Vrtulníku chybělo sedm minut k základně. Ve Slatinicích vzpomínali na letce

  • 0
Současní i minulí členové vrtulníkové letky si společně s příbuznými a kamarády, ale také místními lidmi, připomněli u Slatinic na Olomoucku dvacáté výročí od tragické nehody vojenského vrtulníku. Při jeho pádu zemřeli čtyři vojáci.

„Byla to jedna z mých nejhorších životních zkušeností. Člověk se dopředu nemůže nijak připravit na to, když chodí po rodinách vojáků a oznamuje manželkám nebo rodičům jejich smrt. Byly to chvíle, kdy člověk uvažoval, že v armádě skončí,“ vzpomínal tehdejší velitel 331. letky bitevních vrtulníků Ivan Pospíchal.

„Když se to stalo, dětem bylo sedm a devět let. Byla jsem zrovna bez práce a měli jsme čerstvě rozestavěný dům, což byl s manželem náš sen. Bylo to těžké. Ale nakonec jsme to nějak zvládli, mimo jiné i díky sbírce, kterou vojáci udělali,“ doplnila vdova po jednom ze zemřelých vojáků Zdena Hurčíková.

„Překvapilo mě, kolik je tu dnes lidí. Nenapadlo by mě, že ještě po takové době se jich tu sejde tolik. Ale je to krásné,“ dodala.

Vzpomínkovou akci nemohlo provázet symboličtější počasí. Nad Slatinicemi se držela v pátek hodinu po poledni zatažená šedivá obloha a u země se místy pohyboval lehký mlžný opar. Zahajující čestný přelet stíhačky tak přítomní pouze slyšeli, plánovaný přílet vojenského vrtulníku musel být dokonce zrušen úplně.

Připomínka nehody vrtulníku

Podobné počasí vládlo i 10. listopadu 1998, tehdy však byla nízká oblačnost ještě hustší.

Vrtulníku Mi-24, jímž se ze setkání takzvaných tygřích letek u irského Aldegrove vraceli Vladimír Chromý, Pavel Hurčík, Marek Józsa a Petr Cihlář, zbývalo na tehdejší domovskou základnu vrtulníkového letectva v Přerově zhruba sedm minut letu.

Kolem sedmnácté hodiny ohlásila posádka letící za tmy v hustých mracích ve výšce zhruba dvou kilometrů jen podle přístrojů problém s řízením.

Konkrétně poruchu umělého horizontu, jenž je klíčový právě pro let za snížené viditelnosti. Poté se odmlčela, když se stroj zřítil v ostré spirále do lesa poblíž obce.

Nehodu nikdo z posádky neměl šanci přežít, stroj narazil do země rychlostí zhruba 400 kilometrů v hodině. Jako nejpravděpodobnější příčina byla stanovena technická závada v kombinaci s nepříznivým počasím. Vyšetřovatelům práci silně zkomplikoval fakt, že při nárazu a následném požáru byl zničen zapisovač letových údajů i záznam komunikace.