Každý z králíků má jinou barvu, dva patří k druhu Teddy, čtyři jsou z plemene Mini lop, které v České republice zatím není oficiálně uznané.
„S Teddíky jsme začínali, pro Mini lop jsme se potom už rozhodli okamžitě, protože mají úžasnou povahu, jsou to skuteční mazlové,“ popisuje chovatel Vlastimil Suchý z Hrubčic na Prostějovsku a představuje jednoho rodinného miláčka po druhém.
Králíci Mini lop ve výběhu se jmenují Cézar, Vydrýsek, Lady a Ava. Zaujmou neobvyklým zbarvením i nápadnýma ušima.
Dlouhou srstí, přes niž sotva vidí, se potom pyšní pár Teddy králíků Tobiáš a Cindy.
Když se někdo přiblíží k oplocení, ušáci zbystří. Navzdory očekávání však nevezmou do zaječích, naopak, přibližují se. „Jsou na lidi naprosto zvyklí, chodí sem babičky s vnoučaty, zastavují se i děti ze školky a koukají. Králíky jsme brali nejen na výstavy, ale i na další akce, třeba dětské dny, kamkoliv nás pozvali. Oni si tu pozornost užívají,“ zmiňuje Suchý.
Nejbližší králíček chovatelova slova potvrzuje a hned se k němu natahuje, aby se nechal pohladit.
S chovem začala rodina ještě v bývalém prostějovském bytě. „Dcera přišla s tím, že chce psa. Toho jsme pořídit nechtěli, protože vyžaduje hodně času, člověk se mu musí věnovat. Připadalo nám, že králík přece jen nepotřebuje naši pozornost pořád. Nemusí se venčit a to rozhodlo,“ vysvětluje Suchý.
Navzdory původnímu předpokladu nakonec manželé i s dcerou chovu králíků propadli a v posledních letech mu věnovali velkou část života. Se svými miláčky vyráželi na výstavy po celé republice, domů začali vozit trofeje a ocenění.
Nejcennější pohár v kolekci chovatelů Suchých získal malý modrý Teddy králík Matýsek, který uměl porotu okouzlit svým nadstandardně miniaturním vzrůstem, pečovatele ale naopak neváhal potrápit.
Králík ve výběhu vrčel jako pes
„Získali jsme ho od chovatelky, která dávala všem svým králíčkům jména po alkoholu, konkrétně po míchaných nápojích. Byl z vrhu na písmeno C, takže se jmenoval Curacao Fizz, to je celkem dlouhé a nepraktické, takže jsme mu říkali Matýsek. Ideální váha Teddy králíčka je podle vzorníku plemene kilo dvacet, tento měl kilo. Byl malinký, drobný, ale o to milejší. Byl hodně teritoriální, když se k němu vlezlo do výběhu,“ vzpomíná na problémového člena klanu chovatel.
 Nový seriál iDNES Můj mazel představuje netradiční chovatele a jejich miláčky. První díl: Třetí díl: Čtvrtý díl: Pátý díl: Šestý díl: Sedmý díl: Osmý díl: |
„Pokud jsme mu chtěli uklidit, tak na nás začal vrčet, byl agresivní. Do dneška mám po něm památeční jizvu. To se mi jednou totiž zakousl do ruky, visel mi na ní a odmítal se pustit. Byl to jasný alfa samec, navzdory tomu, že byl menší. Manželku s dcerou značkoval. Králík značkuje tak, že vyskočí do vzduchu a vystříkne moč, kterou ohodí vzdálenost klidně až tři čtvrtě metru. Pořád jsme měli v ruce Savo a uklízeli. Ale když jsme ho vzali na výstavu nebo dostali mimo jeho teritorium, tak byl úplný miláček, nechal se chovat a hladit,“ dodává.
O králících se chovatelé Suší snažili od počátku zjistit co nejvíc informací, svým miláčkům chtěli zajistit, aby se měli co nejlépe.
V bytě jim například udělali velké výběhy na plovoucí podlaze, aby měli dost prostoru. Patrně i díky skvělým podmínkám se chovu dařilo, mláďata od Suchých brzy mířila do celé republiky, na Slovensko i do Polska.
„Připouštíme dvakrát ročně, zhruba po půl roce, mnoho chovatelů připouští i víckrát, ale to už mi připadá jako množení. Samici to moc neprospěje, dost ji to vysiluje a odvápňuje. Na druhou stranu je nutné množit, protože samičky zakrslého králíka jinak často trpí na rakoviny dělohy,“ upozorňuje muž a dodává, že jinou možností prevence je pouze kastrace.
Cesta k chovatelským úspěchům však někdy nebyla snadná, mnohdy vedla přes nečekané a tragické události.
„Ještě když jsme bydleli v Prostějově, měli jsme mezonetový byt, v něm točité schody nahoru. Králík po nich lezl, uklouzlo mu to, spadl dolů hlavou na akvárko. A bylo po králíkovi, zlomil si vaz. Byla to ošklivá nehoda, ale i taková věc se vám může stát,“ upozorňuje Suchý.
Chovatelé zakrslých králíků si musejí také dávat pozor na nemoci, které jejich miláčky ohrožují na životě.
Se žbluňkavkou pomohla whisky
Kromě obávané kokcidiózy, jíž se děsí všichni chovatelé domácích králíků, se mohou zakrslí domácí mazlíčci setkat i s nemocí známou jako žbluňkavka.
„Pozná se tak, že králíček přestane žrát, nemá náladu. Když ho vezmete a mírně s ním zatřesete, tak slyšíte, že v něm skutečně žbluňká. Ptal jsem se tchyně, která celé roky chová králíky na pekáč. Říkala, že dle babských receptů, které dřív vždycky fungovaly, může zabrat maličká dávka alkoholu. Normálně jim ji ze stříkačky vstříknete do tlamičky,“ popisuje.
„Stalo se nám, že sotva narozená mláďata z jednoho vrhu žbluňkavku dostala, jedno umřelo. U druhého jsem si potom řekl, že už nemáme co ztratit a že to vyzkoušíme. Tak jsme přemýšleli, co použít za alkohol. Protože u slivovice pětašedesátky jsme měli strach, že ho sejme. Vzali jsme whisky, dvakrát denně mu ji dávali a normálně jsme z toho toho králíka dostali. Když byl ke konci léčby starší a už capkal, tak bylo vidět, že je ten králík normálně opilý, ale díky tomu se nám ho pomohlo zachránit,“ říká spokojeně Suchý.
Chovatelské rady
Přestože má spoustu specifik, je chov králíků podle Vlastimila Suchého vhodný i pro začátečníky. Stačí, když si dají na některé věci pozor.
„Všem říkám, že nejlepší bude, když přijedou k nám, podívají se, vysvětlíme jim, jaké vybavení je pro chov potřeba. Ve zverimexu jim prodají drahé a často úplně zbytečné vybavení, třeba takové ty tyčinky, v nichž je zalité zrní a semínka. Králík potřebuje seno, přístup k vodě, kvalitní granule a zeleninu, nejlépe sušenou. Žádné drahé nesmysly. Mnoho lidí se taky nechá nachytat při pořizování množírnami, na internetu vidí fotku výstavního krásného králíka. A když si pro něj přijedou, nestačí se divit, když jim předávají úplně jiné zvíře, klidně i nemocné,“ varuje chovatel.
Pozor by si lidé měli dát také na rodokmeny a výpisy předků. První zmíněný je oficiální dokument a musí mít kromě jiných náležitostí také kulaté razítko svazu chovatelů.
Druhá listina ale oficiální není, její podoba záleží čistě na chovateli. „Nemá s rodokmenem nic společného, z internetu si ho může stáhnout kdokoliv. Nebo si ho doslova vycucá z prstu. Nepoctiví chovatelé ho ale za rodokmen klidně vydávají,“ upozorňuje Suchý, který několik let také působí jako místopředseda svazu chovatelů v Plumlově.
Speciální rasa: Pekáčovník
Navzdory tomu, že se na ně stále obracejí jiní chovatelé s žádostí o připouštění králíků či zájemci o mláďata, Suší teď uvažují o tom, že s chovem skončí kvůli skokově rostoucím nákladům.
„Třeba dřevěné pelety, které používáme na podestýlku, ale zároveň se využívají jako topné palivo, se před válkou na Ukrajině prodávaly za osmdesát korun. Teď stojí dvojnásobek. Ve velkém chovu už začnou být náklady neúnosné. I s tím musejí chovatelé bohužel počítat. Všechny králíky, které máme, si necháme u nás samozřejmě na dožití a zajistíme jim králičí důchod. Za ta léta, která jsou u nás, si to všichni zaslouží. A pak uvidíme, možná budeme mít jednoho nebo dva jenom jako domácí mazlíčky. Ale nevylučuji, že se může stát, že nám to za rok začne chybět,“ usmívá se nadšenec.
S odpovědí na otázku, zda patří králíci také na talíř, neváhá. „Znám spoustu chovatelů, kteří normálního králíka do pusy nedají, mají s tím zásadní problém. My ne, protože já vždycky říkám, že existuje i plemeno Pekáčovník. A to je přímo chované k tomu, aby se vykrmilo, kleplo, stáhlo a snědlo. Je to jedno z nejlepších a nejkvalitnějších druhů masa, které může člověk jíst,“ uzavírá chovatel.
