Co tě přivedlo na nápad vrátit se ke starým písničkám, které jsi kdysi natáčel pod pseudonymem Muzikant Králíček?
V průběhu let mne přemlouvali různí lidé, abych udělal naživo Králíčkovu kapelu, dokonce mi nabízeli, že se mnou budou hrát. A mně se nikdy nijak zvlášť nechtělo. Ne proto, že by mi ty písničky přišly staré nebo už takzvaně za mnou, mně se spousta z nich dodnes moc líbí, hlavně ty, co jsem si zařadil na takzvané The Best of Králíček, plus vlastně celá poslední deska Emotýl. Jen jsem vždycky, když jsme to hrávali naživo, trpěl tím, že jsme nebyli ochotní věnovat tomu dostatek času k pořádnému nazkoušení. Většinu vystoupení jsme totiž dělávali na principu improvizace. Ani jsem tehdy nedokázal kvůli svému chabému technickému vybavení dosáhnout naživo takového zvuku jako na nahrávkách. To vyřešily vlastně až počítače u Midi Lidí, tam ty zvuky zůstávaly vždycky stejné.
Co tě tedy nakonec přesvědčilo?
Tahle nechuť mě přešla jeden večer, kdy mi zavolal Pavel Klusák, jestli bych nechtěl zahrát jako předkapela Jiřího Suchého. A jako fanda Suchého jsem najednou úplně jednoduše souhlasil.
Takže se dá říct, že Muzikant Králíček byl spíše domácí studiový projekt a teď je to poprvé, co se dočkal plnohodnotné koncertní podoby?
Ano. Já jsem tehdy ani nepočítal s živým hraním. Navíc celý ten domácí projekt byla často parodie. Ale najednou se z toho začaly rodit i písničky s dobrými texty, což mě překvapilo. Právě třeba deska Emotýl, z níž teďka hrajeme hodně skladeb, ta už je podle mě dospělá. A když mě tedy Pavel Klusák požádal o vystoupení, tak jsem si nechal nějaký čas na rozmyšlenou, uvažoval jsem, kdo by mohl být doprovodná kapela. A podle zvuku písničky Mezi námi, který je takový dřevní, pokojový, třeskutý, samizdatový... mě napadly Květy. Asi za půl hodiny jsem Klusákovi volal, že to beru. A že s Květama. Začali jsme zkoušet a zjistili jsme, že nás to hodně baví a že by bylo škoda zůstat jen u jednoho koncertu pro Suchého.
Říkáš, že písně vznikaly v parodickém duchu, s delším časovým odstupem ale posluchače překvapí jejich životnost. Že to jsou prostě dobré písničky...
Už jsem několikrát uvažoval, jestli by třeba Midi Lidi neměli předělat některé Králíčkovy písničky, Prokop Holoubek (další z členů skupiny Midi Lidi - pozn. red.) už mi to taky navrhoval. Ta parodie byla hlavně hudební. Prostě jsem si vždycky udělal „poctu“ nějakému oblíbenému nebo nenáviděnému hudebnímu stylu, grifu, figuře nebo klišé. A z toho jsem pak udělal svou vlastní verzi. Postupně se pak záměrně debilní texty změnily v normální. Vlastně mi to vždycky přišlo srandovní, když nějaké kapely zcela navážno kopírovaly či imitovaly zvuk nebo styl nějakých jiných slavných skupin. Tak jsem to dělal taky, ale ze srandy. Jsem ironik.
Petr MarekHudebník, divadelník a filmový režisér. Narodil se v roce 1974 v Prostějově, dětství a mládí ale prožil v Hranicích. Tehdy působil v řadě hudebních projektů, například v Kakaduu, sólově pak jako Muzikant Králíček. V současné době je známý především jako frontman skupiny Midi Lidi, s níž byl několikrát nominován na hudební cenu Anděl a která získala Českého lva za soundtrack k filmu Protektor. S Midi Lidi natočil také soundtrack k filmu Polski film, jako Muzikant Králíček pak i soundtrack k filmu Mistři. Sám je režisérem tří celovečerních filmů. |
Nejsou citace a odkazy i součástí písní Midi Lidí, ale v méně ironickém duchu?
Midi Lidi v tom taky trošku jedou. Mám i takový rozpor: nesnáším retro. Vždycky si raději pustím originál z té doby než současnou imitaci. Ale nedá mi to, abych se toho sám taky občas nedopustil. Možná je to jen tím, že už jsem starý. Je vtipné bavit se s mladými kapelami, které hrají něco, o čem si myslí, že je to současné a nové, a přitom je to vlastně čistá citace. Jen oni to nevědí díky tomu, že se nestihli vzdělat (smích).
Máte za sebou první koncerty. Jaké jsou ohlasy? A jací lidé na vás chodí, fanoušci Midi Lidí?
Náš první koncert byl anoncovaný jako galakoncert Jiřího Suchého plus Králíček, takže si dokážeš představit publikum. Myslím, že to bylo částečně nešťastné, ne pro nás, ale pro pár šedesátníků a šedesátnic, kteří si zacpávali uši. Zbytek publika mi přišel pobaven. Ale lidí pod 40 tam byla opravdu asi tak pětina. Zahráli jsme i jednu Suchého písničku, která je vlastně orientální, což Králíčkovi umožnilo zase se ponořit do parodie a udělat něco, co ještě neudělal: nenáviděnou podobu českého rockového etna. Dokonce jsme si k tomu pozvali i břišní tanečnici. Úplně jsem se tetelil radostí z trapnosti. Přitom to mělo velkou energii a dost lacinou.
A co na to Jiří Suchý?
Já vlastně netuším, jestli to slyšel. Přesto, že je to soused přes ulici, bydlím od něj asi 200 metrů. Takže jediná spolupráce byla fotka, kde sám od sebe udělal „králíčka“.
Občasné coververze patří i k Midi Lidem. Je to spontánní? Podle jakého klíče vybíráte?
Občas to přijde samo. Stalo se nám například, že se nám pokazily zvukové karty počítačů a nebylo možné hrát náš program. Tak jsme si půjčili komba a hráli celý koncert nejprve pokusy o naše skladby a pak už hlavně převzaté písně, které jsme nikdy nezkoušeli a které volně asociativně přecházely jedna v druhou. Takže naše písnička Pokoj se proměnila v písničku Forest od The Cure, protože když se to zahraje na basu, tak je to vlastně úplně to stejné! A ten playlist pak obsahoval i Mira Žbirku, Elvise, dokonce i Olympic! No a takhle se to občas stane i na koncertě. Poslední coververze byla na festivalu Pohoda píseň Dnes od Tublatanky. S touhle slovenskou popovou hymnou pivních romantiků jsem si splnil sen vyzpívat výšky Maťo Ďurindy díky použití helia.
Člověka musí napadnout: není i pseudonym Muzikant Králíček vymyšlený tak, aby zněl co nejvíc trapně?
Přesně, co nejvíc trapně oproti tehdy zásadním anglickým tvrdým cool názvům mladých českých kapel.
Z kolika skladeb jste na desku vybírali? Jako Muzikant Králíček jsi toho natočil celkem dost...
Králíček natočil, myslím, jedenáct písňových alb a k tomu jeden soundtrack k filmu Mistři a tři zvukolážové desky. Musel jsem se dokonce znovu učit texty, některé byly těžké. V jednom z nich je odstaveček takových „krasožvástů“, jak říkal kdysi Fanánek o textech Basikové, že si je nedokážu zapamatovat!
Tvá pódiová show na koncertech Midi Lidí, jsou v tom stopy tvého divadelního účinkování?
Ty jsou spíše v hudebních improvizacích, asociacích a v moderování. Čím horší promluva mezi písněmi, tím se cítím líp, zvlášť když vidím na tváři publika výraz „je blbej, nebo není?“ Hodně se mi líbilo, jak se tvářil při mých promluvách Pepa Vojtek, když jsme hráli na festivalu, který pořádal Kabát. Měl skoro hlavu v dlaních.
Jaké další projekty Midi Lidi a Monikino Kino chystají?
Monikino Kino teď přijelo z turné a Midi Lidi pracují na desce. Máme po čtyřech letech asi 40 písniček, co nás baví, takže možná budou desky rovnou dvě. (smích) Je tam hodně srandy, ale jsou tam i dospělé texty s dospělými problémy. A je to víc živé a míň programované.
