Zapojujete se do pomoci Ukrajině?
Tato aktivita vznikla spontánně od jednoho kolegy z naší roty, pana Kurečky, který zorganizoval sbírku vojenského materiálu pro potřeby Ukrajiny. Do půlnoci objížděl příslušníky roty, kteří se rozhodli něco darovat. Byly to věci, které jsme si sami kupovali. Potom to předával v rámci vojenské pomoci na Ukrajinu. I to je ukázka přístupu záložáků k současné situaci.
Sbírka olomoucké roty aktivních záloh pro Ukrajinu
Co byste odsoudil a na druhou stranu vyzdvihl v souvislosti s válkou na Ukrajině?
Šokuje mě, jak ohromná mocnost s obří armádou napadne bezdůvodně menšího souseda a jak brutálně si počíná. Naopak na Ukrajině je vidět, jak velkou úlohu hraje vlastenectví. Všichni statečně bojují, s čímž Putin příliš nepočítal. Odhodlání a vlastenectví je v takovém konfliktu víc než nejmodernější zbraně.
Co vás vedlo k rozhodnutí vstoupit do aktivních záloh?
V roce 1992 jsem skončil vojenskou akademii, poté jsem sloužil jako voják v aktivní službě u železničního mostního praporu. Když došlo k dělení republiky a redukci vojska, s rušením útvarů jsem odešel do civilu, protože míst u armády bylo velmi málo. Kolem roku 2010 se začaly dávat dohromady aktivní zálohy, tak jsem neváhal a přihlásil se k pěší rotě aktivních záloh Olomouckého kraje.
Jak jste začínal?
Moje první zařazení bylo starší ženista. Za dva tři roky jsem se naučil velmi dobře zacházet s výbušninami, účastnil jsem se trhání železničního svršku, dělali jsme na cvičišti na Libavé vlčí jámy proti tankům a podobně. Bylo to velmi zajímavé, člověk se opravdu hodně dozvěděl. Potom jsem se jako důstojník stal velitelem pěší čety. V této funkci jsem absolvoval velké cvičení Hradba 2016. Po něm nastala výměna na postu velitele roty, tím se uvolnilo místo zástupce velitele a ředitel krajské vojenské správy mě ustanovil do funkce zástupce velitele roty. Před třemi lety pak odcházel velitel roty, tak jsem dostal nabídku a od té doby rotě aktivních záloh velím.
Martin Pelnář při přebírání funkce velitele olomoucké roty aktivních záloh
Když porovnáte začátky a současnost, kde byla a je dnes rota aktivních záloh?
Když jsem nastoupil, v rotě bylo 43 lidí, dnes jsme na počtu 145 a další uchazeči jsou v přípravě. Na začátku to bylo trochu živelné, dnes existuje přesný výcvikový plán, používá se přesná metodika a standardy. Cvičíme podle operačních postupů, máme písemné přípravy, úkoly, metodiku rozvoje. A praktický výcvik je násobně náročnější.
Jak jste na tom s vybavením?
Když jsme nastoupili k zálohám, dostali jsme jenom základní výstroj, hodně věcí jsme si kupovali za své. Pak se to zlepšilo. Dostáváme kevlarové přilby, neprůstřelné vesty, oblečení, obuv je srovnatelná s profesionální armádou. Jsme taky dobře vyzbrojeni.
Která cvičení považujete za nejnáročnější a proč?
Největší a nejnáročnější cvičení, kterých se naše rota zúčastnila, jsou Hradba. Proběhla tři v letech 2016, 2018 a 2021. Tam jsme si sáhli hluboko do rezervoáru sil fyzických i psychických.
Jaké je vaše určení pro případ ohrožení?
Máme úkoly i pro krizové situace v mírové době. Jde především o pomoc při živelních katastrofách. Pro případ ohrožení jsme cvičeni tak, abychom v rámci teritoria kraje nebo České republiky byli připraveni zasáhnout k posílení bezpečnostní situace. Naší specializací jsou takzvané odosy, to znamená objekty důležité pro obranu státu. Jsme cvičení ke střežení nemocnic, rozvoden elektrické energie, vodních nádrží a podobných důležitých objektů. V našem kraji to může být například i přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně.
Můžete být nasazeni i v cizině?
Zákon o aktivních zálohách umožňuje i nasazení záložáků v zahraničí. Nicméně dosud se to stalo jen v jednotkách případů. Například šlo o vyslání zdravotních či chemických specialistů. Je potřeba si uvědomit, že záložáci mají své civilní zaměstnání. Představa, že člověk odejde například na tři měsíce, tak to asi nejde. Samozřejmě kdyby se radikálně zhoršila bezpečnostní situace, určitě se bude počítat i s aktivní zálohou. Především však na ostrahu objektů zvláštního určení.
A kdyby se rozšířil konflikt na Ukrajině i dál na západ?
Mohli bychom být nasazeni společně s policií i na ostrahu hranic, hlídání evakuačních center. Ale to je jenom teorie.
Je v zapojení do záloh kus vlastenectví?
Ano, je to silný motiv všech záložáků. Sice člověk dostává nějakou odměnu, ale když se vezme delší období mimo rodinu, mimo práci, tak to rozhodně není o penězích. Motiv vlastenectví a touha pomoci své vlasti je silná i u mladých, nastupujících lidí. Máme tam i hodně dárců krve, plazmy, oni to mají v sobě zakořeněné. Navíc mnozí z nás také navazují na historii. Já mám dědečky, kteří v roce 1938 rukovali na obranu republiky, můj další příbuzný byl legionář v Rusku.
Dříve byl pohled veřejnosti na záložáky hodně kritický a pohrdavý. Lidé říkali, že si jenom hrají na vojáky. Změnilo se toto vnímání veřejnosti?
Kdysi to tak mohlo vypadat. Pánové se po cvičení vrátili domů a pak povídali, jak čtrnáct dnů leželi na kavalci a neměli co dělat. Asi z toho vycházely ty komentáře. Taky jsem se s tím setkal, že kolegové v bývalé práci se mi smáli, že si chodím hrát na vojáky. Na druhou stranu je hodně zaměstnavatelů, kteří jsou hrdí na to, že mají ve svém týmu záložáky. Dnes už lidé vesměs chápou potřebnost jakéhokoli dobrovolnictví včetně vojenských záloh. Umocňuje to ještě současná situace. Taky jsem zaznamenal zvýšené procento žádostí o vstup do aktivních záloh. Současná situace nabádá lidi, aby přestali jen uvažovat a začali konat.
Kolik do záloh investujete času?
Podle zákona by měl záložák odsloužit 42 dnů v kalendářním roce. Já si je každý rok odsloužím. Je to ale i o spoustě takzvané štábní práce, která se dělá doma, po pracovní době, například přípravy na cvičení, komunikace.
