Rodinný klenot v podobě ovocných stromů předávaných po generace bylo dřív možné vidět ve většině vesnic. „Je to dáno asi historicky, že chce člověk mít něco, o co se může starat,“ zamýšlí se drobný pěstitel Jaroslav Mlčoch, který se dlouhé roky s manželkou po práci stará o pár desítek ovocných stromů.
Výpěstky dodává na lokální trh, přiznává ale, že udržet si ovocné stromy je rok od roku náročnější.
„Mít pár stromků pro samozásobení, to se zatím drží. Pokud je ale situace dlouhodobě nerentabilní i pro velké podniky, tak pro malé pěstitele profesionály je to buď, anebo. Pokud mají jen pár hektarů plochy, nic jiného než pěstovat ovoce jim nezbývá a stojí pak před otázkou, jestli se vůbec dál snažit,“ přibližuje neradostné vyhlídky předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík.
„Už nevěřím, že by to bylo lepší. Za poslední roky jsme se s plochou sadu dostali na jeden hektar, vůbec se to nevyplácí. Člověk má ale nakoupenou techniku a přípravky, je v tom spousta peněz, tak se to snažíme udržet,“ popisuje pěstitel Petr Hýbl z Dětkovic na Prostějovsku.
Poslední jabloň padne do tří let, odhadují pěstitelé v Olomouckém kraji |
Za jeden z likvidačních faktorů považuje i neustálé změny v regulacích postřiků a dalších přípravků. Pokud je totiž koupí ve větším balení, protože se menší neprodávají, jako mikrosadař je před změnou předpisů nestihne spotřebovat.
Další nemalou položkou je pak ochrana před stále častějšími výkyvy počasí, ať už jde o sucho, kroupy či jarní noční mrazy po rozkvetení stromů.
Mladí často nemají o sady kvůli pracnosti zájem
Řady ovocných dřevin ale vždy hrály v krajině důležitou roli. „Malé sady se v našem regionu historicky vždy vyskytovaly a pro přírodu byly důležitými ostrůvky biodiverzity,“ podotýká krajinář a dendrolog z Univerzity Palackého Zdeněk Špíšek.
Kromě ekonomických faktorů se podle něj v posledních desetiletích změnila i filozofie pěstování. „Lidé si na pozemcích kácí stromy, které by při správné péči mohly přežít. A naopak si často neuvědomují, že pokud chtějí pěstovat ovocné stromy, tak zasazením práce teprve začíná,“ dodává.
I samotní pěstitelé se shodují, že čas strávený prací a ošetřováním stromů po celou sezonu je lepší nepočítat. „Musí to v první řadě bavit, my jsme letos vysadili patnáct nových stromků. Jsme ale starší generace, mladým se často rukama pracovat nechce,“ říká Mlčoch.
Kofola si na Šumpersku vypěstuje svá jablka pro cidery, přidala i bylinky |
Úbytek malých sadů netěší ani myslivce. „Zvěř hlavně neoplocené sady vždy vyhledávala, byly pro ni takovým nákupním centrem, kde ale nemusí platit,“ přibližuje myslivec Radomil Holík. Udržení ovocných stromů je důležité i pro ptactvo, které může hnízdit v dutinách.
Pokud se malí sadaři rozhodnou s pěstováním ovoce skončit, měli by podle Holíka zvážit, jestli je nutné stromy vykácet.
„Nejlepší je nechat je ladem, mýcení je na škodu. Nejenže tím mizí hnízdní příležitosti, ale diverzita krajiny napomáhá i hmyzu, na to se často zapomíná,“ vysvětluje. Zejména v rovinatém zemědělském regionu Hané je totiž pro zvířata v krajině velmi těžké hledat orientační body.
Nadějí pro krajinu jsou nyní aleje
Postupný útlum sadařů mohou v krajině podle Špíška částečně zachraňovat aleje, jež se v regionu začínají objevovat.
„Vidím tu naději v podobě různých polních cest, podél nichž vysazujeme ovocné stromy. Je snaha vrátit ovocné druhy zpět do krajiny, výsadba a péče však závisí na dobrovolnických akcích,“ podotýká s tím, že částečně také dochází k určité renesanci starých odrůd a lidé, kteří se sadařství vůbec nevěnovali, mají náhle o pěstování několika stromů zájem.
Mění se však struktura ovoce, kvůli nemocím i změnám klimatu na Olomoucku pomalu mizí například meruňky, nahrazují je ale starší odrůdy jiného ovoce.
„Ať už se bude jednat o sady, nebo aleje, všechny třešně, jabloně nebo hrušně, v nichž vznikne dutina, se mohou stát útočištěm pro zvířata, kterým monokulturnost porostů škodí,“ vyzdvihuje myslivec Holík.
