolf Musil, který se na výzkumech hlavně podílel, se měl dokonce minulý rok účastnit světového geologického kongresu v Austrálii a přednášet zde o jeskyni Za hájovnou. Nejel tam nakonec jen kvůli tomu, že je mu už 93 let.
V podzemí se střídali i další experti z celého světa, naposledy zde Kanaďanka sbírala vzorky a zkoumala stáří krápníků.
„Bez našich objevů by zde experti bádat nemohli, protože by se k žádným výsledkům nedostali. Nyní se dá zkoumat, jak vývoj v celé této oblasti postupoval. Podle sedimentů se dá určit, jaké bylo podnebí, jestli bylo sucho, teplo či deštivo. Sedimenty jsou vlastně taková učebnice,“ uzavírá Vaněk.
