Červnová míra nezaměstnanosti na Olomoucku byla 2,8 procenta. Co to znamená pro firmy?
Je to historicky nejnižší hodnota za posledních 21 let. Je zajímavé, že počet volných míst poprvé překročil počet nezaměstnaných. Mohlo by se to zdát jako velmi pozitivní. Optikou zaměstnavatelů jde však o zprávu poměrně alarmující. Firmy musejí začít odmítat zakázky, protože je nemá kdo zpracovat. Takřka neznám výrobní firmu, která není pod limitem zaměstnanců. Některé, samozřejmě z těch větších, by mohly obratem zaměstnat 50 lidí, nebo dokonce i více.
Po kom je největší poptávka?
Akutní nedostatek je řemeslníků ve všech oborech. Ti, co jsou na trhu, tak mají často zakázky na měsíce dopředu, ať už hovoříme o instalatérech nebo elektrikářích. Kvalitní řemeslníci jsou dnes velmi dobře placení. Druhá rovina jsou pak zaměstnavatelé. V jejich případě je nedostatek zejména technických profesí – strojařů, konstruktérů, svářečů, frézařů, odborných inženýrů i dělníků a operátorů ve výrobě. Obrovský nedostatek pracovníků se v poslední době projevuje také v dopravě a gastronomii. Mám informace z jednoho resortu, že nemohou sehnat kuchaře, který by uměl vařit a současně si dokázal i zorganizovat kuchyni. Takový člověk by si u nich přitom klidně přišel i na více než 40 tisíc čistého.
Chybí čerství absolventi, nebo firmy hledají spíše zkušené pracovníky, kterých je omezený počet?
Je to začarovaný kruh. Obecně byl velký propad v počtech absolventů technických a polytechnických oborů. Navíc je potřeba se také dívat na jejich kvalitu. Dříve se studenti ucházeli o školu, dnes se školy spíše ucházejí o studenty. Na obory s výučním listem se nikdo moc nehrne, málokomu se chce pracovat rukama a panují mylné předsudky ohledně technických oborů. Situace se však pomalu zlepšuje. Generace dnešních šedesátníků je řemeslně velmi zkušená a absolventi samozřejmě tuto skupinu lidí jen těžko v krátkém horizontu nahradí. Řada firem je dnes s ohledem na nedostatek lidí nucena brát skoro kohokoliv a své nové zaměstnance si zaškoluje a přeškoluje sama. I absolventi technických oborů obvykle splňují jen část nároků, které firmy požadují. Typově trvá jeden až dva roky, než si firmy zaškolí nového pracovníka a on podává výkony podle jejich představ.
Přestávají firmy kvůli chybějícím zaměstnancům, a tedy omezenému počtu zakázek, růst?
Ten růst tady je, ale zpomaluje se, a obávám se, že se brzy úplně zastaví. Lidská kapacita je omezená. Firmy jsou nuceny na situaci reagovat. Zaprvé jde o zavádění inovací, bavíme se i o průmyslu 4.0. Ten si řada lidí spojuje s pojmem robotizace, ale pro mě spíše představuje automatizaci a zlepšení výrobních procesů. To ovšem není varianta pro každého. Dalším řešením jsou zaměstnanci ze zahraničí. Hospodářská komora je garantem režimu Ukrajina. Nyní se řeší ale i pracovníci ze zemí jako Filipíny, Mongolsko a další.
Teď se asi bavíme o té méně kvalifikované práci.
Ne tak úplně. I zaměstnanci z Ukrajiny se mohou vypracovat na vyšší pozice. Tohle je ovšem spíše krátkodobé řešení. Pak firmy také sahají k různému řešení náboru, lepšímu marketingu a tak podobně. Jedná se především o nabídky lepších platových podmínek a benefitů, setkáváme se i s tím, že se firmy snaží navzájem si zaměstnance přeplatit, přetahovat. Je třeba si ale uvědomit, že teď sice máme ekonomický růst, ale ten nebude trvat věčně. Když přijde krize, ti nejlépe placení zaměstnanci pak budou mít problém a problém mohou mít i podniky. Situaci neprospívá ani plošné navyšování mezd ve veřejném sektoru.
Jak by nyní měly reagovat samosprávy? Mohou firmám pomoci?
Většina středních škol je zřizována krajem, těch základních městem. Lze proto pracovat v této rovině. Aktivně jsem se účastnil např. procesu v rámci Krajského i Místního akčního plánu rozvoje vzdělávání i Strategického plánu rozvoje města Olomouce, který má i kapitolu zaměřenou na oblast vzdělávání a zaměstnanosti. Koncepčně se to řeší velmi dobře, ale uvedení do praxe často nakonec vázne na přemíře byrokracie a pochopitelně také na nedostatku peněz. Většina středních škol by potřebovala zásadní investiční injekci. Vzdělávací systém je celkově poměrně zkostnatělý. Pozitivně hodnotím ale například stipendia, která uděluje kraj na podporu technických oborů. Komora tlačí i na zavádění prvků duálního vzdělávání, tedy větší propojení škol s konkrétními firmami a i na celostátní úrovni máme komplexní strategii technického vzdělávání. Příkladů, jak pomáhat, je mnoho, jejich uskutečnění je ale mnohdy složitější.
Kraj trápí i odchod mladých lidí. Nejpatrnější je to na severu regionu, ale i Olomouc má problém udržet absolventy ve městě...
To je obří téma, na které neexistuje jednoduchá odpověď. Když se podíváte na ceny bydlení a platy v Olomouci ve srovnání třeba s Brnem, tak je pro řadu mladých racionálnější odejít. V Jeseníku je to ještě markantnější. Město by mělo budovat daleko větší patriotismus. V Olomouci a okolí máme firmy s velkou tradicí, které mají co nabídnout. Je to hodně i o marketingu, propagaci. Já si třeba myslím, že Olomouc je úžasné místo pro život.
Značnou roli v chodu města hraje Univerzita Palackého. Stačí se podívat na život v centru během akademického roku, kdy je plné studentů, a teď o prázdninách. Jak může univerzita pomoci?
Já jsem hrdý absolvent Univerzity Palackého a hlásím se k ní. Nicméně struktura oborů na univerzitě optikou výrobních firem není optimální a lze slyšet hlasy vybízející k tomu, aby nějak pojmula i oblast technických oborů. Problém je někdy na straně komunikace – pro řadu firem je to prostředí příliš akademické, a neumějí tak říci, co přesně by potřebovaly, někdy ani netuší, že jim univerzita může pomoci. Na druhou stranu geniální příklad spolupráce mezi UP a soukromými subjekty je Optický klastr (tedy instituce, která vznikla za účelem zlepšování podmínek pro rozvoj optického průmyslu, pozn.red.)
Je v Olomouci dost startupů?
Myslím, že ne.
Proč?
Mladí lidé mají – mnohdy zbytečné – obavy a moc se jim do toho nechce. Já jim říkám, že pokud mají nápad, tak ať se do toho pustí, ať přijdou na konzultaci k nám nebo do CzechInvestu. Je důležité podporovat podnikavost již u dětí na školách, ukazovat jim úspěšné příklady z praxe, které motivují. Sám chodím na různé přednášky, kde potkávám mladé úspěšné podnikatele.
Skutečně je to strachem? Když se podíváme na Prahu, Brno, ale také třeba Zlín a Ostravu, tak tam startupy fungují a i ta města jsou v rozvoji poměrně dynamická. Tam se mladí nebojí?
Myslím, že v Olomouci je to dáno opět i tou strukturou vzdělávání. Drtivá většina startupů je zaměřena na IT, technologie, marketing atp. Když se podíváte na zázemí těch zmíněných měst a jejich univerzit, tak podhoubí pro vznik startupů je tam daleko výhodnější. I v reálném byznysu je Zlín dravější než Olomouc, je to možná i trochu mentalitou. Ale zase v Olomouci jsou snahy o zlepšení – a právě třeba i na univerzitě, například v podobě existence Vědeckotechnického parku (VTP UP) nebo pořádání soutěže Podnikavá hlava. I komora jde příkladem díky svému Business plesu s unikátním startup klubem, který propojuje mladé nadšence s investory. Nicméně stále máme v Olomouci na čem pracovat.
Pro startupy je také potřeba vhodný „inkubátor“. Máme v Olomouci taková místa?
Situace se určitě zlepšuje, ať je to již zmíněný VTP UP, nejrůznější vznikající coworkingová centra, jako například Vault 42, nebo i Moravská vysoká škola a rozvíjející se BEA campus, kde vidím značný potenciál. Všechna tato místa pracují s mladými lidmi, podporují tzv. kreativní průmysly a věřím, že startup scéna i v Olomouci zažije rozvoj.
Kdyby chtěl někdo založit v Olomouci úspěšný startup, čemu by se měl věnovat?
To kdybych věděl, tak ho sám založím. Respektive proces znám, ale je to o tom nápadu a pak jeho dotažení do praxe. Ale platí, že na první pohled i zdánlivá „blbost“, o které byste nevěřili, že může mít byznysový potenciál, umí vydělat velký balík peněz.
