Máte za sebou první dramaturgický plán. Jak tedy bude vypadat příští sezona?
Snažili jsme se ho sestavit tak, aby příští sezona byla co nejvyváženější z hlediska poměru lehčích a vážnějších inscenací i co se týče rozložení klasických titulů a těch novějších. Především jsme ale vycházeli ze souboru, jemuž jsme chtěli ušít dramaturgický plán na míru. Samozřejmě při respektování toho, aby tituly byly přitažlivé pro diváky.
Musel jste ze svých původních představ v něčem slevit, překvapilo vás něco?
Překvapilo mě toho hodně. Nejvíc asi to, jak dlouho dopředu jsou zamluvení režiséři. Mnozí, které jsem zval k hostování, už neměli čas. Domluvili jsme se ale na spolupráci v sezoně přespříští.
Zmínil jste ansámbl, čeká ho nějaká proměna?
Na uvolněná místa v souboru po Stanislavu Šárském a po mně přijde mladá slečna ve věku od 18 do 24 let a mladý muž. Vybereme je v konkurzu. Herce této věkové kategorie nemáme. Dále nás posílí herec starší, a to Michal Przebinda. Odchody hlášené nemám. Za to jsem rád, protože díky tomu, že kolegy znám, jim mohu nabízet role, ve kterých vyniknou. A vyniknout chci nechat celý soubor. Každý herec dostane minimálně jednu velkou roli, což se tu dlouho nestalo.
Jakou roli jste si nechal pro sebe?
Žádnou. Když jsem připravoval plán, měl jsem pořád před očima jména kolegů, až jsem na sebe tak trochu zapomněl. Jediný, kdo mi nabídl roli, byl Bogdan Kokotek v Mistrovi a Markétce. Ne že by o mě tak stál, nýbrž proto, že potřebuje do představení hodně lidí.
Nemrzí vás to?
Nebude na škodu, když se trochu upozadím, potřebuji se rozkoukat v nové funkci. Při plánování přespříští sezony ale na sebe snad nezapomenu.
Upozadíte se, co se týče psaní inscenací?
Pro následující sezonu žádnou nechystám. Nemám potřebu ze sebe něco každý rok chrlit. Tím ale neříkám, že na psaní rezignuji.
A pokud bych se zeptal na vaše ambice coby šéfa činohry?
Určitě k nim patří snaha přitáhnout do publika mladé. K tomu je potřeba učinit několik kroků. Vhodná volba titulů a jejich zpracování jsou asi jasné. Musíme ale přidat i práci s mladými, vysvětlit jim, že vzít slečnu do divadla není věc, za kterou by se člověk měl stydět, že chodit do divadla není „out“. Připravíme k tomu i kampaň. Každopádně to ale bude běh na dlouhou trať.
