„Kuchařství autoři brali jako umění a kuchař byl všeobecně vnímán na podobné úrovni jako lékař, “ říká historička k nejstarším publikacím.
Od kuchařských knih čekáme pochopitelné návody k vaření, ideálně hodně fotografií. Jaké byly kuchařky před 500 lety?
Dnes se na ně díváme jako na pramen, který nám podává informace nejen o praktických věcech, jako jsou recepty, ale také o fungování společnosti. Věnovala jsem se tištěným kuchařkám a ty byly určeny výhradně pro vyšší společenské vrstvy, tedy vyšší šlechtickou a vyšší měšťanskou kuchyni. Autoři pracovali u šlechticů a zámožných měšťanů většinou jako osobní kuchaři a měli dlouholetou praxi. Běžní lidé si takové recepty nemohli dovolit, častokrát ani neuměli číst.
Našli bychom v tehdejších kuchařkách obrázky jídel?
Vůbec. Byla jsem ráda, když jsem v našem knihovním fondu objevila knihy, které byly aspoň ilustrované. Dnes bez obrázků nic neprodáte, ale tehdy byly kuchařské knihy, recepty a informace součástí i jiných spisů a jiné literatury. Ke kuchařkám jsem se ostatně dostala přes herbáře a medicínskou literaturu. Sepisování receptů se také často věnovala alchymistická či přírodovědná literatura. Od počátku to bylo provázané, recept se používal v medicíně i v kuchařství.
Nadívaný páv, v něm husa, v huse kohoutek, v něm holoubek. Zkrátka hodně na odiv.
