Jak jste přišla na to, že je potřeba starší lidi učit digitální gramotnosti?
Studovala jsem andragogiku, tedy vzdělávání dospělých, a vzdělávání seniorů je mi hodně blízké. Myšlenka věnovat se tomuto tématu vznikla při studiu na vysoké škole, když jsme dostali za úkol vymyslet nějaký projekt se sociálním přesahem. Měl to být jenom studentský úkol, který skončí tím, že vypracujete prezentaci, projekt, dostanete dva kredity a konec, jak už to bývá. Jenže jelikož byl právě covid, inspiroval mne příběh s mým dědou, který zůstal zavřený v domově pro seniory a přitom je dost vázaný na rodinu. Vedení domova bylo naštěstí otevřené a nechali nás si zavolat přes Skype.
To vás inspirovalo?
Když viděl naše obličeje na tabletu, byl fascinovaný, protože nic takového vůbec neznal, měl vždy jen tlačítkový telefon. Sám potom chtěl, abychom dál byli v kontaktu a aby nás skrze obrazovku mohl vidět. To byl tedy prvotní impulz, dopřát lidem v době covidu spojení na dálku. Protože už to s dědou začínalo být opravdu na hraně, personál říkal, že dost strádá, což se projevovalo i na jeho fyzickém stavu. Začali jsme pak oslovovat i další domovy pro seniory a ze studentského projektu se pomalu stavěly základy na založení neziskové organizace.
Jak domovy reagovaly?
Byli jsme neznámá organizace a celkově to byl běh na dlouhou trať. Musím přiznat, že naše představy byly naivní. Různé domovy pro seniory a kluby seniorů v kraji neodpovídaly, případně třeba až za několik měsíců. Chtěly počkat na zmírnění koronavirových opatření, nechtěly nás k lidem pouštět. Náš prvotní nápad propojovat seniory s rodinami, jako v případě našeho dědy, ale nebylo možné uskutečnit ani kvůli bezpečnosti, leckde nám nevěřili, že nejsme „šmejdi“, a ztroskotalo to. Takže pak jsme řekli, pojďme udělat kurzy, a první jsme uspořádali o prázdninách 2021, bylo to rok od studentského projektu. V říjnu 2021 jsme pak založili SeniorOn.
Zajímají se hlavně o počítačové kurzy a cvičení, říká učitelka seniorů |
Nemohly například domovy seniorů kontakt s rodinou zprostředkovávat samy?
Myslím, že problém je časová vytíženost personálu. Naráželi jsme například na to, že nemají dost lidí, aby tam třeba byl jen někdo s námi. Starost o klienty se primárně soustředí jinam, než je propojování nebo technologie. Takže nebyl čas, případně chyběli proškolení zaměstnanci.
Jací jsou senioři, kteří vás osloví a chtějí se tedy něčemu přiučit?
Jsou zlatí a vstřícní. Téměř nemají ten přístup, že všechno umějí, nepotřebují pomoc a nikdy nenalítnou. Naopak jsou opatrní, strašně se bojí na něco kliknout, takže je učíme i chápat principy technologií. Také se hodně sami shazují, to mi u nich přijde nejsignifikantnější. Paní třeba řekne, s prominutím, „Já jsem blbá, neumím to využívat, mně to nejde“. Odhadem tak 70 procent seniorů, s nimiž se potkáme, si spíš nevěří. Pak ale třeba narazíme na paní, která si tvoří svůj jednoduchý web. Často to není tak černé, jak sami starší lidé popisují, jen si hodně nevěří a samotný strach je pro ně jednou z největších bariér při ovládání technologií.
Hlásí se k vám lidé sami od sebe, nebo je za motivací i rodina?
Existuje častý mylný dojem, že rodina vždy všechno zařídí a má pomoct. Běžný je mýtus o vnukovi nebo vnučce, kteří poradí s technologiemi. Samozřejmě určité procento důchodců podporu z rodiny má, ale já jsem třeba k tématu senioři a technologie psala diplomovou práci a zjistila jsem, že rodina často říká, že senior vůbec nemá tyhle věci ovládat, je to moc složité, že to vlastně ani nedokážou pochopit a také že je to nebezpečné, a úplně mu tím uzavřou cestu. Nebo mu naopak jeho rodina řekne, že nemá čas, a v mnoha případech jim bohužel chybí trpělivost a empatie. Takže někdy jsou technologie v rodinách spíš bariérou.
Kateřina CharvátováZakladatelka a ředitelka neziskové organizace SeniorOn se narodila v roce 1998. Na Univerzitě Palackého vystudovala andragogiku (vědu zabývající se učením a vzděláváním dospělých), obor ji dovedl k založení organizace a k jejímu zaměření na vzdělávání seniorů. Za loňský rok uspořádali 101 akcí, na nichž měli 1 137 evidovaných účastníků. |
Přicházejí lidé na školení spíše se smartphony s operačním systémem Android, nebo od Applu?
Většinou jde o Android. Apple sice bývá pro hodně lidí intuitivnější, ale pro seniory je to velká investice. Pokud třeba i řešíme rady s nákupem nových zařízení, většinou se pohybujeme do pěti tisíc korun. Mnohdy je to navíc jejich první zkušenost a nejsou ochotni investovat víc. Další častou situací je, že senior dostane chytrý telefon od rodiny k Vánocům nebo k narozeninám.
Každý se může stát obětí finančního podvodu, podle policejních zpráv to ale podvodníkům zrovna se starými lidmi vychází často. Čím si to vysvětlujete?
Nemají už tolik lidí kolem sebe, jejich rodina nemá čas, a jakmile se najde člověk, který se jim chce věnovat, je zdánlivě hodný a empatický, získá si jejich důvěru, tak bohužel často dochází k podvodům.
Říkají vám lidé, proč se na vaše kurzy a semináře hlásí?
Jeden z důvodů je například kontakt s jejich rodinou, blízkými a bývá to také i o pochopení jejich okolí. Senioři nám například říkají „Přijdu k nim na návštěvu a vnuk sedí čtyři hodiny v kuse u telefonu“. A oni tomu těžko rozumí, nechápou, co je na té maličké krabičce tak zázračného. Poté, co se blíže sami seznámí s možnostmi technologií, přijdou s tím, že už to více chápou. Když pak například vnukovi řeknou, že znají některé aplikace a vědí, jak se používají, přijde i upřímná reakce „Babi, to je hustý!“ Jeden z našich klíčových bodů je zlepšit mezigenerační porozumění a snižovat propast mezi generacemi.
Jaká je snaha mladých porozumět starším? Přece se nemůžou snažit jen senioři...
Bariéry vnímám na obou stranách. Mladší generace vidí chyby na starší a je tomu i naopak. Chceme oběma ukázat cestu, i když ani pro nás to není vždy jednoduché. Občas se setkáváme s důchodci, kteří si vůbec neváží naší práce, protože jsou přesvědčení, že mladá generace nestojí za nic. Na naší akci jdou s tím, že je nic nenaučíme, protože jsme mladí a úplně k ničemu. Naštěstí je jich asi jen procento a stává se to velmi zřídka.
Když se vrátíme k případu dědečka a vnuka s telefonem, jak prarodič vůbec vnímá takové trávení volného času?
Trávit volný čas venku nebo nějakou hrou je z pohledu seniora přece jen vhodnější, ale myslím, že bariéra postupně mizí. Když ale starší i mladší generaci ukážeme možnou cestu, postupně se někde mohou protnout.
3. listopadu 2020 |
Částečně tedy překonáváte překážky vytvořené sociálními sítěmi, která nás přitom měly spojit…
Nemusíme se bavit jen o seniorech. Jdete do kavárny, naproti sobě sedí dva lidé a oba jsou na mobilu. Proto vždy ukazujeme výhody a nevýhody a netvrdíme, že je strašně super využívat telefony, ale mluvíme také o druhé stránce.
Jaké sociální sítě frčí mezi seniory?
Facebook a WhatsApp. Instagram pro ně nemá moc smysl, proč někam dávat svoje fotky? Hlavní je kontakt, tedy někomu napsat nebo zavolat. WhatsApp má výhodu i v tom, že tam nejsou nežádoucí nebo potenciálně podvodné příspěvky, reklamy. Na Facebooku hodně využívají skupiny, kde jsou tipy na výlety a podobně. Rádi mezi svými blízkými sdílejí fotky z dovolených a cest, posílají si je ale do soukromých zpráv. Proto je oblíbená aplikace Pohlednice online, která umožňuje posílat pohledy s vlastní fotkou. Někdy mají senioři i poťouchlé nápady, jeden se nás ptal, jestli může poslat fotky Malediv, i když tam nebyl, že by ale stáhl fotku z internetu a poslal pohled sousedovi, aby ho naštval.
Instagram je tedy neoslovuje?
Když si jedna seniorka založila Instagram a viděla, co tam přidává její vnučka, byla z toho překvapená. Taková zjištění mohou být nakonec v rodině spíše konfliktní.
Selfíčka si tedy vaši dříve narození žáci nedělají?
Raději fotí někoho jiného než sebe. Kamarádku, lektora nebo vyfotí květiny, a pak nám je pošlou. Ale sami sebe, a ještě zblízka, fotí neradi.
Nadšenci pořádají tábory pro seniory, čeká je tam ranní rozcvička i bojovka |
Jestliže TikTok nejčastěji využívají lidé zhruba do dvaceti let a Facebook uživatelé do padesáti let, víte o aplikaci či sociální síti, která by byla zaměřená vyloženě na starší generace?
Vyloženě ne, ale typově jsou oblíbené různé aplikace na rozpoznávání rostlin, hub, ptáků, příroda je jedna z hlavních zálib. A cestování celkově, čili mapy a jejich funkce, cestovatelské aplikace, navigace. V Olomouci je třeba oblíbená služba hlášení závad.
Zaznamenala jste ohlasy na nedostatečnou digitalizaci státu, třeba ve zdravotnictví? Zrovna seniorům by mohlo méně papírování u lékaře vyhovovat.
Naopak mi přijde, že jsou k veškeré digitalizaci státu skeptičtí. Dost teď řešíme datové schránky, protože řada z nich někdy podnikala a leckdy mají živnost jen přerušenou. Takže stejně jako třeba e-recepty je to na ně moc velký krok. Nejdřív potřebují základy, a když je nemají a najednou třeba stát nebo banky začnou tlačit na používání internetu, nemohou k tomu mít vztah. Nejde o generace, které můžete hodit do vody a říct jim, ať teď používají datové schránky. Namísto toho přijde od seniorů reakce, že nic takového celý život nepotřebovali, tak proč s tím začínat. Hlavní důvod odmítnutí ale vidím ve způsobu komunikace.
Myslíte směrem od institucí?
Ano. Pokud senioři cítí, že je někdo do něčeho nutí, většina se jich uzavře. Ale jakmile jim to podáte trochu snesitelnější formou, dveře se otevřou. Potřebují k tomu ale někoho, kdo je ujistí, že když třeba otevřou datovou schránku, že jim to nevybere účet.
Měl by tedy stát, banky a firmy více zohledňovat digitální schopnosti různých skupin společnosti?
Myslím si, že ano a zároveň se znovu přikláním k tomu, že je to především o komunikaci a možnostech, které stát a další organizace budou seniorům nabízet. V tomto ohledu jsem ale ráda, že jak stát prostřednictvím ministerstva práce a sociálních věcí, tak kraje s pomocí svých dotačních programů umožňují organizacím, jako jsme my, žádat o peníze na naše aktivity.
Jsou senioři náchylnější věřit dezinformacím? Chodí ještě řetězové e-maily?
Posílají je, samotné mi třeba přišla zpráva o léčivých účincích nějaké látky, ale už ne tolik. Spíš jsou náchylnější na různé reklamy a nepravdy na Facebooku.
Jakou obranu doporučujete proti dezinformačním kampaním?
Máme k tomu jednu konkrétní besedu. Jako základní pravidlo máme podívat se na autora a také na datum vydání, protože u různých dezinformací se používají i několik let staré články. Také jim vždy říkáme, ať zkontrolují, jestli jsou v článku uvedeny zdroje a samotný autor pouze nespekuluje „co by kdyby“. Obecně platí, že čím fantastičtější zprávu čteme, tím více bychom měli být na pozoru.
Cílené využívání dat uživatelů sociálních sítí je už běžnou součástí předvolebních kampaní, mluvíte i o tom?
Politicky zaměřeným věcem se při našich aktivitách vyhýbáme. Chceme především předejít možným třecím plochám, které by mohly vznikat. V jednotlivých příkladech se snažíme ukazovat lidi, kteří nejsou nijak kontroverzní.
Jak starší lidé reagují, když jim představíte třeba deep fake, tedy tváře a hlasy manipulované pomocí umělé inteligence (AI)?
Máme i besedu zaměřenou na umělou inteligenci, kde ukazujeme její vývoj a možnosti, které dnes nabízí. Je to oblíbené téma, ostatně existuje třeba audiokniha Karla Gotta namluvená AI. V tu chvíli pro seniory přichází onen wow efekt, jak je možné, že k nám promlouvá člověk, který tu není?
